Duha

David Herbert Lawrence

89 

Elektronická kniha: David Herbert Lawrence – Duha (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lawrence-dh02 Kategorie:

Popis

David Herbert Lawrence: Duha

Anotace

David Herbert Lawrence – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Duha“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA 2
Žijí na Blatech

Byla dcerou polského velkostatkáře, který se notně zadlužil u židů, oženil se s bohatou Němkou a zemřel těsně před povstáním. Dost mladá se vdala za Paula Lenského, intelektuála, který vystudoval v Berlíně a do Varšavy se vrátil jako vlastenec. Matka se provdala za německého obchodníka a odjela pryč.

Lydie Lenská, provdaná za mladého doktora, se vedle něj stala také vlastenkou a emancipovanou ženou. Byli chudí, ale měli o sobě vysoké mínění. Na důkaz své emancipace se naučila ošetřovatelskému řemeslu. V Polsku představovali nové hnutí, které právě vzniklo v Rusku. Ale byli velcí vlastenci a zároveň velmi „evropští“.

Měli dvě děti. Pak vypuklo velké povstání. Fanatický a výmluvný Lenský podněcoval své spoluobčany. Ulice Varšavy se jen hemžily Poláky, kteří se chystali zastřelit každého Rusa. Pak přišli na jih Ruska a běžně se stávalo, že do malé židovské vesnice dorazilo šest bezvýznamných povstalců, oháněli se zbraněmi i slovem a vyhrožovali, že zastřelí každého Rusa, který je ještě naživu.

Lenský byl také dost horká hlava. Lydie, která měla v sobě zčásti německou krev a pocházela z jiné rodiny, přesto potlačila sama sebe a nechala se unášet ohnivými prohlášeními svého muže a jeho bouřlivým vlastenectvím. Byl to skutečně odvážný muž, ale žádná odvaha se nemohla tak docela vyrovnat živosti, s jakou mluvil. Dřel do úmoru, až z něho zbývaly jen ty planoucí oči. A Lydie ho omámeně následovala jako stín, sloužila, opakovala to, co on. Někdy měla s sebou své dvě děti, jindy je nechala doma.

Jednou se k nim vrátila a zjistila, že obě zemřely na záškrt. Její manžel hlasitě plakal a nikoho si nevšímal. Ale válka pokračovala a on se brzy vrátil ke své práci. Lydiinu mysl obestřela tma. Kráčela jako pohroužená ve stínu, mlčky, v moci podivné, hluboké hrůzy, přála si jen se nechat tou hrůzou pohlcovat, vstoupit do kláštera, naplnit ty děsivé pohnutky v sobě službou temnému náboženství. Ale nemohla.

Pak následoval útěk do Londýna. Drobný, hubený Lenský nežil pro nic jiného než pro odboj a nedokázal se ani na chvíli odpoutat. Dostal se do stavu jakési šílenecké podrážděnosti, byl nedůtklivý, pyšný na nejvyšší míru, svárlivý, takže se jako pomocný lékař v jedné nemocnici brzy znemožnil. Stali se z nich téměř žebráci, ale on si přesto udržoval vysoké mínění o sobě, jako by žil odtržen v jakési halucinaci, kde on sám byl přední a vysoce postavenou osobou. Žárlivě střežil svou ženu před potupností jejího postavení, neustále jí byl nablízku jako tasená zbraň, což anglickému oku připadalo podivné, měl ji ve své moci, jako by ji hypnotizoval. Ona se mu pasivně poddávala, neproniknutelná, neustále ve stínu.

Vytrácel se před očima. Už když se dítě narodilo, nezbývalo z něj nic než kost a kůže a utkvělá myšlenka. Dívala se, jak umírá, starala se o něj, starala se o miminko, ale ve skutečnosti nic nevnímala. Zahalila ji tma, jako výčitky svědomí, či jako vzpomínka na temný, divošský, záhadný nájezd hrůzy, smrti, stínu pomsty. Kd…