Ovdovění paní Holroydové

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Scéna stejná. Je druhý den večer, asi sedm hodin. Na stole je napolo prostřeno, stojí tam velký hrnek, miska, talíř atd. připravené HOLROYDOVI k obědu. Jako všichni havíři obědvá, když přijde domů mezi čtvrtou a pátou. Na druhé polovině stolu HOLROYDOVÁ žehlí. Na krbu leží čerstvě upečené bochníky chleba. U ohně visí žehličky. JACKOVI visí na temeni hlavy buřinka a on slavnostně pochoduje ke gauči, na kterém stojí MINNIE a oprašuje obraz. Ta má na sobě jako dlouhou sukni uvázanou našpiněnou bílou zástěru.

JACK: Dobrý den, paní. Nějaký nůžky nebo nože k broušení?

MINNIE (shlíží dolů z gauče): Zrovna teď nemám čas jít dolů. Stavte se jindy.

JACK: To nepude.

MINNIE (pokračuje ve své roli): No, já zrovna teď nemůžu.

JACK stojí nerozhodně.

Tak dělej, máš jít a ukrást to děcko.

JACK: Ani mě nehne.

MINNIE: Tak můžeš ukrást vajíčka z kurníku.

JACK: To neukradnu.

MINNIE: Tak s tebou nehraju.

JACK si sundá buřinku a hodí ji na pohovku, MINNIE vyhrknou z očí slzy.

Ani s tebou nekamarádím. (Lítostivě si ho prohlíží; chvíli je ticho, pak MINNIE sleze z gauče a zamíří k matce.) Mami, on si se mnou nechce hrát.

HOLROYDOVÁ (nazlobeně): Proč si s ní nehraješ? Jen začni zlobit a půjdeš do postele.

JACK: Když mně se hrát nechce.

HOLROYDOVÁ: Tak hajdy do postele.

JACK: Mně se nechce.

HOLROYDOVÁ: Tak co vlastně chceš? To bych ráda věděla.

MINNIE: Já chci, aby přišel táta.

JACK: To já taky.

HOLROYDOVÁ: Ten myslím trucuje. Už potřetí tenhle týden nepřišel domů k obědu, proplížil se kolem dveří a šel dál do Old Brinsley. A až přijde, bude ožralý jako Dán.

DĚTI na ni lítostivě pohlédnou.

MINNIE: Je protiva, viď?

JACK: Já ho nemůžu ani vidět. Kdyby aspoň spad tam dolů do šachty.

HOLROYDOVÁ: Jacku! Takové řeči jsem v životě neslyšela! Takhle nesmíš mluvit, to je hřích.

JACK: Ale já budu.

HOLROYDOVÁ (hlasitě): To ti nebudu trpět. Pamatuj, je to tvůj táta.

JACK (vysokým hlasem): Když on vždycky přijde domů a huláká a bouchá do stolu. (Začne plakat a trucovat.)

HOLROYDOVÁ: Tak si ho nevšímejte.

MINNIE (toužebně): Třeba kdybys mu, mami, něco hezkého řekla, tak by tolik nekřičel a šel by spát.

JACK: Já bych mu jednu vrazil.

HOLROYDOVÁ: Co kdybychom mu ujeli do nějaké jiné země – co říkáte?

JACK: Lodí, maminko?

MINNIE: Lodí, mami?

HOLROYDOVÁ: Ano, velikou lodí, tam, kde je modré nebe a palmy a –

MINNIE: A datle?

JACK: A kdy bysme měli jet?

HOLROYDOVÁ: Už dost brzy.

MINNIE: Ale kdo nás bude živit? Kdo nám bude dělat tátu?

JACK: Tátu nepotřebuješ. Já nás uživím.

HOLROYDOVÁ: Mám teď hodně peněz po vašem strýčkovi.

MINNIE (poté co všichni mlčky uvažovali): A tatínek by zůstal tady?

HOLROYDOVÁ: Tomu se zle nepovede.

MINNIE: Ale s kým by tady bydlel?

HOLROYDOVÁ: To nevím – třeba s jednou z těch paní v papírovém klobouku, když bude chtít.

MINNIE: To by pak mohla dostat zpátky ten svůj náramek, že?

HOLROYDOVÁ: Ano – však na ni čeká tamhle na svícnu.

Je slyšet kroky – pak někdo zaklepe na dveře. DĚTI sebou trhnou.

MIN…