Obrazy vepsané do vzduchu

Často mi byla kladena otázka, jak jsem se ze dne na den stal z obchodníka spisovatelem. Vnější popud tu byl následující: jednou jsem se seznámil v Lehmanově sanatoriu se spisovatelem O. A. H. Schmitzem. Když jsem mu vylíčil několik podivuhodných zážitků, které se mi přihodily, řekl mi: „Proč to nenapíšete?“ „Jak se to dělá?“, zeptal jsem se. „Pište prostě tak, jak mluvíte!“, poradil mi. Sedl jsem a napsal novelu Rozpálený voják, zaslal ji do Simplicissima a byla ihned přijata. Od té doby všechno, co jsem napsal bylo okamžitě vydáváno, ať již redakcemi nebo nakladateli. Jedině s románem Golem se dostavily zpočátku menší potíže. Dotázán na radu, k dlouhému vousu přirostlý „znalec“ bouřil: „Skandál, dát vůbec do tisku takovou hovadinu!“ Naštěstí se Georg Heinrich Mayer, známý ředitel nakladatelství Kurta Wolfa, tehdy nenechal zmást a knihu přesto vydal.

Vnitřní popud, který ve mně vyvolal básnický talent, je podstatně závažnějšího rázu. Chci jej popsat zevrubněji, protože na jeho základě jsem dospěl k následujícímu přesvědčení. V každém člověku dříme talent všeho druhu, ale musíme se naučit methodě, jak ho vzbudit. Pokud se ale touto methodou nepostupuje vědomě, může se rozvinout jen to nadání, které nějakým způsobem rozkvetlo už v mládí. Já sám jsem v mládí neměl nejmenší sklon k literatuře nebo básnictví, četl jsem bez výběru všechno, co mi právě přišlo do ruky: Dickense, Petera, Nansena, Prévosta, Koženou punčochu, Eugena Suea, Armanda, Pitavala, Karla Temmeho a podobná díla. Pro klasiky jsem neměl sebemenší pochopení. Později má čtenářská horlivost zcela vyhasla a smyslem života se mi staly hry lásky, šachy a veslování. Protože ten, kdo rozhodoval o mém osudu, zřejmě kvůli mně upadl do velikých starostí, uštědřil mi jednoho dne tak prudkou ránu bičem, že jsem se rozhodl z milostného hoře a jiných sentimentálních důvodů korunovat svoji mladost výstřelem z revolveru značky Bulldog (bylo mi tehdy 23 let). Vyrušil mne šelest u dveří mého mládeneckého pokoje: fatum, převlečené za nakladatelského poslíčka, mi podstrčilo pod práh publikaci. Kdyby tehdy bývala visela zvenčí schránka, nebyl bych nejspíše mezi živými. Znovu se ukazuje, že k záchraně může člověku postačit dokonce nedostatek předmětů denního použití.

Vzal jsem sešit a listoval v něm. Obsah: spiritismus, příběhy o strašidlech a čarodějnicích. tato oblast, kterou jsem dosud znal jen z doslechu, ihned zaujala mou pozornost do té míry, že jsem schoval revolver do zásuvky, kde měl čekat na další, příznivější příležitost. Pokud jde o mé staré tři oblíbené zábavy, nerozhodl jsem se sice zapudit je zcela z dohledu, jak jsem to učinil se střelnou zbraní, zato jsem si však předsevzal vyslat loďku mého žití za objevy směrem k oné neznámé zemi, o níž mi toho sešitek tolik našeptal. Pustil jsem se na moře, na bezbřehé moře knih o okultismu. Na počátku plavby se vlny vzdouvaly do hrozivé výšky, knihkupec jménem Fatum mne doslova zaplavil odbornou literaturou. Co se zpočátku jevilo jako zvědavos…