Pražská vizitka

2. Vnitřní život

Na Příkopech je také sluníčko.

Ovšem jen komerční rada Slunitschko.

(Dnes už vůbec není nejmenší pochybnosti, že Prahu skutečně založili orientální kupci, jak praví pověst.)

Pan Slunitschko rád postává u krámu firmy Waldek & Wagner, gumové zboží a uterusilie, a na jeho tváři bývá onen odlesk, kterým se odjakživa vyznačovali velcí obchodníci: Marco Polo, Fugger, Li-hung-čang.

Rád tam postává – je to uprostřed mezi dvěma bankami, Českou zemskou bankou a Úvěrním ústavem, a to dělá vždycky dobrý dojem. – Mimoto chodí stále oblečen černě.

– „Černá je vždy elegantní.“ – – –

„Mojeucta!“ – pozdravil kdosi hlasitě.

Je to pan Feldeck von Howiessi. Bystrá hlava.

Náprsní taška naditá. – Má v ní stearínové svíčky. – Vyndává je pokaždé z luceren své ekvipáže, aby je kočí neukradl.

Otočíme se: Ach!

To šla kolem nás neškodná ženuška, paní doktorová Kokerhelová. Klap, klap, klap, má vysoké podpatky. Imituje žhavý pohled, vítězně, jako kdyby vynalezla nějakou novou neřest.

A tamhle zastavuje vůz. Jaký nádherný landauer!

Podívejme se!

Manželka milionáře Kostertsche v něm sedí a holými prsty pojídá ze své pompadúrky studenou čočku.

V rozpacích na ni volá dcera, která jde právě kolem:

„Ale mamá, copak to jíš?!“

Jenže na starou dámu to neplatí.

Nu, a kdopak je tohle? – Že by se už vrátil z …