Robinson Crusoe (převyprávění)

X
NÁHODNÉ, ALE DŮLEŽITÉ OBJEVY. VÝROBA HRNCŮ SE NEDAŘÍ. NOVÝ ROBINSONŮV PŘÍTEL

Robinson chtěl za každou cenu získat znovu oheň. Vyhledal obě destičky a kolík, jež kdysi po marném úsilí roznítit oheň uložil v jeskyni. Destičky byly již dokonale vyschlé. Robinson vynaložil teď všechnu sílu, pracoval dlouhé hodiny až do umdlení, oheň však neroznítil. Zanechal tedy marných pokusů

Nastaly opět smutné dny bez ohně. Živil se jen ovocem, syrovou kukuřicí, ořechovými jádry, ústřicemi, mlékem a želvími vejci. Jak trudný byl život bez ohně

Jednou se vracel z Banánové zátoky a spatřil na pobřeží dvě želvy. Nechal je klidně odejít do moře. Kdybych měl oheň, jak bych si byl pochutnal na želvím mase! Přišla mu však myšlenka, že by snad přece jen mohl zkusit, jak chutná syrové maso. Vždyť již ve škole se učil, že Tataři při svém nájezdu do Evropy syrové maso požívali, že je však dávali pod sedlo, aby za jízdy nárazy sedla změklo. Což kdyby maso potloukl dřevem, podobně jako to vídal, když kuchařka Běta bušila paličkou do masových řízků. V příštích dnech se mu podařilo ulovit želvu. Maso nakrájel na malé řízky, potloukl je, osolil a ochutnal. Snad proto, že uplynulo již mnoho dní, v nichž ani kousek masa nepožil, zachutnalo mu tolik, že snědl dokonce tři velké řízky najednou. Nasytil se dokonale. Mrzel se pak, že jednal asi nerozumně. Vždyť možná že Z takového množství syrového masa si může pokazit i žaludek

Nepocítil však naprosto žádných obtíží, naopak jeho únava a malátnost, kterou teď často pociťoval, dokonale přešla. Poznal, že syrové maso je docela lehko stravitelné, že je i vydatnou stravou, po níž se cítí silnější a svěží. Pečené maso bylo však přece jen chutnější

Mléka měl Robinson teď dostatek. Kozlatům staré kozy nedovolily již sát, a tak zůstávalo všechno mléko pro Robinsona

Jednoho dne mléko, uschované v kokosových skořápkách od předešlého dne, zhoustlo. Robinson se domníval, že je zkažené, a chystal se je vylít. Přece však ze zvědavosti je nejdříve ochutnal. Byl mile překvapen, jak osvěžující, nakyslou chuť má toto zhustlé mléko. Nechával proto schválně mléko zkysnout a pil je v dobách žízně místo vody. Za velkého horka se husté mléko po několika dnech oddělovalo od čiré syrovátky. Syrovátka ve chvílích žízně osvěžovala a žízeň zaháněla ještě lépe než mléko husté. Sléval tedy Robinson opatrně syrovátku a hustou, tvarohovitou hmotu dávali zvlášť. Přemýšlel, jak by z tvarohovité sedliny vyrobil tvaroh. Vzpomněl si, že doma v obchodě mívaly bochníky tvarohu na svém povrchu vytištěnu hrubou tkaninu. Ptal se jednou otce, od čeho je tato kresba na tvarohu. Otec mu vysvětloval, že venkované vyrábějí tvaroh tak, že jej lisují v pytlích z hrubého plátna. Hrubá vazba plátna pak zůstane vytištěna na povrchu tvarohu

Robinsona napadlo, že by mohl tvaroh lisovat v košili. Svlékl košili a prohlížel ji. Košile za celou tu dobu, co byl Robinson na ostrově, nebyla praná. Byla tedy špínou až šedá. Zašel k potoku, aby ji vypral. Neměl však mýdlo. Mnul prádlo košile jen v prstech, a tak špína příliš nepouštěla. Bylo to praní velmi nedostatečné. Mokrou košili rozložil na trávník a nechal na prudkém slunci uschnout. Na slunci se stala košile přece jen o něco bělejší. Potom zavázal rukávy těsně u manžet a nalil do nich tvarohovou sedli-nu. Oba naplněné rukávy zavěsil přes větev na blízkém stromě. Z rukávů odkapávala čistá syrovátka. Po několika hodinách odkapávání přestalo. Když však Robinson rukáv pěstí sevřel, vytékalo opět trochu syrovátky. Kroutil tedy Robinson prázdným rukávem nad sedlinou a tak lisoval tvaroh.

Druhého dne byl tvaroh v rukávech již zbaven syrovátky. Robinson sundal košili z větve, aby naplněné rukávy položil na dřevěnou desku a zatížil placatým kamenem. Třetího dne vyndal z rukávu košile výborný tuhý tvaroh

V příštích dnech se vypravil do Rajského údolí pro hrnčířskou hlínu. Domníval se, že bude moci mléko uchovat v hrncích usušených na prudkém slunci. Cesta do Rajského údolí trvala mu teď pouze něco přes dvě hodiny

V Rajském údolí objevil i nové plody. Byly to obrovské tykve. Když vyškrábal řídkou, vodnatou dužinu, získal z nich velmi objemné a lehké nádoby. V prázdných tykvích pak choval i zásobu pitné vody

Z Rajského údolí si přinesl dlouhé pruty a z nich pak v jeskyni pletl koš. V parných dnech, kdy venku byl nesnesitelný žár, zaměstnával se takovouto drobnou prací v chladné jeskyni

Hrnčířskou hlínu rozdělal vodou v želvím štítu a vyrobil nejprve docela malý hrneček. Hrneček usušil na slunci. Ztvrdl za několik dní tak, že když do něho zaťukal kotníkem, zvonil. Vyrobil tedy ještě několik podobných. Když dostatečně vyschly, nalil do nich vodu. Druhého dne se však dočkal nepříjemného zklamání. Uchopil hrneček za ouško, aby jej zvedl, ouško mu však zůstalo v ruce

Voda přes noc hrnečky rozmočila. Tak se Robinson přesvědčil, že usušených, ohněm nevypálených hrnců nelze pro uschování vody nebo mléka upotřebit

To však Robinsona neodradilo a vyráběl další. Pokusil se vyrobit hrnce daleko větší, aby v nich mohl uchovávat kukuřičná zrna a ořechová jádra. Výroba velkých hrnců se mu však nedařila. Nemohl, ať se jakkoliv namáhal, dát hrnci stejnoměrně kulatý tvar. Vyrobil velký hrnec, ale nelíbil se mu. Byl podoben spíš ztuhlému, pokrčenému pytli než hrnci. Proto této práce nadobro zanechal

Daleko lepší vý…