Božská komedie

Dante Alighieri

74 

Elektronická kniha: Dante Alighieri – Božská komedie (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: alighieri01 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Dante Alighieri: Božská komedie

Anotace

O autorovi

Dante Alighieri

[1.6.1265-14.9.1321] Dante Alighieri byl největší italský básník 14. století. Pocházel z Florencie, dosáhl značného vzdělání, zabýval se zejména studiem antického, italského a provensálského básnictví. Jako stoupenec protipapežské strany musel r. 1302 odejít do vyhnanství a zbytek života strávil ve Veroně a Raveně. Hlubokým zážitkem, který poznamenal Dantovu celoživotní tvorbu, byla jeho (již v dětství započatá) platonická a zidealizovaná láska k Beatrici,...

Dante Alighieri: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

La Divina commedia

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Božská komedie“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Zpěv sedmý

„Osanna, sanctus Deus Sabaoth,
superillustrans tua claritate
felices ignes horum malachoth!“

Tak vracejíc se k písni svojí svaté
ta bytost dále započala pěti,
své skráně majíc dvojím světlem spjaté.

Já zřel, jak s drahými zas v tanci letí,
jak nejrychlejší jiskry v dálce zraku
se skryly, že zrak nemoh s nimi spěti.

Já k sobě: „Řekni, řekni, bez rozpaku
jen řekni,“ — pravil, „sladké svojí paní,
ať rosou v žízni, sluncem je ti v mraku!“ —

Leč ona úcta, která vždy mne sklání,
když slyším pouze B znít nebo ICE,
mne uchvátila jak člověka spaní.

Tak nechala mne trochu Beatrice,
pak děla s úsměvem, jenž oblažiti,
i v mukách ohně každého moh’ líce:

„Jak vidím a v čem nemůž’ klamu býti,
jak spravedlivě pomsta spravedlivá
se trestá, v tobě plamen pochyb nítí;

Však osvobodím tobě ducha, živá
slyš slova moje, nebo jimi tobě
v dar velký nyní velká pravda splývá.

Své vůle uzdu, ač ku blahu sobě,
přec nechtěl člověk snésti nezrozený,
tím sebe i svůj rod vzdal pekel zlobě.

Čímž řadou věků bludem poražený
rod lidský ležel chorý, božím Synem,
jenž sestoup’ na zemi, až odcizený

Pak Stvořiteli vesmír jedním kynem,
byl spojen v jeho osobě s ním zase,
tož pouze jeho věčné lásky činem.

K mým slovům obrať zrak! Ve plné kráse
ta přirozenost, v svazku s Bohem byla
tak dobrá, čistá, jak v stvoření čase.

Leč z ráje sama sebe vyhostila,
od cesty pravdy, od života svého
se sama příliš záhy odvrátila.

Trest měříme-li kříže posvátného
dle těla podstaty, pak podle práva,
toť věru trest byl na očistu zlého.

Však žádná křivda nebyla tak žhavá,
na osobu, jež trest ten vytrpěla,
v níž taká bytost, když se pozor dává.

Tak jediná věc různý účin měla;
ta smrť se Židům líbila i Bohu,
jí nebe otevřelo se, zem chvěla.

Teď nesmí ti ve příkrém zdát se slohu
řeč, která dí, že spravedlivě mstěna
zde spravedlivá pomsta. Leč tvou vlohu

Zřím, kterak myšlénkami zapletena
jest v uzel, na kterého rozluštění
tvá mysl čeká snažně roztoužená.

Díš: „Co jsem slyšel, to je k pochopení,
proč ale Bůh ten způsob volil právě,
by vykoupil nás, to mi zřejmé není.“

To, bratře, očím všech vždy bude tmavě
se míhat v taji všem, jimž nedozrála
ve ohni lásky duše plápolavě.

Leč k tomu, že jest cesta všechněch stálá
a zřídka poznaná, chci tobě říci,
proč bylo nejlíp tak. Věř, neskonalá

Dobrota boží, záště neznající,
plá bez ustání v jisker takých roji
nám věčné krásy jevíc čaroskvící.

Co bezprostředně dolů z ní se rojí,
jest bez konce, kam ona pečeť vtiská,
tam otisk věčně trvá v kráse svojí.

To všechno, co z ní bezprostředně tryská,
je volné též a nemůž’ podléhati
těch věcí moci, jež ve nových blýská.

Jí blíže jsou, a víc jim látka platí,
neb svatý plamen, jejž věc každá hostí,
zříš v nejpodobnějších j…