Portrét umělce v jinošských letech

II

Strýc Charles kouřil takový černý skrutlík, že mu synovec nakonec poradil, aby si ráno chodil zakouřit do kůlničky na kraji zahrady.

„Dobrá, Simone. Nic se nestalo, Simone,“ řekl klidně stařec. „Kde chceš. Kůlnička mi vyhovuje. Bude to zdravější.“

„Čert mě vem,“ řekl upřímně pan Dedalus, „jak můžeš kouřit takové příšerné svinstvo? Bůhví, hotový střelný prach.“

„Tabák je to skvělý,“ řekl stařec. „Chladí a uklidňuje.“

Každé ráno se tedy strýc Charles uchyloval do své kůlničky, nejprve si však pečlivě vzadu namazal a sčesal vlasy a nasadil cylindr. Při kouření bylo vidět za zárubní kůlny jenom střechu cylindru a hlavičku dýmky. Besídka, jak říkal začpělé kůlně, o kterou se dělil s kočkou a zahradnickým nářadím, mu zároveň sloužila za ozvučnou mušli: každé ráno si spokojeně broukal nějakou oblíbenou píseň: Ach, besídku mi upleť, nebo Modré oči a zlaté vlasy nebo Blarneyské hájky a z dýmky mu zvolna stoupaly šedé a modré kotouče dýmu a mizely v čirém vzduchu.

Počátkem léta byl strýc Charles stálým Štěpánovým společníkem. Strýc Charles byl bodrý stařík s osmahlou pletí, ostrými rysy a šedivými licousy. Ve všední den vyřizoval pochůzky mezi domem v Carysfortské ulici a krámy na hlavní třídě, kde rodina nakupovala. Na takové pochůzky chodil Štěpán rád, strýc Charles mu totiž štědře nabíral přehršle všeho, co bylo před regály vystaveno v bednách a v sudech. Chňapl hrst hroznů i s pilinami a pár kalifornských jablek a štědře je vtiskl synovci do dlaně a kupec se přitom jen rozpačitě usmál. Když se Štěpán naoko zdráhal, zamračeně mu řekl:

„Jen si je, prosím, vezmi. Slyšíš? Pomáhají zažívání.“

Po vyúčtování objednávek šli oba do parku a tam našli starého známého Štěpánova otce, seděl na lavičce a čekal na ně. A tu začal Štěpánův běh kolem parku. S hodinkami v ruce stál Mike Flynn u brány vedle nádraží a Štěpán zatím obíhal trať Mikovým oblíbeným stylem, hlavu vztyčenou, kolena vysoko zdvižená a paže přitisknuté k bokům. Po ranním cvičení pronesl cvičitel připomínky a pro větší názornost občas v starých modrých plátěných střevících pár yardů komicky přešoural. Obklopil ho hlouček zkoprnělých dětí a chův a ty se odtud nehnuly ani potom, když zas se strýcem Charlesem usedli a hovořili o atletice a politice. Od otce sice Štěpán věděl, že Mike Flynn vycepoval nejlepší novodobé běžce, přece však nedůvěřivě pokukoval po trenérově zplihlé neholené tváři, skloněné nad dlouhé potřísněné prsty, v nichž si kroutil cigaretu, a zas s lítostí pozoroval vlídné matné oči, jak se pojednou vytrhnou z práce a nejistě zabloudí do modré dálky a dlouhé opuchlé prsty přestanou kroutit a zrnka a vlákna tabáku padají zpátky do pytlíku.

Cestou domů se strýc Charles stavoval v kostele, a protože Štěpán do kropenky nedosáhl, stařec si namočil dlaň a vychrstl ji Štěpánovi na šaty a na podlahu portálu. Při modlitbě klečel na červeném kapesníku a polohlasně si četl z ohmataného kancionálu s reklamanty vytištěnými dole na stránce. Štěpán klečel vedle něho, ctil jeho zbož…