Apokalypsa

TŘINÁCT

Ozve se zatroubení šesté polnice. Hlas ze zlatého oltáře přikazuje: „Rozvaž ty čtyři anděly, spoutané při veliké řece Eufratu!“

Jsou to zjevně andělé ze čtyř stran světa, podobní andělům čtyř větrů, Eufrat, hříšná řeka Babylonu, bezpochyby představuje podzemní vody – podzemní oceán propasti, oceán v jeho pekelném aspektu.

Andělé jsou tedy rozvázáni a z propasti hned nato pochopitelně vyjede obrovská armáda démonických jezdců. Jak slyšel náš apokalyptik, je jich dvě stě milionů.

Koně těchto dvou set milionů jezdců mají hlavy podobné hlavám lvím a z jejich tlam jde oheň a síra. A tito koně ohněm, dýmem a sírou, které vycházejí z jejich tlamy, usmrtí třetinu lidí. Potom se neočekávaně dozvídáme, že jejich moc sídlí v tlamách a ocasech – jejich ocasy jsou totiž jako hadi a hlavy těchto hadů přinášejí zhoubu.

Tato podivná stvoření jsou jistě apokalyptickým obrazem – nejde totiž o symbol, ale osobní obrazotvornost nějakého starého apokalyptika dávno před Janem z Patmu. Koně představují mocnosti, ale jsou to také božské nástroje „běd“ – samy sice pozabíjejí třetinu lidí, ale později se dozvídáme, že ve skutečnosti jde vlastně o pohromy. A pohromy jsou bičem Božím.

Měly by to být negativní, zlovolné mocnosti podzemních vod propasti. Místo toho ale dští síru, takže v podstatě jde o vulkanické šelmy podzemních ohňů propasti – o šelmy pekelných ohňů pekelného slunce.

Pak však zase náhle mají hadovité ocasy a v ocasech zhoubnou moc. Nyní jsme zase tam, kde máme být – setkáváme se zde s hadovitou příšerou s koňským tělem, která obývá slané hlubiny pekla. S mocnostmi podsvětí, jež vnímáme v jejich negativním aspektu. Se zlovolnou silou, která pravděpodobně nějakou vodnatou a smrtelnou chorobou pobíjí třetinu lidí a která působí určitý počet měsíců.

Je to pravděpodobně dílo dvou apokalyptiků. Ten mladší vůbec schéma nepochopil. Do textu vložil koně dštící síru a jejich jezdcům jeho křiklavá fantazie oblékla ohnivé, hyacintové a sirné pancíře (rudé, tmavě modré a žluté). Možná ho ovlivnil výbuch jakési sopky a velkolepý pohled na nějakou rudě, modře a žlutě oděnou jízdu z východu. Tento postup by byl ostatně Židům podobný.

Potom se však musel vrátit ke starému rukopisu, v němž se objevovaly vodní příšery s hadím ocasem. Tyto hadí ocasy tedy přišpendlil ke svým koním a v klidu je nechal klusat dál.

Tento apokalyptik koní dštících síru má pravděpodobně na svědomí i „ohnivé jezero hořící sírou“, do něhož jsou vrhány duše padlých andělů a hříšných lidí, aby se v něm smažily navěky věků. Toto příjemné místo se stalo prototypem křesťanského pekla, který vynalezla právě Apokalypsa. Stará židovská pekla Šeól a Gehenna nebyla tak strašná – šlo o nepohodlná místa, o propasti, jež se podobaly hádu. Když však byl z nebes stvořen Nový Jeruzalém, tato pekla zmizela. Byla součástí starého kosmu a starý ko…