Svítání na západě

VÍNO SILNÝCH

Bratří, z ruky do ruky podávejme víno silných v své číši;
věky ho chránily na vinicích před mrazem jak dýmy ohňů v čas
noční.
Vinaři jeho byli Smutek a Samota.

Než se nadáme, uslyšíme, jak vedle nás rytmicky dýchá mystická
píseň,
a na rtech ucítíme číš svoji teplou od jejích éterných retů.
Tajemný proud zavře se kruhem kol našeho stolu,
vymkne nás ze zákonů země, a život a smrt bude našemu snění
odpovídati.
Uslyšíme šumění neviditelných řek, jež protékají staletími,
uvidíme oblak Věčného, skloněný k vodám, svítiti z hlubin jako
slunce.
Opojení učiní duši naši světlou jak duši budoucích lidí,
a otráveni snem zemřeme před svou smrtí a po smrti budeme žíti.

Poslušni budeme čísti v tvé knize, ó Věčný, a k obrazům jejím
určíme slova.
V čarovném kruhu, velkém jak obzor, se zavřeme úzkostem noci.
Příval tvůj uhasí stavení naše, hořící se čtyř stran plameny
bolesti,
a kvasem tvým pokyne nám těsto nového chleba.
Lampy naše budou prameny oleje, jenž bude svítiti, nehnut, uprostřed
větrů.
Zahradami budou nám hroby, a smrt svou budeme se zpěvem kolébati.
Hovořiti budeme mlčením, a políbením bude neviditelné potkání
touhy.
Odpovědí naší bude zazáření zraků při objetí myšlenek v
dálce.
V paprscích upřeného pohledu našeho stane se průhledným neprůhledné.
Nepůjdeme mlhami slzí z krajiny snů do země žití, neb obé splyne,
a slzy, jak rosa na osení věků, vypitá sluncem, zdvihnou se nad
námi v purpurech ranních.

Okna naše ukáží nám barvy umyté nebeskou bouří
a jed ve šťávách květů shoří za uzdravujících vůní.
Stíny složí se nám jak péra v křídlech, posetá hvězdami, smějící
se dálkám.
Sny, jež tisíciletí spaly, neznámy duším, v…