Petr První II

2

Nad Moskvou duněl Ivan Veliký, čtyřiadvacet kupeckých mládenců rozhoupávalo jeho měděné srdce. Konaly se bohoslužby za vítězství ruských zbraní nad protivníky. Po mši vyšel tajemník dumy Prokofij Voznicyn podle starodávného obyčeje v ruském kožichu, na hlavě kožišinovou čepici, na nohou safiánové holínky, na schodiště před carskými ložnicemi (už zarůstající kopřivami a lopuším) a velkému zástupu, který se tam seběhl, zřetelně přečetl carské nařízení, aby všechen ozbrojený lid vytáhl do pole proti švédským městům. Všichni stolníci, dvorní úředníci, moskevská šlechta a žilci, jakož i ostatní hodnostáři, vycvičení ve válečném umění, nechť se dostaví na koni.

Čekalo se to už dávno, a přesto byla celá Moskva ve varu. Od rána táhly ulicemi v mracích prachu pluky a vozy. Po boku vojáků utíkaly ženy, zoufale mávající dlouhými rukávy. Zástupy městského lidu se tiskly k plotům a uhýbaly dělům poskakujícím po břevnech dlažby. Z otevřených dveří starobylých kostelíků vyli hromovými hlasy jáhni: „Zví-tě-zit…“ Otvírala se vrata bojarských domů, z vrat vyjížděli jezdci, někteří podle starého způsobu v brnění a dlouhých pláštích, nasazovali koním ostruhy, zajížděli do zástupu a švihali nahajkami po hlavách. Vozy narážely do sebe, osy praskaly, koně se kousali a ržáli.

V Uspenském chrámu stál ve světle nesčíslných svěc a oblacích kadidla neduživý patriarcha Adrian s pozdviženýma rukama a slzel. Bojaři a za nimi husté zástupy význačných kupců a předáků obchodnického cechu klečeli. Všichni plakali při pohledu na slzy, řinoucí se po vladykově tváři obrácené ke kupoli. Arcijáhen se s chřtánem dokořán a naběhlými žilami na spáncích modlil za vítězství a jeho hlas, znějící jako trouba posledního soudu, přehlušoval i chrámový sbor. Patriarchův plášť byl černý, tváře světců v zlatých rámech byly černé, chrám zářil zlatem a slávou.

Kupci směli do Uspenského chrámu, do té pevnosti bojarů, po prvé v takovém počtu. Komora starších věnovala při té příležitosti dvacet pět pudů voskových svěc a mnoho zámožných kupců věnovalo svíce ještě zvlášť, někdo půl pudu, někdo i celý. Jáhny požádali, aby nešetřili kadidlem.

Slzící Ivan Artěmič Brovkin supěl a opakoval: „Sláva, sláva…“ Po jedné jeho straně zpíval se sborem předseda Mitrofan Šorin hlasem plným zbožné odev…