Prsten královnin

Blázen před zrcadlem

Za posledními domky továrního předměstí se musilo jít ještě kus cesty úhorem přes železniční trať a pak dál po žloutnoucí, vyprahlé trávě podél hromad všelijakých odpadků, hnijících kostí, hadrů a různé, sem odhozené veteše, tak naprosto nepotřebné, že ani ti nejchudší z blízké vagonové kolonie v ní už nic nehledali. Slunce zde svítilo tak, jako svítí jen na periferii, a jeho rezavé světlo se plouhalo po haldách zkrouceného plechu a železa, po kalných střepinách rozbitých lahví a po několika málo akátových keřích, dusících se ve vápencovém prachu. Kaluž vody hnila u cesty a vítr z továrních komínů sem zanášel palčivě štiplavý kouř, vše bylo šedé a zchátralé a toliko večerní temnota, zastírající tuto nezměrnou ohyzdnost, byla zde asi milostná a milosrdná, ale protože nikdo cizí se sem za soumraku neodvažoval a chudé lásky bývají mlčelivé, těžko o tom říci něco určitějšího.

Za úhorem na návrší stál opuštěný, starý dům, zvolna se rozpadávající. Kdysi býval jasně žlutý, ale omítka už oprýskala, byla smyta nesčetnými lijáky a spálena sluncem a tak jeho stěny odpuzovaly jen ohavnými skvrnami, obnaženými řadami cihel a prohnívajících trámů. Okenní tabule byly jednak roztřískány, jednak ukradeny a napolo zřícený dům stal se nyní jen lotrovskou peleší, v které přespávala všelijaká chátra, odmítaná i v noclehárnách. Časem vpadla sem někdy k ránu policie a vždy s úspěchem. Ba, někdy zde bylo lze viděti i anděla smrti, vstupujícího mezi pavučinami rozbitým oknem a také jiné nadpřirozené věci by zde byl mohl pozorovat ten, kdo by je byl chtěl pozorovat.

Pro každého jiného byl dům nápadný pouze svou ohyzdností. Trčel v prázdném prostoru na kopci jako šedý morový sloup, jehož světci byly zchátralé postavy tuláků a nevěstek, plížící se k němu jako k poslednímu útulku svého náhodného noclehu, vydané jako on všem nepohodám, bouřím a lijákům. Jeho historie byla dosti temná. Před mnoha lety si jej vystavěl jakýsi samotářský podivín, buď se zde skrývající před domovem, nebo zde naleznuv domov. Byl to malý, hubený človíček žlutavě chorobné pleti, s nízkým čelem a protáhlého obličeje; s nikým se nestýkaje, samotářsky zde bydlil uprostřed svých sbírek, které si přivezl ze zámořských cest a které patrně pro něho byly cenné a důležité. Dosti bohat, aby nemusil pracovat, žil zde v naprostém osamocení, sám si chodil nakupovat, sám si hospodařil a nikdo nevěděl, čím se vlastně po celý den zaměstnává, ale často svítíval až dlouho do noci a pak osvětlené okno leželo na husté tmě jak padlá, dohasínající hvězda. Jeho smrt se poznala až za velmi dlouhou dobu, takřka náhodou a mrtvola byla odnesena již v rozkladu. Písemnosti nezanechal žádné a tak tento život se skončil stejně nepoznán, jako nepoznaný trval mezi cizími. V domě, opatřeném jen několika kusy nejnutnějšího nábytku, ostatně ihned ukradenými, byly nalezeny jen upomínky z jeho cest, svědčící, že cestoval dlouho, hodně a daleko. Byly zde všelijaké podivné nástroje a divošské,…