Tajemné dálky

UMĚNÍ

Ó teskný hřbitove, kde duše Velkých sní
a v hroby staletí obr skvoucích stínů vchází,
žár ohňů mystických jak zážeh polární
ti k branám reflex hází!

Tvých jasů somnambul se blížím ve tvůj sad,
kam prolévá se noc jak záliv černých moří
na mrtvých květů luh, jenž v modrých září šat
jak siný fosfor hoří.

Slov němých výchvěje, dým vášní vyhaslých
v žal tvého mlčení čas napjal přízi šerou;
vzdech mrtvých zástupů ti těžký stoupá z lích
a tlí tvou atmosférou.

Ó Věčný, rci, zda smím, kde chrám Tvůj z kovu ční
nad městem mramoru, své krve touhou nečist
při malém oltáři pod klenbou poboční
Ti mši svou tichou přečíst?

Do vína extasí života máčet chléb
na stole obětním, jenž…