Buddenbrookovi

Thomas Mann

3,92 

Elektronická kniha: Thomas Mann – Buddenbrookovi (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: mann05 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Thomas Mann: Buddenbrookovi

Anotace

Buddenbrookovi, románová prvotina světoznámého Thomase Manna (1875–1955) je možná jeho nejčtenější knihou, snad i proto, že svým dějem pojednává o obvyklých lidských radostech a strastech a je přístupná čtenářům všech vrstev, na rozdíl od gigantických děl jeho pozdějšího a pozdního věku, obhlížejících a snažících se propátrat a zachytit veškerý filozofický, kulturní a společenskopolitický obzor lidstva.
Buddenbrookovi jsou dítko raného věku, leží na něm pel a rosa mladistvého pohledu. Po několika drobných povídkách rozpíná dvaadvacetiletý autor křídla k svému prvnímu románu. Je podivuhodné, s jakou střemhlavou samozřejmostí nezkušený začátečník bezpečně uhaduje nejen téma svého prvního románu – kroniky rodu, ale i jeho skladbu a postupy. Vychází z vlastní zkušenosti, z prožitků dětství v hanzovním městě v měšťácké rodině bohatých obchodníků, jako podklad mu poslouží pečlivě vedené rodinné záznamy, vzpomínky, zapamatované i tradované drobné události a ovšem i vážné děje, oblíbená rčení a samozřejmě i vnější a vnitřní duchovní podoby lidí, které se v jeho pohledu proměňují v typy. Zprvu autor ani nepomýšlí na rozsáhlejší dílo. Ale materiál se mu rozrůstá pod rukama a jsou to ruce básníka, hlubokého přemýšlivce, slovesného architekta, ostrého ironika, ale zároveň i milujícího člena rodiny, takže vzniká nejen pomník jednoho užšího rodinného kolektivu, ale v tvůrčí logice i zrcadlo veřejných poměrů určité časové epochy: osudy zdatného obchodnického rodu, stoupajícího k zenitu úspěchů majetkových, i jeho pozvolné upadání a odumírání, způsobené jednak tím, že někteří členové i poslední výhonek a naděje rodu „degenerují“ v tom smyslu, že s narůstajícím bohatstvím a zjemňujícím se vkusem jedni ztrácejí zdravou osobní dravost a tíhnou kamsi zcela jinam, k „nepraktickým“ hodnotám, zatímco druzí vadnou zase tělesně, mentálně i morálně a nedovedou již držet krok s postupujícím časem a měnící se dobou.
Sotva „Buddenbrookovi“ spatřili světlo světa, mladičký autor se stal rázem slavným. Budou vždy a stále nacházet ochotné, ba nadšené čtenáře, kteří se rádi dají vést od osoby k osobě, od události k události, od jednoho lidského osudu k druhému, a budou se spolu s autorem nad nimi s posměšnou, ale láskyplnou shovívavostí usmívat a dávat se uchvacovat jeho líbezně mladým vyprávěčským a slovesným uměním.

O autorovi

Thomas Mann

[6.6.1875-12.8.1955] Thomas Mann, německý prozaik a esejista, představitel německého realismu, se narodil roku 1875 v Lübecku. Narodil se do patricijské obchodní hansovní rodiny. Otec byl obchodníkem s obilím, matka Julie da Silva Bruhn s poloviční Brazilkou. Po otcově smrti a rozpadu firmy roku 1893 se rodina přestěhovala do Mnichova, kde Thomas Mann žil až do roku 1933. Thomas Mann byl...

Thomas Mann: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

Název originálu
Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Buddenbrookovi“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

SEDMÁ KAPITOLA

Všeobecná veselost vrcholila a pan Köppen zřejmě zatoužil porozepnout si pár knoflíků na vestě; to však bohužel dobře nešlo, neboť ani staří pánové si nic takového nedovolovali. Lebrecht Kröger seděl ještě na svém místě stejně vzpřímený jako na počátku oběda, pastor Wunderlich v tváři nezrudl a choval se společensky obratně, starý Buddenbrook se sice trochu zaklonil a opřel o lenoch židle, dbal však v nejvyšší míře slušnosti, a jenom Justus Kröger byl očividně opilý.

Kde je doktor Grabow? Konzulová se nenápadně zvedla a vyšla ven, neboť dole u stolu se uprázdnila místa mamzelky Jungmannové, doktora Grabowa a Kristiána, a ze sloupové síně se ozýval jakoby potlačovaný nářek. V patách služebné, která podala na stůl máslo, sýr a ovoce, opustila rychle jídelnu – a skutečně, v polotmě na kulaté čalouněné lavici, táhnoucí se okolo prostředního sloupu, seděl, ležel či se choulil malý Kristián a tiše a srdcervoucně sténal.

„Ach Bože, milostpaninko!“ řekla Ida, která stála s lékařem vedle něho, „Kristiánovi, chlapečkovi, je strašně zle…“

„Mně je zle, maminko, mně je sakramentsky zle!“ kvílel Kristián a kulatýma vpadlýma očima nad přespříliš velkým nosem těkal sem a tam. Jen z převelikého zoufalství ze sebe vyrazil slovo ‚sakramentsky‘, ale konzulová přesto řekla: „Když někdo užívá takových slov, potrestá ho Pánbůh tím, že mu bude ještě hůř!“

Doktor Grabow mu ohledal tep; jeho dobrotivý obličej jako by se ještě víc prodloužil a zlaskavěl.

„Malá indigesce… nic vážného, – paní konzulová!“ utěšoval. A potom pokračoval svým vleklým, puntičkářským, úředním tónem: „Nejlépe bude, když ho uložíte do postele… trochu dětské zažívací sody, snad i šálek heřmánkového čaje, aby se vypotil… a přísnou dietu, paní konzulová! Jářku, přísnou dietu. Kousek holoubátka – krajíček černého…