Duha

KAPITOLA 3
Dětství Anny Lenské

Tom Brangwen nikdy nemiloval vlastního syna tak, jak miloval nevlastní dítě Annu. Když mu řekli, že se narodil chlapec, projelo jím vzrušené potěšení. Líbilo se mu potvrzení otcovství. Uspokojovalo ho, že má syna. Ale k dítěti jako takovému žádný zvláštní vztah neměl. Byl jeho otcem, to stačilo.

Měl radost, že jeho žena je matkou jeho dítěte. Byla klidná, trochu nepostižitelná, jako by ji někdo přesadil. Při porodu dítěte jako by ztratila spojitost se svým dřívějším já. Nyní se stala skutečnou Angličankou, skutečnou paní Brangwenovou. Její životaschopnost však jako by se zmenšila.

Pro Brangwena byla dosud nezměrně krásná. Byla dosud vášnivá, měla v sobě plamen bytí. Ale ten plamen ztratil na síle a neměla ho stále. Oči jí zářily, tvář pro něj žhnula, ale byla jako nějaká květina vykvetlá ve stínu, která nesnese plné světlo. Milovala to dítě. Ale ani v tom jako by nebyl jas, jako by byla zčásti mimo, i její mateřskou lásku jako by halil jakýsi stín. Když Brangwen viděl, jak kojí jeho dítě, šťastná, plně zaujatá, projela jím bolest jako tenký plamínek. Neboť vnímal, jak musí sám sebe potlačit, až k ní přistoupí. A chtěl znovu tu silnou, smrtící výměnu lásky a vášně, kterou znovu a znovu sdíleli na začátku, kdy si nejvíc vyhovovali. To byl pro něj zážitek jeho života. A chtěl ho stále, s bezohlednou touhou.

Znovu k němu přišla, znovu mu nabídla svá ústa tak jako poprvé, kdy málem zešílel zadržovanou vášní. Znovu k němu přišla a on si ji se srdcem překypujícím rozkoší a připraveností vzal. A bylo to skoro jako předtím.

Možná to bylo úplně jako předtím. Rozhodně teď věděl, co je to dokonalost, věděl to nastálo, navěky.

Ale skončilo to dřív, než chtěl, aby to skončilo. Měla dost, nechtěla víc. A on nebyl vyčerpán, chtěl pokračovat. Ale nešlo to. Tak musel začít s trpkým učením, musel se krotit, brát si méně, než chtěl. Neboť ona pro něj byla Ženou, všechny ostatní ženy představovaly pouze její stín. Neboť ona ho už uspokojila. A on chtěl, aby to pokračovalo. Ale nešlo to. Jakkoli zuřil a naplněn potlačováním, které vřelo a trpklo, ji nenáviděl z celé duše za to, že ho nechce, jakkoli se vztekal a pil a tropil ošklivé scény, přesto věděl, že se pouze snaží prorážet zeď hlavou. Musel přijít na to, že to není tím, že by ho opravdu dost nechtěla, že by ho nechtěla tolik, jak vyžadoval. Bylo to proto, že nemohla. Mohla ho chtít pouze svým vlastním způsobem a do vlastní míry. A strávila kus života předtím, než ji nalezl, tak jak byla, ženu, která ho chtěla a dávala mu naplnění. Brala ho a dávala mu naplnění. A dělala to dosud, ale ve svou chvíli a po svém. A on se musí ovládat, odměřovat podle ní.

Chtěl jí dát všechnu svou lásku, veškerou svou vášeň, všechnu svou životadárnou energii. Ale nešlo to. Musel si najít jiné věci, kolem nichž by se točil jeho život. Seděla u dítěte, nedobytná. A on na dítě žárlil.

Ale miloval ji a přišel čas dát obtížnému toku života nějaký směr, aby nepěnil a nevyléval se z břeh…