Ovdovění paní Holroydové

David Herbert Lawrence

55 

Elektronická kniha: David Herbert Lawrence – Ovdovění paní Holroydové (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lawrence-dh04 Kategorie:

Popis

David Herbert Lawrence: Ovdovění paní Holroydové

Anotace

David Herbert Lawrence – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ovdovění paní Holroydové“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Stejná scéna, o dvě hodiny později. V domku je tma až na světlo z krbu. Na stole jsou rozprostřeny noviny. Na novinách je šálek s miskou, talíř a kousek slaniny v nádobce na smažení, vše připravené pro havířskou snídani. HOLROYDOVÁ šla spát. Venku před vchodem na třech schodech se ozve hluk, jak někdo těžce zakopne.

BLACKMORŮV HLAS: Pomalu, pomalu. Všude je tma jako v pytli. Paní! – Že by už šla spát? (Zkusí závoru, zalomcuje dveřmi.)

HOLROYDŮV HLAS (je opilý): Zamkla a nechce mě pustit domů. Nech mě, já ty svinský dveře vyrazím. Poď ven – poď ven – hej! (Prudce bouchne do dveří.)

Je slyšet, jak se ti dva strkají.

BLACKMORŮV HLAS: Tak počkej chvíli – co to děláš?

HOLROYDŮV HLAS: Já ty všivý dveře vyrazím.

HOLROYDOVÁ (se objeví a odtáhne závoru, dveře se rozletí): Co to tu vyvádíš?

HOLROYD (se vevalí do světnice a vzteká se): Co je? Co je? Ty sis myslela, že mi provedeš ty svý lumpárny, že jo? (Zakřičí.) Ale já ti ukážu! (Výhrůžně se k ní vrhne, ale žena uskočí.)

BLACKMORE (ho popadne za paži): No, no! Pojď si sednout a buď zticha.

HOLROYD (na něj zavrčí): Cože? Cože? A co ty se do toho pleteš?

BLACKMORE: Nic – nic, ale je už pozdě a ty se potřebuješ navečeřet.

HOLROYD (křičí): Já nic nechci. V tomhle baráku já nic nesmím. (Ještě hlasitěji.) Závidí mi každej žvanec.

HOLROYDOVÁ: Třesky plesky!

HOLROYD (huláká): Je to pravda a ty to víš.

BLACKMORE (chlácholivě): Ještě probudíš děti. Ještě probudíš děti. – Je pozdě.

HOLROYD (náhle ztichne): Já ne – určitě ne schválně. Já je nevzbudím – pámbu je opatruj. (Dovrávorá k židli a těžce na ni dopadne.)

BLACKMORE: Mám rozsvítit lampu?

HOLROYDOVÁ: Ne, neobtěžujte se. A už se nezdržujte, už to není třeba.

BLACKMORE (tiše): Já jen dohlídnu, aby bylo všechno v pořádku. (V tichosti se dá do zapalování lampy.)

Je vidět, jak se HOLROYD na židli nakloní vpřed. Na tváři má řeznou ránu. HOLROYDOVÁ má na sobě staromódní župan. BLACKMORE má svrchník zapnutý až ke krku. V ohni žhne obrovitý kus uhlí.

HOLROYDOVÁ: Už se nezdržujte.

BLACKMORE: Já jen aby bylo všechno v pořádku.

HOLROYDOVÁ: Mně se nic nestane. Ten teď bude spát.

BLACKMORE: Ale nemůže takhle vyvádět.

HOLROYDOVÁ: Co si to udělal na obličeji?

BLACKMORE: Popral se s Jimem Goodwinem.

HOLROYDOVÁ: Kvůli čemu?

BLACKMORE: To nevím.

HOLROYDOVÁ: Neřád jeden!

BLACKMORE: Propánakrále – a taky něco váží! Tloustne – určitě má –

HOLROYDOVÁ: To on je tak stavěný – má silnou kostru.

BLACKMORE: Ať je to, jak chce, dalo mi to pořádně zabrat, než jsem ho dostal domů. Myslel jsem, že bude líp, když na něj dohlédnu. Věděl jsem, že si budete dělat starosti. Tak jsem seděl v kuřárně a čekal tam na něj. I když je to špinavá díra – a děsně otravná.

HOLROYDOVÁ: Proč jste se namáhal?

BLACKMORE: Napadlo mě, že si kvůli němu budete dělat hlavu. Musel jsem si dát tři whisky – musel, na mou duši – (Usměje se.)

HOLROYDOVÁ: Nechci vás mít na svědomí.

BLACKMORE (s úsměvem): Vážně ne? Měl jsem strach, že se svalí na kolejích a rozbije si…