Pekařova noční nůše

Klanění králů

OSOBY: 1. král,

2. král,

3. král

Děje se v divadle.

1, 2 a 3. král vyjdou před spuštěnou oponu a klaní se. Když už je toho dost, vrátí se za oponu.

* * *

Děj pro mě není tím hlavním, důležitější jsou osoby. Podle mého názoru děj zbytečně odvádí pozornost od postav. Chci živý obraz. Ale ještě neumím své postavy dost živě zmrtvit.

* * *

Opakování (čehokoli a do zblbnutí) míří ke skutečnosti.

* * *

Chtěl bych napsat něco jako povídku o muži, jenž slouže za válek francouzských u vojště francouzském, a neustálou čtitrůbou trpě, oudy mrtvých nepřátel i přátel syrové i s kostmi požíral, načež ve sklepení mlýna vyhořelého smrt zastřelením očekávaje hladem umřel, ač přinášeny k němu ošatky oblázků říčních, kteréžto on k radosti svých žalářníků celé polykal. Mnohožrout Tarare.

* * *

Často se mi stávalo, že jsem svou pozornost soustředil na dva výrazy: můj systém nebo moje filozofie, a že mě zachvátilo jisté zděšení z jejich směšnosti.

(Gabriel Marcel)

* * *

MÁ POETIKA je blbecká. Je to poetika čistého žvástu.

* * *

To jsem se ale nasmál otázce, již kdysi Ilja Bart s nevinnou tváří položil jakémusi průvodci: A prosím, tyhlety schody, ty vedou nahoru, nebo dolů? – Smál jsem se, protože mi ještě nebylo známo, že žádné schody nevedou nikam.

* * *

Daniel Micka. – Z mladíků, kteří mi do redakce Literárních novin přinášeli své písemné práce, snad nejlepší, a když ne nejlepší, tak nejnadanější, a když ne nejnadanější, tak jistě nejzajímavější (pro mě). Ale nic z něho nikdy nebude. Je p…