Odysseus

U vchodu do Dillonovy dražební síně už zase zatřepal sluha dvakrát zvoncem a zhlédl se v zakřídovaném skříňovém zrcadle.

Na kraji chodníku napínala uši Dilly Dedalová a poslouchala řinkot zvonce a zevnitř vyvolávání licitátora. Čtyři šilinky devět. Takové pěkné záclony. Pět šilinků. Roztomilé záclony. Nové stojí dva zlaté. Přidá někdo na pět šilinků? Odklepnuto za pět šilinků.

Sluha zdvihl zvonec a zatřásl jím:

– Cylink!

Po zacinkání vyrazili cyklisti k poslednímu kolu závodu na půl míle. Kolébavý krk všecek napjatý, brali zatáčku u Trojické knihovny J. A. Jackson, W. E. Wylie, A. Munro a H. T. Gahan.

S potahováním za dlouhé kníry přišel od Williamsovy uličky pan Dedalus. Zůstal stát vedle dcery.

– Už máš čas, řekla.

– Prokristapána, postav se rovně, řekl pan Dedalus. To se hlavu vraženou do ramen opičíš po tom trubači, strýčku Johnovi? Pane na nebi!

Dilly pokrčila rameny. Pan Dedalus ji za ně oběma rukama uchopil a zatlačil zpátky.

– Postav se rovně, děvče, řekl. Zkřiví se ti páteř. Víš, jak vypadáš?

Rázem svěsil hlavu, nahrbil se a schlípl dolní čelist.

– Nech toho, táto, řekla Dilly. Lidi se dívají.

Pan Dedalus se narovnal a znovu se potáhl za kníry.

– Peníze jsi sehnal? zeptala se Dilly.

– Kdepak bych sehnal peníze? řekl pan Dedalus. Ani šesták mi v Dublině nikdo nepůjčí.

– Ty jsi něco sehnal, Dilly mu pohlédla do očí.

– Jak to víš, řekl poťouchle pan Dedalus.

Potěšený nad uzavřenou objednávkou, kráčel sebevědomě po James Street pan Kernan.

– Já to vím, odpověděla Dilly. Byl jsi zrovna ve Scotch House?

– Nebyl, usmál se pan Dedalus. To tě naučily jeptišky, že jsi tak drzá? Tumáš.

Podal jí šilink.

– Nějak si s ním poraď, řekl.

– Máš jich myslím pět, řekla Dilly. Přidej mi ještě.

– Počkej, řekl výhrůžně pan Dedalus. To jsi už jako ty druhé, co. Co chuděra matka umřela, jsou z vás samé nestoudnice. Jen počke…