Neználek na Měsíci

Nikolaj Nosov
(Hodnocení: 3)

85 

Elektronická kniha: Nikolaj Nosov – Neználek na Měsíci (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: nosov03 Kategorie: Štítek:

Popis

Nikolaj Nosov: Neználek na Měsíci

Anotace

Lze bez nadsázky říci, že Neználek patří u nás k nejznámějším postavám dětské literatury 20. století. Celé generace vyrůstající v průběhu posledních padesáti let Neználka četly anebo o něm alespoň slyšely. Neználek na Měsíci představuje dětské sci-fi pro děti od 9 let. Je poslední z autorových tří knížek o Neználkovi a jeho přátelích, o malíčkách, což jsou malincí kluci, a také o malenkách, což jsou pro změnu malinké holčičky, kteří společně žijí ve městě Kvítečkově. Tato knížka navazuje na druhou knížku Neználek ve Slunečním městě. Hlavně v několika prvních kapitolách se o Slunečním městě a Neználkových příhodách v něm prožitých autor poměrně často zmiňuje.
Knížka Neználek na Měsíci také dětem velmi poutavým způsobem vysvětluje spoustu zajímavých věcí jak o vesmíru, tak o zemské přitažlivosti a o stavu beztíže. Dozví se jak vypadá a jak funguje kosmická loď a jak zajímavý a zvláštní je stav beztíže, podiváme se s Neználkem na Měsíc. Knížka může malé děti inspirovat k projevení zájmu o vesmír, vědu a techniku.

Nikolaj Nosov – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Název originálu

Незнайка на Луне

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

3 recenze Neználek na Měsíci

  1. Lucka Korecká

    Tohle je můj druhý nejoblíbenější díl, hned po Neználkových příhodách. Dobrodružství Neználka, Všeználka nebo třeba doktora Pilulkina a dvojici Šroubek s Vroubkem jsem měla moc ráda. Jako malá jsem se u knížky zasmála, přečetla jsem zi dětství několikrát, ikdyž na mě byla v tom věku opravdu obsáhlá. Určitě neprohloupíte, když knihu dětem koupíte, je to podle mě jedna z nejhezčích dětských knížek.

  2. Jolana

    Neználka jsem jako dítě milovala a platí to samozřejmě i o dílu „Neználek na Měsíci“. A na ty krásné obrázky jsem se vydržela dívat hodiny!

  3. Matěj Uličný

    Neználek patří u nás k nejznámějším postavám dětské literatury 20. století. Celé generace vyrůstající v průběhu posledních padesáti let Neználka četly anebo o něm alespoň slyšely. Je to bez diskuse klasika dětské literatury.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kapitola čtvrtá
NEČEKANÝ OBJEV

Když Vroubek v kuchyni osaměl, řekl si: Než najde Šroubek kotel, trošku si odpočinu. Pohodlně se usadil, přehodil si nohu přes nohu a odpočíval. To se ovšem jen tak zdálo, odpočívalo jen Vroubkovo tělo, jeho činorodý duch nepřestal pracovat ani na minutku. Co mu padlo do oka, to v něm okamžitě vyvolalo nějakou důvtipnou myšlenku. Pohlédl na Šroubkovy střevíce přibité k podlaze a pomyslel si: Škoda že se z kuchyně musí bosky. To přece nejde, odtrhávat pokaždé boty od podlahy. Ale přibít tak k zemi galoše, mohou zůstat boty na nohou. Přijdeš do kuchyně, vklouzneš do galoší a hurá do práce - spojení s podlahou funguje znamenitě. Geniální myšlenka! Vychutnával chvilku ten svůj velkolepý nápad a potom pokračoval: Ale galoší se dá využít ještě účelněji! V našem domě bydlí šestnáct človíčků, každý jich má pár, celkem je tu tedy dvaatřicet galoší. Kdyby se přibily na krok od sebe, dalo by se pohodlně chodit z místa na místo: jednu nohu do jedné galoše - krok, druhou nohu do další - zase krok... Mimořádně geniální myšlenka! Užuž chtěl běžet a povědět o svém novém vynálezu Všeználkovi, ale v tu ránu na to zapomněl - v hlavě se mu vyrojily nové nápady. Teď, ve stavu beztíže, bude všecko úplně jinačí než dřív. Tak třeba docela obyčejná židle: dá se na ní sedět, jen když máš přibité boty. Nesmysl! Objeví se nová židle s třmeny. Sedneš si na ni jako na koně, dáš nohy do třmenů - a klidně si můžeš dělat, co chceš, budeš sedět jako přibitý. Ďábelsky geniální myšlenka! Kromě toho musí být ty židle otáčivé... Nápady se mu jen hrnuly, oči mu nadšeně svítily, ve tváři pohrával šťastný úsměv. V té chvíli se Všeználek objevil v kuchyni potřetí.

“Tak co se tady vlastně děje?“ křikl podrážděně. „Kde je snídaně?“

“Jaká snídaně?“ probudil se Vroubek ze svých myšlenek.

“Podívejme na něj!“ křičel rozhořčený Všeználek. „To jsi zapomněl, že máš dělat snídani? A kde je Šroubek?“

“Šroubek šel přece pro ten... pro ten hermetický kotel.“

“Ale to už je dobře hodina! Copak je tak těžké přinést kotel?“

“Hned se po něm kouknu,“ řekl Vroubek a začal proplouvat ke dveřím. Všeználkovi to však bylo přece jenom podezřelé, že se Šroubek takhle zdržel, a když si všiml, že se Vroubek dostal skoro až k domovním dveřím, polekaně vykřikl:

“Stůj! Neopovažuj se na dvůr!“

“Co je? Proč?“ zeptal se nechápavě Vroubek.

“Pozor, povídám ti!“ nabádal ho Všeználek. „Musíme teď jednat se vší opatrností. Jsme přece ve stavu beztíže. Kdovíkam by tě to odneslo, až by ses octl pod širým nebem. Stačí malý náraz - a poletíš rovnou do vesmíru.“

Všeználek doplul ke dveřím, chytil se za kliku, vysunul se na dvůr a volal:

“Šroubku! Šroubku!“

Ale po Šroubkovi ani vidu ani slechu.

“Že by to Šroubka vážně odneslo do vesmíru?“ polekal se Vroubek.

Vtom zrovna vykoukl do chodby Neználek a zaslechl, co Vroubek říká.

“Páni!“ zabreptal a hned začal křičet na celé kolo:

“Kamarádi! Běda! Šroubka to odneslo do vesmíru!“

Všichni se vyplašili a vrhli se k východu.

“Zpátky!“ vykřikl Všeználek. „Nepřibližujte se k dveřím! Životu nebezpečné!“

“A kde je Šroubek? Co s ním je?“ vyptávali se rozčilení malíčkové.

“Zatím není nic přesnějšího známo,“ odpověděl Všeználek. „Jen to, že se vydal do dílny a dosud se nevrátil.“

“Tak ať tam za ním někdo jde, třeba tam bude,“ navrhl Tubička. „Tam se asi tak zrovna dostaneš, v tomhle zatraceném stavu beztíže!“ zabručel Bručoun.

“Rychle dlouhý provaz!“ rozkázal Všeználek.

V mžiku byl rozkaz vyplněn, Všeználek si uvázal jeden konec kolem pasu, druhý přivázal ke klice a přísně řekl:

“Slyšíte nikdo ať se neopovažuje vyjít z domu! Stačí, že už zmizel Šroubek.“

Naklonil se kupředu, odrazil se od prahu a odstartoval směrem k dílně na druhé straně dvorku. Kapánek špatně si vypočítal odraz a vyletěl výš, než bylo potřeba. Když letěl nad dílnou, chytil se za větrnou korouhvičku a jen díky tomu se zastavil. Sešplhal po okapové rouře, otevřel dveře a proplul do dílny. Malíčkové napjatě sledovali každý jeho pohyb. Za chvilku Všeználek vykoukl a křikl:

“Není tady! A zřejmě ani nebyl. Podívám se ještě do altánku.“

Jedním skokem se dostal k altánku a nahlédl dovnitř. Šroubek nebyl ani tam.

“Nejlepší bude vylézt na střechu a podívat se kolem. Shora je líp vidět. No tak, přitáhněte mě!“ zavolal Všeználek.

Malíčkové zatáhli za provaz a přitáhli Všeználka zpátky k domu. Ve chvilce se vyšplhal po okapu na střechu a už se chtěl rozhlédnout, ale vtom zadul prudce vítr, sfoukl ho jako pírko a odnášel ho pryč. Takhle je to ještě lepší, řekl si Všeználek v duchu, protože věděl, že ho malíčkové mohou kdykoli přitáhnout. Letím nad zemí jako ve vrtulníku, aspoň to tady jaksepatří prohlédnu. Jenže: povídali, že mu hráli; vzápětí se totiž stalo něco, co nikdo nečekal. Nedoletěl ani k plotu a začal prudce padat, dočista jako by ho nějaká tajemná síla z ničeho nic táhla dolů. Ani si nestačil uvědomit, co se vlastně děje, a už sebou plácl o zem a roztáhl se jak široký tak dlouhý. V celém těle ucítil strašnou tíhu, namáhavě vstal a rozhlédl se. Udivilo ho, že stojí pevně na nohou.

“To jsou věci! Tak se mi zdá, že mám zase svou starou váhu!“ zabručel nechápavě.

Zkusil zvednout ruku, potom druhou, zkusil udělat krok, druhý... Ruce i nohy ho poslouchaly jen ztěžka, jako by v nich měl olovo. Že by byl ten pocit velké tíhy následek náhlého přechodu ze stavu beztíže do normálního stavu? pomyslil si. Když viděl, že malíčkové polekaně koukají z domovních vrat, zavolal na ně:

“Kamarádi! Koukněte se! Tady už není stav beztíže!“

A co tam teda je?“ zeptal se kdosi.

“Tíže! Působí na mě zase přitažlivá síla. Podívejte: stojím..., chodím..., skáču!“

Všeználek udělal pár kroků a pokusil se poskočit. Pravda, skok se mu nepovedl, ne a ne odtrhnout nohy od země, ale... Ale zrovna v tu chvíli se ozval kdesi za plotem něčí žalostný nářek. Všeználek pozorně poslouchal a zdálo se mu, jako by někdo volal. Dlouho se nerozmýšlel, běžel k plotu a chtěl na něj vylézt, ale marně: jako předtím na něj působila strašnou silou tíž…

Mohlo by se Vám líbit…