Přemyšlování o dokonalosti křesťanské

KAPITOLA X.
O udatném a veselém protivenství podnikání. 

K tomu pak Božímu nás na světě nemocmi, chudobou a sirobou podlé příčin navštěvování přistupuje toto horší téměř, že kdož jsme z počtu věřících, musíme od ďábla a zlých lidí velikou nenávist, posměchy, úklady, vypovídání, vyhánění, vězení, cti odjímání a co podobného snášeti, často se i v loupež zubům jejich a na ohavnou smrt dostávajíce. Ale kdož v tom pravého osvícení a potěšení žádá, ten přede všemi věcmi tuto předivnou a neomylnou reguli v paměti míti musí, že cesta k nebi vedoucí úzká a brána těsná vyměřená jest a taková zůstati musí, a že to jednou stalé, neproměnitedlné, přemoudré Baží uložení a nařízení jest, aby se skrze mnohá ssoužení do království jeho vcházelo.

Což tedy proti tomu činiti? Jak sobě jinou k dokonalosti cestu, nežli ji Pán Bůh zřídil, začíti? Zřetedlně nám, výslovně a beze všeho okolkování pověděl Kristus Pán: Kdo za ním jíti chce, aby vzal na sebe kříž (Mar. 8, 34.); a že služebník nemusí býti šťastnější nad Pána svého (Jan. 15,). A protož, kdo za Kristem do nebe chceme, musíme rezolucí vzíti na odpornosti nedbati, nýbrž je udatně, přiď co přiď, podnikati. Nebo to jest naše věřících, heslo, to barva nebeského dvoru, slzy a krev pro čest Pána svého vylévati a bíliti roucha svá ve krvi Beránkově (Zjev. 19,). Protož dí: Blahoslaveni, kteříž protivenství trpí pro spravedlnost; radujte se a veselte se, nebo odplata vaše hojná jest v nebesích (Mat. 5,).

Mezi tím k čemu jest, nepřátel těch, byť oni jakkoli rozlíceni byli, příliš se báti? Strachu jejich nebojte se, dí svatý Petr, ani se kormuťte, ale Pána Boha posvěcujte v srdcích svých (1. Petr. 3,). Ale jakž se nebáti, dí tělo, strachu jejich? Oni jsou zůřiví, a co sobě v mysl vezmou, mocně všecko konající? Na to Kristus odpovídá: Nebojte se těch, kteříž mordují tělo a dále nemají, co by učinili (Luk. 12,).

Mordují pak tělo, když jim Pán Bůh dopustí; když nedopustí, nemohou zamordovati. Nebo on má i vrabce v počtu (nerci-li vyvolené své), aby mu bez vůle jeho žádný nezahynul. Nebojtež se tedy, dí Kristus, mnohých vrabců větší a lepší jste vy (Mat, 10). Ačkoli tedy ďábel a svět, pravda jest, svého nenechají a po nás proto, že jsme jim trn v očích, pásti nepřestanou; ale vždyť my máme potěšení, že Spasitel náš svět přemohl a nám doufati poručil, že i my v něm přemůžeme, a že on ve mdlobě naší svou sílu prokazovati chce. Nechť se tedy svět se všemi ďábly z pekla bouří, bez vůle však Boží na nás nic míti nemohou. Nebo se nám Bůh zavázal, že nás neopustí, ani nad možnost pokoušeti dopustí; a víme, že umí i skrze mořské hlubiny suchou nohou lid svůj provésti. Víme, že umí nepřátely, když Elizea jímati chtějí, slepotou, aby ho nepoznali, raniti. Víme, že umí, když Eliáše jímati chtějí, ohněm z nebe na ně házeti a je zžírati. Víme, že umí, když Krista neb jeho oudy jímati chtějí, nazpět k zemi porážeti. Víme, že Pavla umí z Damašku, by přes zeď v koši bylo, vyvésti. Víme, že Petra umí, zraze okovy, z žaláře vytrhno…