Dobrodružný život kapitána Singletona

7

Horský hřeben jsme překročili s velkým vypětím, a když jsme poprvé spatřili s vrcholků hor krajinu za nimi, naskytl se nám pohled, který by byl poděsil i to nejodvážnější srdce. Byla to rozlehlá zoufalá pustina – nebylo vidět jediný strom, jedinou řeku, jedinou skvrnu zeleně. Kam oko dohlédlo, byl jen horký písek, který se s každým poryvem větru zdvihal do výše a poletoval v mracích, schopných zasypat člověka i zvíře. Ani přímo před námi, směrem, kterým jsme chtěli pokračovat v cestě, ani doprava či doleva nebyl konec pouště na dohled, takže naši muži začali ztrácet odvahu a mluvit o návratu. Bylo vskutku nepředstavitelné, že bychom se měli pustit přes tuhle hrůznou divočinu, v níž nás jistě nemohlo čekat nic jiného než brzká smrt.

Krajina, která se před námi rozkládala, zapůsobila na mě právě tak drtivě jako na mé druhy. Nemohl jsem se však smířit s myšlenkou návratu. Prohlásil jsem, že jsme ušli již sedm set mil a že představa cesty zpět je horší než smrt. Domnívají-li se, že se přes poušť přejít nedá, pak raději změňme směr cesty a vydejme se buď k jihu, až k mysu Dobré naděje, nebo na sever do zemí, rozprostírajících se podél Nilu, odkud bychom se snad tak či onak mohli dostat k Atlantskému oceánu. Celá Afrika přece nemůže být pouští.

Dělostřelec, který, jak jsem již poznamenal, byl naším zeměpisným poradcem, nás upozornil, že cesta k mysu Dobré naděje rozhodně nepřichází v úvahu, protože to je vzdálenost nejméně tisíci pěti set mil. Podle jeho odhadu jsme už ušli třetinu cesty k pobřeží Angoly, kde najdeme Atlantský oceán a odkud už se nám jistě podaří dostat se domů. Kdybychom se však pustili na sever – a ukázal nám to na mapě – tam vybíhá západní pobřeží Afriky asi tisíc mil do moře a čekala by nás tedy mnohem delší cesta, která by jistě vedla stejně pustým a divokým krajem, jako je tato poušť. Proto navrhl, abychom se pokusili poušť přejít; možná že ani nebude tak rozlehlá. Nejprve však musíme zjistit, na kolik dnů nám vystačí zásoby, zejména voda; a rozhodně se nesmíme odvážit putovat dál, jakmile spotřebujeme polovinu její zásoby. A kdybychom ani pak neviděli konec pouště, můžeme se ještě včas a bezpečně vrátit.

Dělostřelcův návrh byl tak rozumný, že jsme s ním všichni souhlasili. Vypočítali jsme si, že bychom mohli unést zásoby na čtyřicet dva dny, ale vody jenom nanejvýš pro dvacet dní, i když se zřejmě zkazí dřív, než tato doba uplyne. Kdybychom tedy po deseti dnech cesty nenašli vodu, museli bychom se rozhodně vrátit. Najdeme-li ji však, budeme moci cestovat dvacet jeden den a nezahlédneme-li konec pouště ani do té doby, stále ještě se budeme moci bezpečně vrátit. A tak jsme sestoupili po horském úbočí a teprve druhý den jsme dorazili do nížiny, kde nás čekalo příjemné překvapení: našli jsme potůček s čistou vodou, mnoho antilop a jakési zajíce, pomalejší než jsou u nás, ale s velmi chutným masem. Bohužel jsme nenarazili na žádné obyvatele, takže jsme si už nemohli opatřit další zajatce.

Zvířat tu žilo mnoho zřejmě pr…