Duha

KAPITOLA 14
Kruh se rozšiřuje

Maggiina rodina, Schofieldovi, žili ve velkém zahradnickém domku, napůl farmě za Belcote Hall. Stará tvrz byla příliš vlhká, aby v ní mohli Schofieldovi žít, proto se stali správci, hajnými a farmáři v jednom. Otec byl hajným a staral se o dobytek, nejstarší syn pěstoval na rozlehlých zahradách tvrze zeleninu na trh, druhý syn byl farmář a zahradník. Stejně jako v Cossethay, i zde rodina čítala mnoho členů.

Ursula pobývala v Belcote velice ráda, Maggiini bratři s ní zacházeli jako s dámou. Byli to pohlední muži. Nejstaršímu bylo šestadvacet a bavila ho zahrada. Nepříliš vysoký, ale silný a dobře stavěný, měl hnědé, zářivé a upřímné oči, hezky řezaný opálený obličej s plavým knírem, který si, když mluvil s Ursulou, popotahoval.

Dívku vzrušovalo, že se jí tihle muži věnují, když přijde blíž. Oči se jim rozzářily a rozechvěly, nejstarší Anthony si kvůli ní neustále kroutil knír. Věděla, že si s nimi může skoro dělat, co chce, když se zasměje a popovídá. Velice se jim líbily její myšlenky, sledovali ji, když s důrazem mluvila o politice nebo ekonomii. A když mluvila, vnímala, jak zlatohnědé oči Anthonyho blýskají jako oči satyra. Nenaslouchal jejím slovům, ale jí. To ji vzrušovalo.

Choval se jako potěšený faun, když si s ním šla prohlédnout jeho skleníky, podívat se na pěkné zelené rostliny, na růžové primulky pokyvující hlavičkami mezi listy, na oslnivě fialové, červené a bílé cinerárie. Na všechno se vyptávala a on jí odpovídal přesně a dopodrobna, zvláštně pedantickým způsobem, který jí připadal legrační. A přesto se o jeho práci opravdu zajímala. Tvář měl nezvykle prozářenou světlem připomínajícím odlesk v očích kozy uvázané u brány farmy.

Šla s ním do teplého sklepa, kde ve tmě už vyrážely malé žluté paličky reveně. Přiblížil lucernu k tmavé zemi. Uviděla lesklou paličku reveně deroucí se vzhůru na tlustém rudém stonku, vyrážející jako plamen z měkké půdy. Anthony se obrátil tváří k ní, světlo se mu třpytilo v očích a na zubech, když se smál, jako by jemně, melodicky ržál. Slušelo mu to. A ona zaznamenala v uších nový zvuk, jemně melodický, ržavý smích Anthonyho, jehož knír měl konce nakroucené vzhůru a jehož oči se leskly chladným, neustálým smíchem. V jeho pohybech jako by bylo cosi vítězného, nemohla se zbavit pocitu, že sama se čemusi podřizuje, cosi přijímá. A přece byl tak pokorný, měl tak laskavý hlas. Nastavil jí ruku, aby mohla přelézt přes zídku, a ona šlápla na tu pevnou živou ruku, která se zachvěla, ale pevně vydržela její váhu.

Vnímala ho, jako by se octla v hypnóze. Za normálního stavu s ním neměla nic společného. Ale to, s jakou lehkostí a nenápadností vstupoval do domu, kouzlo jeho chladně žhnoucího světla, když se na ni podíval, působily jako očarování. V jeho očích, stejně jako ve světlešedých očích kozy jako by se zachytilo cosi z toho rovnoměrného, tvrdého planutí měsíčního svitu, který neměl nic společného s dnem. Zpozorněla, ale její mysl jako by vyhasla. Vnímala pouze smysly, v…