Ovdovění paní Holroydové

Výstup druhý

Stejná scéna o dvě hodiny později. Prádlo je poskládáno v malých hromádkách po stole a po pohovce. HOLROYDOVÁ právě skládá silný flanelový nátělník. Ten nosí její muž na šachtu a právě mu jej usušila na mříži před krbem.

HOLROYDOVÁ (pro sebe): Tak zaplať pámbu, už to všechno uschlo. Je teprve devět, to ten otrava přijde teprv tak za dvě hodiny. (Usedne na gauč, paže sklesle svěsí. Po chvíli vyskočí a začne hromádky vypraného prádla divoce házet do koše.) Mně je to jedno, přece to nenechám, aby bylo úplně po jeho – to ne! (Uroní pár slz, pak prudce, zatímco si otírá oči cípem bílé zástěry.) Proč bych si to měla všechno nechat líbit? – On si může dělat, co chce. Ale mně je to jedno, já – (Hodí koš plný prádla na zem, najednou se posadí do houpací židle a dá se do pláče.)

Ozve se hrubý výbušný smích, marně potlačovaný, a hluboké mužské zachechtání. Blíží se kroky. Náhle se otevřou dveře a v nich se objeví sebejistá malá kyprá hezká žena kolem třiceti v těsně přiléhavých šatech a na hlavě nabíraný klobouk z růžového papíru. HOLROYDOVÁ vyskočí, malý citlivý nos má od pláče zarudlý, oči vlhké, planoucí. Postaví se před tu druhou ženu.

KLÁRA (s drzým úsměvem a s pohozením hlavy): Dobrý večír!

HOLROYDOVÁ: Co tu chcete?

KLÁRA (mluví s yorkshirským přízvukem): My nejdem na žebrotu – ale na návštěvu. (Zmačká si kapesník před ústy a vyprskne smíchy.)

Za ní se rozpustile rozchechtá další žena a nějaký muž.

HOLROYDOVÁ (po chvíli bezmoci – tragicky): Co si to –!

KLÁRA (se trochu zarazí a nasadí zdvořilý tón): Tak nás napadlo, že se k vám podíváme – (Vybuchne smíchy a mačká si kapesník před ústy.)

Druhá žena znovu vřískne, nasadí vysoko a celou škálou klesá.

HOLROYDOVÁ: Jak si to představujete? – Co tu chcete?

KLÁRA (se kousne do rtu): Díky, my nic nechceme. Jen jsme přišli na návštěvu. (Znovu se rozesměje.)

Ta druhá rovněž.

No, moc vychovaný tady v těch končinách zrovna nejste. (Nesměle postoupí o pár kroků do kuchyně.)

HOLROYDOVÁ (se před ní snaží zavřít dveře): Ne, dovnitř nepůjdete!

KLÁRA (ji nenechá dveře zavřít): Bože můj, to je rámusu! (Cloumá dveřmi.)

Druhá žena jí jde na pomoc; v pozadí je vidět nějakého muže.

LAURA: Propánakrále, to nás nepustíte dovnitř, nejsme vám dost dobrý?

HOLROYDOVÁ v rozčilení vidí před sebou celý houf, pustí dveře a trochu ustoupí – skoro v slzách vzteky.

HOLROYDOVÁ: Tady nemáte co pohledávat. Co chcete?

KLÁRA (si narovná klobouk a vstoupí s drzou vyzývavostí): Však vám povídám, že vás jdeme jenom navštívit. (Rozhlédne se po kuchyni, pak ukáže směrem ke křeslu.) Můžu si tu sednout? (Dřepne si do křesla.) Znavená potřebuje odpočinek.

Za ní vstoupí zatím do místnosti další žena a muž. LAURA je brunátná, tělnatá, asi tak čtyřicátnice, na hlavě má modrý papírový klobouk a vypadá jako nějaká hospodská. Stejně jako KLÁRA je ověšena bižuterií. Je dobře oblečena do modrých šatů. HOLROYD je veliký blonďák. Čapku má posunutou nazad, vypadá podnapile a nevázaně. Má hustý, světlý knír. Má na sobě …