Přemyšlování o dokonalosti křesťanské

MODLITBA 
pobožného, v kříži postaveného člověka, z žalmů Davida svatého vybraná.

Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má, skálo má, hrade můj, rohu spasení mého, mé útočiště (18). Ó jak šťastný jest ten člověk, jehožs ty vyvolil, aby přebýval v domě tvém a spatřoval okrasu svatosti tvé! (25, 27). Jak šťastný jest, v jehož jsi vnitřnostech zložil pravdu svou a jemužs zjevil tajnou moudrost svou! (51.) Blahoslavený člověk, kterýž se bojí tebe a chodí po cestách tvých, nebo dobrotivost tvá převeliká jest, kteroužs odložil bojícím se sebe (128.). Oslavovati tě budu, Hospodine, celým srdcem svým, dokudž jsem živ, a v tobě plésati, dokudž mne stává (138. 104.) Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé, a až k nejvyšším oblakům pravda tvá. (57) Skutkové tvoji slavní jsou, a myšlení tvá o nás divná. Blahoslavený, kohožs vybral, aby se sytil dobrými věcmi domu tvého (65). I mněť padli provazcové na místech veselých, dědictví rozkošné dostalo se mi; ty, Hospodine, jsi částka má i los můj a kalich můj, v tobě se veselí srdce mé a pléše sláva má (Žal. 16, 6.5). Protož žalmy tobě zpívati bude jazyk můj a nebudeť mlčeti, Hospodine Bože můj, na věky tě oslavovati bude (30). Srdce mé i tělo mé pléše k tobě, Bohu živému (84). Jak jelen řve po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože; žízní duše má Boha, Boha živého; ach, skoro-liž se pak ukáži před obličejem tvým! (Žal. 42, 2.3). Bože života mého, nezapomínej se na mne; všaks pak ty mne vyvedl z života a vyvolil hned při prsích matky mé; na tebe sem uvržen hned od narození svého, nevzdalujž se ode mne (22). Nebo tvé milosrdenství jest mi lepší nežli život; oči mé k tobě samému patří, patř i ty na mne a smiluj se nade mnou (63). Ostříhej mne, ať nejsem zahanben, proto že jsem v tebe doufal (25). Jáť znám přestoupení svá, a hřichové moji jsou přede mnou vždycky (51). Budeš-li nepravosti chtíti šetřiti, Pane, kdo ostojí? Ale u tebeť jest hojnost milosrdenství, aby k tobě uctivost zachována byla (130). Jak jsou vysoká nebesa nad zemí, tak jest převšené milosrdenství tvé nad těmi, kteříž se tebe bojí (103); Hospodine, jáť v nebi ani v zemi nemám, v kom bych libost zkládal, kromě tebe (73); vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé, skus mne, přepal ledví a popatř, chodím-li já cestou odpornou tobě (139). Bože můj, Bože můj, jáť tebe celým srdcem svým hledám, nedopouštějž mi blouditi …