Za jarního jitra se vrací skupina vojáků z ciziny do Čech. Vpředu jede vůz, na kterém veze důstojník svou paní; vedle vozu kráčí žena, která nese na zádech děvčátko. Žena se s nimi loučí, zvláště s paní, která byla děvčátku kmotrou. Je už doma. Žena se jmenuje Markytka. Její muž byl vojákem a na vojně zemřel steskem po domově. Ovdovělá Markytka se teď vrací s děvčátkem do své vsi. Markytku vzal na práci rychtář a Markytčina Karla se brzy spřáteli…

Více
  • 13. 5. 2023

Pávek s aktovkou v ruce kráčí do práce. Když míjí Otíkovu chalupu, závozníkova klátivá postava se k němu nepřipojí. Pávek se zastaví a hvízdne, z domu však nikdo nevyjde. Pokračuje tedy v cestě sám. / Ani u auta Otík nečeká. / Nemám závozníka, člověče, – řekne, odmykaje dveře kabiny. / Buď stávkuje, nebo se voběsil, – odpoví ze sousedního auta řidič Turek a nepřiměřeně se tomu směje. / Pávek tedy vyjede sám. / Nákladní auto zastaví před Otíkovou chalupou. Řidič…

Více
  • 13. 5. 2023

kdy Emil vytáhl Idičku na vlajkový stožár /   /   / V neděli 10. června měli mít na Kočindě hostinu. Z Javorova i odjinud čekali spoustu hostí. Emilova maminka už několik dní předem vařila, pekla a smažila. / „Tohle nás přijde zpropadeně draho,“ říkal tatínek. „Ale když se má slavit, tak pořádně. Žádné škudlení. Ačkoliv ty karbanátky by snad mohly být trochu menší.“ / „Dělám je takové, jaké mají být. Akorát velké, akorát kulaté a akorát usmažené,“ ned…

Více
  • 13. 5. 2023

Jsou dvě věci které, závidím Brittě a Anně. Zaprvé je to dědeček. Dědeček říká, že když je nás dětí tady v Bullerbynu tak málo, tak že může docela dobře být dědečkem nás všech. Ale / Anna pokaždé říká: / „Ano, je to možné. Ale doopravdy, doopravdy jsi jenom můj dědeček. A taky Brittin, samozřejmě!“ / A když jsme u dědečka a čteme mu noviny, tak mu vždycky / Anna sedí na klíně a on jí říká pořád jenom „děvenko“. / Nechápu, jak to dokáže, rozeznat Annu od nás ost…

Více
  • 13. 5. 2023