Apokalypsa

David Herbert Lawrence

62 

Elektronická kniha: David Herbert Lawrence – Apokalypsa (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lawrence-dh01 Kategorie:

Popis

David Herbert Lawrence: Apokalypsa

Anotace

David Herbert Lawrence – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Apokalypsa“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

DEVATENÁCT

Čtyři a tři dávají dohromady posvátné číslo sedm, což je kosmos se svým bohem. Pythagorejci ho nazývali „číslem pravého času“. Člověk i kosmos mají čtyři stvořené a tři božské přirozenosti. Člověk má čtyři pozemské přirozenosti a rovněž duši, ducha a věčné já. Vesmír má čtyři strany a čtyři živly. A také má tři božské strany – Nebe, Peklo a Celek – a tři božské pohyby – Lásku, Svár a Celistvost. Nejstarší kosmos neměl ani Nebe, ani Peklo, takže je pravděpodobné, že v nejstarším lidském vědomí není sedm číslem posvátným.

Už od samého počátku však vždycky tak trochu posvátným bylo, neboť je to počet pradávných planet, které začínaly Sluncem a Měsícem a patřilo k nim pět „putujících“ hvězd – Jupiter, Venuše, Merkur, Mars a Saturn. Putující planety byly pro člověka vždycky velkou záhadou, a to zvláště v době, kdy se objímal s kosmem a pozoroval pohybující se nebesa s hlubokým a vášnivým zaujetím, které se zcela lišilo od jakékoliv formy zaujetí naší dnešní doby. Chaldejci si neustále uchovávali jistou elementární bezprostřednost ve vztahu ke kosmu, a to až do konce babylonského věku. Později sice měli celou mytologii o Mardukovi a těch ostatních a jejich astrologové a mágové prováděli své nesčetné triky, ale nic z toho, zdá se, zcela nevytlačilo přímou tradiční nauku o hvězdách, ani nepřerušilo tělesné spojení noční oblohy a člověka, který upíral svůj pohled na hvězdy. Je zcela jisté, že mágové celá staletí v této tradici pokračovali a zajímalo je pouze mystérium nebes, aniž by do něj vtahovali nějakého boha nebo bohy. To, že tradiční nauka o nebi později zdegenerovala do podoby věštění a magie, je samozřejmou součástí lidských dějin – všechno lidské, náboženstvím počínaje a vším nižším konče, degeneruje a musí být obnovováno a oživováno.

Právě tato čistá tradiční nauka o hvězdách, v níž nejsou přítomni bohové, připravila půdu pozdější astronomii. A ve východním středomoří musela rovněž přežívat značná část tradiční kosmické nauky o vodě a ohni, která zase připravila půdu jónským filozofům a moderní vědě.

Myšlenka, že život země významným způsobem ovládá živoucí vesmír – a je s ním vzájemně provázán měla na předkřesťanského člověka daleko větší vliv, než si vůbec dokážeme uvědomit. Navzdory všem bohům, bohyním, Jehovům a všem umírajícím vykupitelům a spasitelům mnoha národů, člověk stále někde pod povrchem ukrýval pradávnou kosmickou vizi a možná vždycky mnohem důsledněji věřil řádu hvězd než jakýmkoliv bohům. Lidské vědomí má mnoho vrstev a zvláště u prostých lidí pokračují ty nejnižší vrstvy ve své aktivitě i celá staletí poté, co kultivované vědomí národa přešlo na vyšší rovinu. A vědomí člověka má stále sklon vracet se k rovinám původním. Existují však dva druhy návratu. Prvním je degenerace a dekadence. A druhým návrat úmyslný, jenž nás vede zpátky ke kořenům, k novému začátku.

V době Římské říše nastal velký pohyb lidského …