Panna a cikán a jiné povídky

10

Slunce už plálo na obloze, když se lidem podařilo dostat se po žebřících přes Papple. Most zmizel. Ale povodeň opadávala a dům, který se nakláněl dopředu, jako by se strnule klaněl řece, stál teď v bahně a troskách a u jihozápadního rohu se kupila hromada zřícených cihel a kamení. Strašlivě zely otevřené tlamy pokojů!

Uvnitř nebylo známek života. Ale z druhého břehu přišel už na zvědy zahradník a objevila se kuchařka rozčilená samou zvědavostí. Utekla zadním vchodem a modřínovým hájkem vyběhla na silnici, když spatřila cikána uhánět kolem domu: myslila, že jde někoho zavraždit. Nahoře u malé branky stál jeho vůz. Když se setmělo, zahradník odvedl koně k Červenému lvu v Darley.

To všechno se Papplewičtí dověděli, teprve když se dostali po žebřících přes řeku a odtamtud za dům. Byli rozčileni, báli se, že se budova zřítí, průčelí bylo totiž podemleto a zadní strana zatarasena. S hrůzou zírali na zamlklé přihrádky knih v rektorově zející pracovně; na velkou mosaznou postel v babiččině pokoji, širokou a pohodlnou, jejíž jedna mosazná noha trčela do zející prázdnoty; na trosky pokojíku pro služebné nahoře. Panská a kuchařka plakaly. Pak se jeden člověk rozbitým kuchyňským oknem opatrně vyšplhal dovnitř do spouště a bahna v přízemí. Našel stařenino tělo; nebo alespoň spatřil její nohu v hladkém černém pantoflu, který trčel celý zablácený z hromady bahnitých trosek. A utekl.

Zahradník tvrdil, že slečna Yvette zcela jistě není v domě. Viděl, jak ji to s cikánem smetlo. Ale strážník trval na tom, aby se pátralo, a když nakonec přiběhli Framleyovi hoši, podařilo se jim navázat žebříky. Pak všichni ze všech sil houkli. Ale nadarmo. Zevnitř se nic neozvalo.

Vztyčili žebřík a Bob Framley se po něm vyšplhal, rozbil okno a vlezl do pokoje tety Cissie. Naprostá domáckost a povědomost všeho uvnitř ho děsila jako strašidlo. Dům se mohl co nevidět zřítit.

Právě se jim podařilo dosáhnout žebříkem až k hornímu patru, a tu přiběhli lidé z Darley a říkali, že si byl starý cikán u Červeného lva pro koně a vůz a zanechal vzkaz, že jeho syn viděl Yvette nahoře v domě. Ale vtom už zatím rozbíjel strážník okno v Yvettině pokoji.

Yvette tvrdě spala, a když zařinčelo sklo, s výkřikem se vztyčila z peřin. Tiskla si peřinu na nahé tělo. Strážník zděšeně vyjekl, ale nakonec přece zavolal: „Slečno Yvette! Slečno Yvette!“

Otočil se na žebříku a volal na obličeje dole: „Slečna Yvette je v posteli! – v posteli!“

Dřepěl tam povážlivě na žebříku a svíral okno: neženatý člověk, nevěděl, co počít.

Yvette, celá rozcuchaná, se posadila v posteli a hleděla vyjeveně před sebe, jak si tiskla peřinu k nahým ňadrům. Spala tak tvrdě, že se dosud neprobrala.

Strážník dostal na chatrném žebříku strach; vlezl do pokoje a řekl:

„Nebojte se, slečno! Už se netrapte. Už je dobře.“

A Yvette, celá zmámená, myslila, že to myslí cikána. Kde je cikán! To byla její první myšlenka. Kde je její cikán z dnešní noci, jež se podobala konci světa?

Je pryč! Je pryč! A v pokoji je strážník!…