Petr První I

3

Ivaška a Cikán zarazili koně u vysokých vrat. Pod lomenou stříškou na ně shlížel obraz Ukřižovaného. Kolem celého sídla se táhla vysoká, nepřekročitelná ohrada. I na Tatary by stačila… Mužici smekli. Ivaška uchopil kruh v brance a řekl, jak bylo zvykem:

„Ježíši Kriste, Synu boží, smiluj se nad námi…“

Z vrátnice vyšel ve vrzajících láptích hlídač Averjan a podíval se škvírou, jsou-li to přátelé. Řekl „amen“ a otvíral vrata.

Mužici zavedli koně do dvora. Stáli bez čepic a pošilhávali po slídových oknech bojarského domu. Tam, do pokojů, vedlo schodiště s vysokými, strmými schůdky. Překrásné schodiště z vyřezávaného dřeva a s cibulovitou stříškou. A nad schodištěm krov jako stan s dvěma polosoudky a zlaceným hřebenem. Pod obytnými místnostmi byla spižírna z mohutných trámů. Vasilij Volkov ji chystal jako komoru pro zimní a letní zásoby, chléb, slaninu a různé naložené nebo nasolené potraviny. Jenomže mužici věděli, že má ve spižírně jenom myši. Ale to schodiště, to by mohl bůh dát některému knížeti, jak bylo krásné…

„Averjane, proč si nás sem bojar povolal s koňmi, to je nějaká služebnost?“ zeptal se Ivaška. „Co já vím, tak jsme všechno splnili…“

„Povezete do Moskvy vojáky…“

„Zase štvát koně?“

„A co se tu povídá nového,“ zeptal se Cikán a přistoupil k němu. „Bude vojna? S kým? Nebo nepokoje?“

„Do toho není nic tobě ani mně!“ a šedivý Averjan se poklonil. „Poručili, povezeš. Dnes přivezli na takové, jako jste vy, vůz prutů…“

Averjan se odbelhal po svých neohebných nohách do vrátnice. V zimním soumraku svítilo tu a tam okénko. Na dvoře bylo plno nejrůznějších stavení: chlévy, sklepy, chalupy, kovárna. A všechno zpola bez užitku. Nevolníků měl Volkov na dvoře všeho všudy patnáct a i ti žili jen z ruky do úst. Pravda, pracovali, jakž takž orali, seli, vozili dříví, ale taková nevolnická práce, copak z toho může být člověk živ? Říkalo se, že prý Volkov posílá jednoho nevolníka do Moskvy, aby žebral jako pomatený u kostelních dveří, a ten mu nosí peníze. Jiní dva prý zase chodí po Moskvě s košíky a prodávají lžičky, lýkové střevíce a píšťalky… Ale základ, to byli přece jen mužici. Ti ho živili…

Ivaška a Cikán stáli za soumraku na dvoře a přemýšleli. Neměli kam spěchat. Neměli odkud čekat co dobrého. Pravda, staří lidé říkají, že dříve bylo líp, …