Božská komedie

Dante Alighieri

74 

Elektronická kniha: Dante Alighieri – Božská komedie (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: alighieri01 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Dante Alighieri: Božská komedie

Anotace

O autorovi

Dante Alighieri

[1.6.1265-14.9.1321] Dante Alighieri byl největší italský básník 14. století. Pocházel z Florencie, dosáhl značného vzdělání, zabýval se zejména studiem antického, italského a provensálského básnictví. Jako stoupenec protipapežské strany musel r. 1302 odejít do vyhnanství a zbytek života strávil ve Veroně a Raveně. Hlubokým zážitkem, který poznamenal Dantovu celoživotní tvorbu, byla jeho (již v dětství započatá) platonická a zidealizovaná láska k Beatrici,...

Dante Alighieri: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

La Divina commedia

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Božská komedie“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zpěv dvacátý druhý

Za námi Anděl zůstal, ve průvodu
jenž v šestý kruh nás vedl na tu horu,
a jeden znak mi smyl u jeho schodů.

Po spravednosti lačnícímu sboru
Beati děl a jeho hlasy zněly
až k sitiunt, kde zmlkly. Beze sporů

Já lehčí zde se cítil, rychlej’ spěly
mé kroky tak, že snadno, bez těžkostí
s rychlými duchy týž krok udržely.

Děl Virgil: „Láska zanícená ctností
vždy jinou lásku ušlechtilou vznítí,
jak její žár je zjevný; tož co hostí

Tam předpeklí, (kde souzeno mi dlíti),
Juvenala, z úst jeho známo je mi,
ctná přízeň jaká ke mně tobě svítí.

Ba cítím lásku k tobě mezi všemi,
jak k nikomu, jejž nezřel jsem, že krátká
mi nyní bude cesta schody těmi.

Však zjev mi, (buďtež slova tvoje sladká
ku příteli, když uzdu pustím příliš
své odvaze, mluv jako k druhu zkrátka:)

Jak lakota, pro kterou tady kvílíš,
při moudrosti tvé mohla najít dráhy
v tvé srdce, teď že tresty její sdílíš?“ —

Nad tím se usmál Statius, však záhy
dal za odpověď: „Velké lásky tvojí
mně každé tvoje slovo důkaz blahý.

Jsou v skutku mnohé věci, jež jsou zdroji
sta pochybností klamných, když nám skryté
jsou pravé příčiny. Tak v mysli svojí

Tys hádal, mním dle otázky tvé hbité,
že v tomto nyní když prodlévám kruhu,
mé srdce lakotou kdys bylo spité:

Nuž tedy věz: až příliš, milý druhu,
já lakoty byl vzdálen, proto strávil
šest tisíc měsíců jsem v tomto luhu.

A snahu svou kdybych byl nenapravil,
při místě, kde jsi, duše hněvem jata,
ku lidstvu tuto svoji kletbu pravil:

Že nenasytná, svatá touho zlata,
že nespravuješ všecky lidské snahy?
tož skály válela by hruď má vzňata.

Že příliš rozpínati křídla záhy,
já poznal, může ruka k rozdávání,
to pomoh’ mi sem lítosti cit blahý.

Jak mnozí vstanou k soudu ostříháni,
že lítost nevzbudili pro tu vinu
ni v životě, ni při svém umírání.

Věz tedy: Každá vina lidských synů,
jež protivou jest hříchu nějakého,
zde vlastní dřevo své s ním chystá k zhynu.

Tož jestli v davu lidu lakotného
jsem lkal, bych očistil se z hříchů lidských,
jen z protivy to bylo hříchu mého.“ —

„— Když pěl jsi boje zbraní gigantických
a Jokasty když pěl jsi smutek dvojí,“
— děl k němu Básník písní bukolických —

„Když s tebou Klio bila v strunu tvoji,
mně zdá se k víře neobrátil’s tváře,
bez níž i dobrý v soudu neobstojí;

Rci, jaké svíčky, kého slunce záře
ti zaplašily tmy, že plachty svoje
obrátil’s ihned člunem za Rybáře?“ —

On odvětil: „Dal’s první ty ze zdroje
mně Parnassu pít, ved’s mne v jeho sluje,
a k Bohu blíž mne vedly kroky tvoje.

Tys činil, jak kdo nazad nakloňuje
svou lampu, z které sám on nemá zisku,
leč cestu jdoucím za ním osvěcuje.

Tož kde jsi děl: Věk obnoví se, v trysku
se vrátí Spravedlnost a věk zlatý,
rod nový s nebe na zem sejde v blízku!

Tak tebou básník byl i křesťan vzňatý;
leč lépe, co ti kreslím, aby zřely
tvé oči, vztáhnu ruku k malbě. — Jatý

A těhotný byl pravdou již svět celý,
a pravou víru, která …