Milenec lady Chatterleyové

David Herbert Lawrence

79 

Elektronická kniha: David Herbert Lawrence – Milenec lady Chatterleyové (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: lawrence-dh03 Kategorie:

Popis

David Herbert Lawrence: Milenec lady Chatterleyové

Anotace

David Herbert Lawrence – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

,

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Milenec lady Chatterleyové“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola 4

Connie vždycky tušila, že její poměr s Mickem, jak mu lidé říkali, je beznadějný. Ostatní muži však jako by pro ni přesto nic neznamenali. Byla připoutaná ke Cliffordovi. Vyžadoval na ní značnou část jejího života a ona mu ji dávala. Ale ona zase vyžadovala značnou část života mužova, a tu jí Clifford nedával; nemohl. Prožila příležitostné křečovité záchvaty s Michaelisem. Ale v předtuše věděla, že to skončí. Mick nemohl žádný vztah udržet. Patřilo k podstatě jeho bytosti, že musel zpřetrhat každé spojení a stát se znovu ze řetězu puštěným, osamělým a naprosto samotářským psem. Byla to jeho nejnezbytnější potřeba, třebaže vždycky říkal: „Ona mě nechala!“

O světě se předpokládá, že je plný možností, ale v nejosobnější zkušenosti se jejich počet zúží na několik docela málo. V moři je spousta dobrých ryb… dejme tomu…, ale v ohromné většině jsou to zřejmě makrely a sledě, a když nejste sami makrela nebo sleď, najdete patrně v moři těch dobrých ryb pramálo.

Clifford stoupal ke slávě a stoupaly i jeho výdělky. Jezdily za ním návštěvy. Connie měla někoho na Wragby skoro pořád. Ale když to nebyly makrely, byli to slanečci s občasnou dravou rybou nebo úhořem.

Bylo mezi nimi pár pravidelných, stálých návštěvníků, mužů, kteří s Cliffordem studovali v Cambridgi. Byl tu Tommy Dukes, jenž zůstal na vojně a stal se brigádním generálem. „Armáda mi nechává čas na přemýšlení a chrání mě před bojem života,“ říkával.

Byl tu Charles May, Irčan, který psal vědecké práce o hvězdách. Byl tu Hammond, další spisovatel. Všichni byli zhruba téhož věku s Cliffordem; mladí intelektuálové své doby. Všichni věřili v duševní život. Co člověk dělá mimo to, je jeho soukromá záležitost a valně na tom nezáleží. Nikoho ani nenapadne ptát se někoho druhého, v kolik hodin se uchyluje na záchod. Kromě dotyčné osoby to nikoho nezajímá.

A stejně tomu je s většinou otázek všedního života… jak si vyděláváte peníze, zda milujete svou ženu nebo jestli máte „záskoky“. Všechny tyhle záležitosti se týkají jenom dotyčných osob a stejně jako chození na záchod nezajímají nikoho jiného.

„Celý vtip sexuálního problému,“ prohlásil Hammond, dlouhý hubený chlapík s manželkou a se dvěma dětmi, ale mnohem těsněji svázaný s psacím strojem, „je ten, že v něm žádný vtip není. Přísně vzato tady neexistuje ani žádný problém. Nelezeme za nikým na záchod, tak proč bychom za ním měli lézt do postele, když je s nějakou ženskou? A to je celý ten problém. Kdybychom si nevšímali jednoho víc než druhého, žádný problém by vůbec neexistoval. Je to všechno docela nesmyslné a bez vtipu; jde jen o nemístnou zvědavost.“

„Jistě, Hammonde, jistě! Ale když někdo začne vyznávat lásku Julii, začne to v tobě bublat, a když pokračuje, div nevybuchneš, jak se v tobě všechno vaří; v tom je ten vtip.“… Julie byla Hammondova žena.

„Právě tohle myslím! Stejně bych se choval, kdyby mi někdo začal močit v koutě salónu. Všechny tyhle věci mají svoje místo.“

„Myslíš tím, že by ti nevadilo, kdyby se s Julií mili…