Petr První I

Alexej Nikolajevič Tolstoj

79 

Elektronická kniha: Alexej Nikolajevič Tolstoj – Petr První I (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: tolstoj-an01 Kategorie:

Popis

Alexej Nikolajevič Tolstoj: Petr První I

Anotace

Alexej Nikolajevič Tolstoj – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

1

Jazyk

Název originálu
Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Petr První I“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

16

Alexaška a Aljoška se za jaro na pirohách vykrmili. Lepší život si přát nemohli. I Zajac ztloustl a zlenivěl: „Už jsem se napracoval dost, hoši, teď na mne dělejte vy.“ Seděl celý den na zápraží a díval se na slepice a vrabce. S oblibou louskal oříšky. Z dlouhé chvíle a z nicnedělání ho napadaly všelijaké myšlenky. „Ale co když mi hoši zatajují peníze? Není možné, aby nekradli, aspoň po trošce!“

A tak se začal po večerech při sčítání tržby vyptávat, hašteřit, lézt do kapes a do úst a hledat zatajené peníze. V noci špatně spal, stále přemýšlel. „Člověk přece musí krást, když má peníze na dosah ruky.“ Zbýval jediný prostředek, nahnat chlapcům strach!

Jednoho dne přišli Alexaška a Aljoška celí veselí k večeři a odevzdali tržbu. Zajac ji přepočítal a začal se hádat, chyběla kopejka… Ukradli! Kde je kopejka? Vzal syrový prut, který si ráno uřízl, chytil Alexašku za pačesy, začal ho bít a přitom počítat: jedna pro Alexašku, druhá pro Aljošku. Když chlapcům nařezal, poručil přinést večeři.

„To je tak,“ řekl a cpal si do úst huspeninu s octem a pepřem, „teď dávají dva nebité za jednoho bitého. Udělám z vás pořádné lidi, mládenci, sami mi jednou poděkujete.“

Zajac měl k večeři šči s vepřovým, slepičí žaludky na medu a zázvoru, nudle se slepicí a pečeni. Nakonec zhltl kaši s mlékem. Když odložil lžíci na nepokrytý stůl, slabě říhl. Tváře se mu tloušťkou třásly, oči mizely v sádle. Rozepjal si knoflík u kalhot.

„K bohu se budete za mne modlit, mé drahé děti. Jsem dobrý člověk. Jezte, pijte, myslete si, že jsem váš otec.“

Alexaška se mlčky ušklíbal a do očí se mu nepodíval. Po večeři řekl Aljoškovi:

„Od otce jsem utekl, protože mě bil, a od tohohle uteču teprve. Teď si nás zvykne mlátit, prase jedno!“

Těžko, přetěžko se Aljoškovi opouštěl ten blahobytný život. Pravda, bez bití je to lepší! Ale kde najít takové místo na světě, všichni bijí. Plakal tajně na peci. Nemohl však opustit kamaráda. Ráno vzali hoši ošatky s pirohy a vyšli na ulici.

Bylo svěží květnové ráno. Louže hrály do modra. Na břízách vonělo listí. Špačci zdvíhají hlavičky k slunci a hvízdají. Za vraty stojí rozjívená děvčata, nechce se jim pracovat. Jedna, bosá, má na sobě jen konopnou košili, na hlavě věneček z březové kůry a ve vlasech stuhy. Oči jí divoce svítí. Špačci na střechách cvrlikají jako slavíci, lákají děvčata do houští, na trávu. Jaro je tady! „Kyselé pirohy, medové pirohy!“

Alexaška se zasmál:

„Dneska si Zajac na tržbu počká.“

„Ale, Alexaško, vždyť je to krádež.“

„Jsi ty ale vesnický hňup…! Dával nám ten lotr plat? Dva měsíce jsme na něho dřeli zadarmo… Hej, střelče, kup si pirohy se zaječím, za groš dva koláče – rovnou z pekáče!“

Ženských a děvčat za vraty přibývalo, na křižovatkách se tlačily davy lidí. Pojednou proběhli kolem střelci, řinčící halapartnami, lid se rozestoupil a se strachem se po nich díval. A čím blíž k mostu Všech svatých přes Moskvu, tím bylo střelců a lidí víc. Celý břeh byl obsypán jako mouchami rojem lidí, kteří lezli na hromady smetí a dívali se ke Kremlu. Ve vodě, sotva zčeřené proudem, se pokojně zrcadlily zelené střechy věží, cimbuří cihlových zdí a zlaté báně kremelských kostelů, kostelíků a chrámů.

Zato řeči lidí nezněly pokojně. Za hradbami zdí, kde svítily podivuhodné, nádherné střechy bojarských domů a carského paláce, se v tom májovém tichu cosi dělo… Co, to zatím dobře nevěděli. Střelci hlučeli, ale přes most, chráněný z kremelské strany dvěma děly, se neodvážili. Bylo tam vidět pěší i jízdní žilce – bojarské synky, sloužící jako carova tělesná stráž. Přes bílé kabáty měli na zádech zavěšena labutí křídla na měděných kruzích. Žilců bylo málo a bylo zřejmé, že mají strach při pohledu na tisíce lidí, kteří se valili z Balčugu.

Alexaška poskakoval poblíž mostu jako čert. Pirohů se s Aljoškou rychle zbavili a ošatky zahodili. Nebyl čas na obchody. Lidí se zmocňovala úzkost, ale i&n…