Petr První III

3

„… ve Varšavě řekl na hostině u kardinála Radziejowského: do Něvy nepustím ani skořápku, ať si Moskvané nedělají naděje, že budou mít moře… A jen co to skoncuji s Augustem, rozhryznu a vyplivnu Sanktpitěrburg jako višňovou pecku…“

„Je to ale hlupák užvaněný!“ Alexander Danilovič seděl nahý na lavici a mydlil si hlavu. „Kdybych se s tím hrdinou srazil na bojišti, já bych mu dal višňovou pecku…“

„A pak ještě řekl: do Archangelska nepustím ani jedinou anglickou loď, ať moskevským kupcům shnije zboží ve špýcharech…“

„Ale copak nám zboží hnije, min cherc?“

„Dvaatřicet anglických korábů, které se spojily v konvoj, doplulo v doprovodu čtyř ochranných fregat s boží pomocí beze škod do Archangelska a přivezlo železo, ocel, dělovinu, soudky tabáku a všelicos jiného, co ani nepotřebujeme, ale co jsme museli koupit.“

„Nu co, min cherc, my na tom neztratíme… Ať mají taky nějakou radost, byla to od nich odvaha… Nechceš přidat kvas? Nartove!“ vykřikl Alexander Danilovič a čvachtal se po mokré, čerstvě ohoblované podlaze k nízkým dveřím vedoucím do předsíně. „Co je s tebou, Nartove, udusil ses? Vezmi džbán a přilej hezky kvasu…“

Petr Alexejevič ležel na pryčně u samého stropu, hubená kolena měl zvednuta a ovíval se metlou. Sluha Nartov ho už dvakrát napařil a polil ledovou vodou, a tak si teď hověl. Do lázně šel hned po příjezdu, aby se pak s řádnou chutí navečeřel. Byla to lehká lázeň, postavená z lipového dřeva, Petru Alexejevičovi se odtud nechtělo, třebaže v jídelně u generálního gubernátora se hosté už dobré dvě hodiny nemohli dočkat carova příchodu a večeře.

Nartov otevřel měděná dví…