Revizor

Výstup desátý

CHLESTAKOV a KUPCI s košem plným lahví vína a s homolemi cukru.

CHLESTAKOV No, copak máte, přátelé?

KUPCI Poníženě se klaníme vaší milosti.

CHLESTAKOV A co byste si přáli?

KUPCI Nedej nám zahynout, velkomožný pane! Oustrky trpíme docela zbohadarma.

CHLESTAKOV Od koho?

JEDEN Z KUPCŮ Inu všechno od zdejšího hejtmana. Takovej hejtman, velkomožný pane, tu ještě nebyl. Co ten za křivdy páše, ani se nedá vypovědít. Vojáků vám do domu nakvartýruje, že nezvostává než se jít utopit. Právem žádným se nespravuje. Popadne člověka za fousy a přej: "Ech, ty tatare jeden!" Pánbůh je svědek! Ještě snad kdyby se mu jako v něčem nešlo na ruku, ale my přeci pořádek jaktěživi zachováváme - co se sluší pro jeho panímámu a dcerušku na šaty, proti tomu my se nezpěčujeme. Jenomže to ne, hele ho - to je mu všechno málo, namouduši! Přijde do krámu a pobere, co se mu přitrefí pod ruku. Vidí roh' sukna, povídá: "Ale hochu drahej, to je pěkná látečka - zanes ji k nám!" No, a tak ji nesu, a to je v tom kuse bezmála padesát loket.

CHLESTAKOV Doopravdy? No ne, to je ale lotr!

KUPCI Pánbůh je svědek! Žádnej tu nepamatuje takovýho hejtmana. Všecko v krámě abys hnedka poschovával, jak ho zahlídneš. Voň totiž ne že by jen nějakou delikatesu, sebere i kdejakém neřád - křížaly, co leží v sudě sedmej rok, učedník by mi to nejed, a tenhle si tam hrábne až po loket.

Svátek drží na Antoníčka, a to mu přeci, toseví, naneseme všeho, nic mu neschází; ale kdepak, to je mu málo, řekne, že přej drží svátek taky na Onufrije. Co naděláme? nosíme mu na Onufrije taky.

CHLESTAKOV Ale to je hotový loupežník!

KUPCI Baže, baže! A zkus se mu protivit - přivede ti celej regiment vojáků na kvartýr. A když něco, dá tě strčit pod zámek. Já přej tě nebudu trestat tělesně ani přej na mučidlech mučit, to zákon zakazuje; ale tadyhle přej budeš u mě, milej zlatej; pěkně žrát slanečky!

CHLESTAKOV Ach, to je ale lotr! Tedy za tohle by patřil rovnou na Sibiř.

KUPCI Inu, to ať už ho tvá milost pošle tam nebo onam, všechno bude dobře, jenom aby byl, tento, co nejdál od nás. Nepohrdni, dobroději náš, chlebem a solí - my tě uctíme cukříčkem a košíčkem vína.

CHLESTAKOV To tedy ne, to si nemyslete - já úplatky zásadně nepřijímám. To kdybyste mi tak nabídli řekněme tři sta rublů - no, to už by byla jiná řeč, půjčku bych přijmout mohl.

KUPCI Jak ráčíš, dobroději náš! (Vytahují peníze.) Ale jenom tři sta? To už si vem rovnou pět set, jenom nám pomoz.

CHLESTAKOV Prosím, když je to půjčka - nic proti tomu, to beru.

KUPCI (podávají mu peníze na stříbrném podnose) A rovnou si už, pěkně prosíme, vemte i ten tácek.

CHLESTAKOV No, tácek můžu vzít taky.

KUPCI (klanějí se) Tak to už si k tomu vemte i ten cukříček.

CHLESTAKOV Kdepak, já žádné úplatky...

OSIP Vaše Vysokoblahorodí! proč neberete? Vemte to! po cestě se hodí všechno.

Dej sem ty homole a ten pytel! Podej to sem všecko! Všecko se bude hodit. Co to tam máš? provázek? Dej sem i ten provázek - provázek se taky hodí na cestu, poláme se bryčka nebo něco, bude čím to svázat.

KUPCI Udělejte nám přece tu milost, Vaše Jasnosti! Když už ani vy, tento, nevyslyšíte naši prosbu, tak už nevíme, kudy dál - nezvostane, než se jít utopit.

CHLESTAKOV Rozhodně, rozhodně! Já se o to zasadím.

Kupci odcházejí. Je slyšet ženský hlas: "To si teda zkus mé tam nepustit!

Budu si na tebe stěžovat rovnou u něj. Co do mě tak šťoucháš!" Kdo je to tam? (Jde k oknu.) Tak copak máš, matko?

HLASY DVOU ŽEN Smiluj se, dobroději náš! Rozkaž nás nechat vyslechnout, velkomožný pane!

CHLESTAKOV (z okna) Pusťte je dál.