Panna a cikán a jiné povídky

David Herbert Lawrence

69 

Elektronická kniha: David Herbert Lawrence – Panna a cikán a jiné povídky (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lawrence-dh05 Kategorie:

Popis

David Herbert Lawrence: Panna a cikán a jiné povídky

Anotace

David Herbert Lawrence – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Panna a cikán a jiné povídky“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Milenec naší doby

1

Silnice byla samé bláto. Brodit se po ní byla dřina. Stará široká cesta, teď opuštěná a zarostlá trávou, nebývala tak zlá. To ji asi tak rozjezdily hospodářské povozy z Coney Grey. Mladík zas opatrně přešel na travnatý pruh na druhé straně.

Byla to neutěšená polní cesta; jen zbytky nízkého plotu a nějaký ten keř ji chránily, že ji z obou stran nepohltily širé lány ornice a pastvin, kde se jen volně proháněl vítr a mračna a drobná stébla se skláněla k sobě a o pocestné nedbala. Opuštěná cesta bývala suchá a pevná. Cyril Mersham se zastavil, rozhlédl se po rýhované Červené půdě a fialovém lese a vzpomínal na dávné zimy. Pole jako by se najednou zvedlo a rozdrobilo. Něco vyplašilo čejky a úhor se růžově zablýskal ptáky vystavujícími bílá prsíčka zapadajícímu slunci. Pak vyrazili kulíci a zmizeli v soumraku.

Od země stoupalo šero, lepilo se na jilmy trčící jako přízračné sochy, které se do dálky zmenšovaly. Mersham se ploužil vpřed, hlína mu čvachtala a mlaskala pod nohama. Na silnici před ním se kupilo ve stínu hospodářství Coney Grey. Došel k němu a spatřil u stodoly ohromnou hromadu tuřínu, kopec sahal až k okapům a táhl se až k vyježděné silnici. Od bledých bříšek tuřínu se také odráželo zapadající slunce a v šeru to byla kupa nesčetných oranžových záblesků. Dva nádeníci u paty hromady krouhali tuřín a jako stíny ho pozorovali, jak šel kolem a vdechoval ten ostrý pach.

Bylo tu nádherně a skvostně, dřív mu to připadalo docela všední. Ve větvích jilmu, kus před ním, kam co nevidět dorazí, se rdělo slunce, už ze tří čtvrtin zapadlé. Ale když došel na hřeben, odkud se kopec prudce svažoval dolů a cesta náhle končila, slunce před ním zmizelo a tam, kde noc narážela na opadávající, zarůžovělou vlnu dne, zabělala se večernice. Mersham přelezl po schůdkách plot a na pokraji údolí usedl na trnkový pahýl. Širý prostor před ním až k nohám se růžověl mlhou. V té růžové záplavě soumraku se skryly velké rybníky, statky, pole i vzdálený uhelný důl. Skvostný rudě růžový pruh červánků, střežený jasnou večernicí, byl mezi ním a leicestershirskou končinou a derbyshirskými vrchy, mezi ním a celou jižní Anglií, odkud uprchl.

Jen fialové lesy a vysoký živý plot dole bylo vidět na závětrném břehu dne; a dole střechy statku s řiďounkým proužkem kouře. Jih se svým věčným shonem mu připadal neskutečný jako sen, rušící klidný spánek. Tady za břehem, u nohou zarůžovělý příboj západu, s rozpřaženými pažemi, nahý, kráčí do klidného proudu života a divným úsměvem se nad ním třpytí velká hvězda.

Co vlastně chce, co hledá v uplývajícím toku dnů? Dva roky pobyl ve velkém městě na jihu. V duchu se pohyboval mezi tvářemi, strhovanými tisícerými víry v té křižovatce proudů, jako racek nad vodami se vznášel, kroužil a poletoval nad zástupy, občas se snesl a uchvátil a zhltl kousek života – pohled, obrys, pohyb. Kolik svých přátel prosil, aby znovu zažehli doutnající popel svých zkušeností; jemně, vlastním dechem rozdmýchával skomírající plamínky a…