Odysseus

Ze sloupku přitisknutého k vínově červené vestě sebral Tom Rochford nejhořejší kotouček.

– Pozor, řekl. Třeba vyjde šestka. Šup, pozor. Už to fičí.

Všoupl za ně kotouček do levého otvoru. Kotouček se svezl do žlábku, zakymácel se, uklidnil a mrkl po nich: šestka.

Starosvětští právníci, nadutí, neústupní, pozorovali Richieho Gouldinga, jak tahá kabelu advokátní kanceláře Goulding, Collis a Ward z kolkovního úřadu k civilnímu soudu, a poslouchali, jak nějaká postarší ženská šustí z admiralitního oddělení vrchního soudního dvora k apelačnímu soudu, falešné zuby se jí nedůvěřivě usmívají a černá hedvábná sukně jí povívá.

– Pozor! řekl. Všimněte si, že ten, co jsem vložil naposled, je tuhle. Převáží. Nárazem. Zapůsobí páka.

Ukázal jim zbytnělý sloupek kotoučků vpravo.

– Chytrý nápad, zahuhňal Čmuchal Flynn. A tak nějaký opozdilec hned pozná, co zahraje a co je odehráno.

– Pozor, řekl Tom Rochford.

Všoupl kotouček sám za sebe: pozoroval, jak se sváží, kymácí, uklidňuje: čtyřka. Vypadne.

– Hned se s ním sejdu v Ormondu a přeptám se ho. Ruka ruku myje.

– Jen se ho zeptej. Pověz mu, že jsem netrpělivostí celej divoj.

– Když vy dva spustíte, utrhl se na ně M’Coy, tak spánembohem… Čmuchal Flynn se shýbl k páce a očenichal ji.

– Ale jak se s tím, Tommy, zachází? zeptal se.

– Bimbam, řekl Lenehan, na shledanou.

Přes plácek Crampton Court se pustil za M’Coyem.

– Je to junák, řekl suše.

– Já vím. Myslíš v tom kanále.

– Kanále? řekl Lenehan. Bylo to v kanálové šachtě.

Přešli kolem kabaretu Dana Lowryho, kde se na ně z plakátu šminkovaně usmívala rozkošná subreta Marie Kendallová.

Cestou po chodníku v Sycamore Street vedle kabaretu Empire ukázal Lenehan M’Coyovi, jak se to všechno událo. Šachta jako nějaká sakramentská plynová roura a chudák nešťastný v ní trčel napolo zadušený stokovými výpary. Tom Rochfort, tak jak byl nastrojený v bukmejkerské kazajce, se opásaný provazem spustil dolů. A provazem, sakra, toho nešťastného chudáka opásal a tak je oba vytáhli nahoru.

– Junácký kousek, řekl.

U Dolphina postáli a nechali do Jervis Street cvalem zajet záchranku.

– Tudy, řekl, a přešel napravo. Zaskočím k Lynamovi, jak začínají tipovat Žezlo. Kolikpak máš na zlatých hodinkách s řetízkem?

M’Coy koukl do chmurné kanceláře Marcuse Tertiuse Mosesa, potom na O Neillovy hodinky.

– Tři pryč, řekl. Kdo na ní jede?

– O’Madden, řekl Lenehan. Mrštná kobylka.

Při čekání před Templovým výčepem M’Coy palcem u nohy zlehka došoupal banánovou slupku z chodníku do stoky. Škaredě by se někdo potloukl, kdyby tu šel ožralý potmě.

U aleje se dokořán rozlétla brána před místokrálovskou kavalkádou.

– Vyrovnané, vrátil se Lenehan. Natrefil jsem tam Bantama Lyonse, šel vsadit na nějakou herku, kterou mu někdo poradil, jenže to s ní vypadá bledě. Tudy.

Vystoupili po schůdkách a šli Merchantovým podloubím. Na pojízdném vozíku přehraboval knihy nějaký člověk s tmavým hřbetem.

– Tamhle je, řekl Lenehan.

– Copak si asi kupuje, ohlédl se letmo M’Coy.

– Leopoldo neboli už nám blumka rozkvétá, řekl Lenehan.

– Na laciné zboží je on jako divý, řekl M’Coy. Jednou jsem s ním byl a za dva šilinky vám koupil knihu od nějakého staříka v Liffey Street. Už ty rytiny v ní stály dvakrát tolik, hvězdy a měsíc a ocasaté komety. Bylo to o hvězdářství.

Lenehan se zasmál.

– Já ti povím jednu báječn…