Dáma u vodotrysku

Obočí kolombíny

Šel jí naproti. Těžko uhádnouti, kde prodlévala, snad někde v místnosti v tapetovaném pokoji mezi falešnými hráči. Řeka visela jak oblouk mezi kamením činžáků.

Potkal dámu hovořící samu k sobě a žebravé děti vzaly její perlový přehoz, aby do něho plakaly.

Setkal se s Evou mezi povozy. Bylo mu, jako by měla dvě prosté půvabné podoby. Leč světlo ve skle za ní zhaslo a osaměli.

Pravila: „Netušila jsem, že jste takový –“

Nevěděl, co říci. Marně hledal jediný výraz, který by jí byl vše vysvětlil, a rád by dal všechnu nevinnost svého věku za slovo pravdy.

„Proč jste to chtěl!“ pravila Eva. „Byla jsem zklamána a on tak směšný! Ani nevím, proč jsem pak tam zůstala.“

Petr řekl: „Čekal jsem na vás venku a nalezl jsem tam opál, který byl průsvitně bledý jak vaše tvář a těžký jak krajka královnina. Dívaje se jím, neviděl jsem nic. I zděsil jsem se nad tím a prchl za městský obvod, kde byla lidová slavnost.“ Zvolala: „Nebyl jste nikde!“

Mlčel chvilku, krátkou asi jako nanebevstoupení. Pokrčil rameny. „Podivuji se tomu, že vůbec ničemu nevěříte. Ale opravdu jsem byl na oné slavnosti a spatřil jsem tam všechny mytologie na lístcích umělých kopretin a vytažených planetách. Chtěl jsem se bavit. Andělé ze sádry nad portály cirku měli kouzlo vašeho pohledu. Byly tam stánky prodavačů perníku a jiných rozmanitostí, které jsou důkazem: miluji tě. Leč Štěpána jsem tam neviděl, ač dáma u pokladny měla krajky na kalhotkách.“

„Máme mluvit přece o něčem docela jiném,“ pravila nervózně Eva.

„Budeme tedy hovořiti,“ pokračoval Petr, „o jednoruké dívce, kterou jsem tam spatřil ve společnosti dvou provazolezců.“

Zasmála se. Její smích byl: elastická mluva tance, bláznivé třeštění, klam a záhadnost, bledý jak smích modly, pohyb znaveného dítěte, kolébání houpací židle, promenáda v žlutém prostoru.

„Vyprávíte mi tyto smyšlenky proto, abyste se mnou nemusil hovořiti o polibku, který jsem dala Štěpánovi v kostele v neděli o půl 11. Řeknete snad: Nevím, že jste někoho políbila, stála jste tam, prosíc o 5 perel a lásku, neznám vaše myšlenky – ale políbila jsem ho! Nebudete mne učit, jak mám líbat. Měl chladná ústa, až jsem se zachvěla. Políbila jsem ho a vy jste tomu chtěl!“

Chvěl se. Mluvil nesrozumitelnými slovy. Pravil: „Chtěl jsem, aby bylo možno změniti hodiny, životy, aby svět rozmanitostí byl stvořen od počátku; aby nějaká poušť, která nás dojímá plachými zvířaty, byla zalidněna;…