Odysseus

Cestou po schodech z fary veledůstojný otec superior John Conmee T. J. si vsunul ošoupané hodinky zpátky do kapsičky. Za pět minut tři. Akorát čas projít se do Artane. Jakpak se ten chlapec jmenoval? Dignam, bodejť. Vere dignum et justum est.^[130] Měl jsem promluvit s bratrem Swanem. Dopis od pana Cunninghama. Bodejť. Podle možnosti mu vyhovět. Dobrý praktický katolík: užitečný na misiích.

Loudavými přírazy se sunul na berlách jednonohý námořník a vrčel pár not. Před klášterem milosrdných sester se zarazil a čepici se štítkem nastrčil veledůstojnému Johnu Conmeeovi, aby mu dal almužnu. Místo almužny mu otec Conmee udělil požehnání, věděl totiž, že má v peněžence jenom stříbrnou korunu.

Otec Conmee přešel na Mountjoy Square. Zamyslil se, ale ne nadlouho, nad vojáky a námořníky, kterým dělová koule ustřelila nohu, jak dožívají někde v chudobinci, a nad slovy kardinála Wolseyho: Kdybych byl Bohu sloužil, jako jsem sloužil králi, nebyl by mě On v starobě opustil. Kráčel v stromovém stínu mihotavého lupení a naproti němu šla žena pana poslance Davida Sheehyho.

– Moc dobře, otče. A vy, otče?

Otec Conmee že přímo báječně. Snad si zajede na léčení do Buxtonu. A co synáčkové, prospívají v Belvederu? Jistě? Otec Conmee to že rád slyší. A co pan Sheehy? Pořád v Londýně. Sněmovna ještě zasedá, toť se ví. Je krásně, přímo nádherně. Ano, otec Bernard Vaugh snad zase přijede kázat. To ano: moc se mu to povedlo. Opravdu báječný.

Otec Conmee že je rád, jak dobře žena pana poslance Davida Sheehyho vypadá, ať prosím pana poslance Davida Sheehyho pozdravuje. Ano, určitě se zastaví.

– Na shledanou, paní Sheehyová.

Při loučení otec Conmee smekl cylindr před černými korálky na její mantile, na slunci inkoustově blýskavými. Na odchodu se ještě jednou usmál. Věděl, že si předtím vyčistil zuby pastou z arekového ořechu.

Otec Conmee kráčel dál a při chůzi se usmíval, protože si vzpomněl, jaké má otec Bernard Vaugh šibalské oči a jaký pepický hlas.

– Piláte! Cože tý čeládce nezatrhneš ten randál?

Ale horlivec. To je. A svým způsobem moc užitečný. Málo platné. Irsko prý má rád a má rád Iry. A z lepší rodiny, kdo by to řekl. Welšské, zdá se.

Aby nezapomněl. Ten dopis otci provinciálovi.

Na rohu Mountjoy Square zastavil otec Conmee tři školáčky. Ano: jsou z Belvederu. Z toho domečku: to jo. A jestlipak se dobře učí? Mhm. To je dobře. A jakpak se on jmenuje? Jack Sohan. A on. Ger. Gallaher. A ten druhý špunt? Ten se jmenuje Brunny Lynam. To se jmenuje moc pěkně.

Z náprsní kapsy podal otec Conmee mladému pánu Brunnymu Lynamovi dopis a prstem ukázal na červenou schránku na rohu Fitzgibbon Street.

– Ale ne aby ses, mládenečku, řekl, taky vhodil do schránky.

Hoši se šesteroočně koukli po otci Conmeeovi a dali se do smíchu.

– No né.

– Tak ukaž, jestli umíš odeslat dopis, řekl otec Conmee.

Mladý pán Brunny Lynam se rozběhl přes ulici a dopis otce Conmeeho otci provinciálovi vložil do otvoru ostře červené schránky, otec Conmee se usmál a kývl hlavou a znovu se usmál a kráčel dál po východní straně Mountjoy Square.

Pan Denis J. Maginni, profesor tance atd., na sobě cylindr, sivý šosák s hedvábnými revéry, kanárkové rukavice a špičaté lakýrky, nesl se nadmíru vážně, a jak na rohu Dignant’s Court míjel lady Maxwellovou, uhnul až ke kraji.

Že to byla paní M’Guinnessová?

Statná, stříbrovlasá paní M’Guinnessová se z protějšího chodníku, po němž s úsměvem kráčela, otci Conmeemu uklonila. A otec Conmee se usmál a pozdravil. Poklona.

Má pěkné držení. Trochu jako skotská královna Marie. A přitom má zastavárnu. Inu! Takové… jak to jenom říct… takové královské vystupování.

Otec Conmee kráčel po Great Charles Street a mrkl vlevo po zavřeném svobodném kostele. Promluví (dá-li Pánbůh) důstojný pán bakalář T. R. Green. Říká se mu uživatel. Užívá této příležitosti, aby řekl několik slov. Člověk musí být milosrdný. Nezdolná nevědomost. Dělají, nač jim rozum stačí.

Otec Conmee zahnul za roh a kráčel po Severní okružní silnici. Divná věc, že na takové důležité trati není tramvaj. Rozhodně by měla být.

Z Richmond Street přešla přes ulici tlupa školáků s brašnami na zádech. Všichni smekli usmolenou čapku. Nejednoho z nich otec Conmee blahosklonně pozdravil. Žáci školských bratří.

Jak kráčel otec Conmee dál, zprava ucítil kadidlo. Kostel sv. Josefa, Portland Row. Pro starší a ctnostné ženské. Otec Conmee smekl před Nejsvětější svátostí. Ctnostné: občas bývají taky zlostné.

Poblíž Aldboroughova paláce si otec Conmee vzpomněl na toho rozmařilého aristokrata. Teď jsou z toho kanceláře či co.

Otec Conmee vykročil po North Strand Road a sklidil pozdrav od pana Williama Gallaghera, rozkročeného ve dveřích krámu. Otec Conmee pana Williama Gallaghera pozdravil a zachytil vůně vanoucí z bochňů slaniny a objemných sudů másla. Minul Groganovu trafiku, opíraly se o ni stojánky s nejnovějšími zprávami a vyprávěly o strašné newyorské katastrofě. V Americe se to děje napořád. Nešťastníci, že tak bez přípravy umřou. Snad přece vzbuzení dokonalé lítosti.

Otec Conmee přešel kolem výčepu Daniela Bergina, před okny lelkovali dva nezaměstnaní. Pozdravili ho a sklidili od něho pozdrav.

Otec Conmee minul pohřební ústav H. J. O’Neilla, kde Fňukal Kelleher zběžně sčítal sloupce v účetním deníku a přitom žvýkal stéblo sena. Strážník na pochůzce pozdravil otce Conmeea a otec Conmee pozdravil strážníka. U uzenáře Youkstettera si otec Conmee všiml uzenic, jitrnic a jelit a klobás, pěkně stočených do spirál.

Pod stromy Charleville Mallu uviděl otec Conmee zakotvenou bárku s rašelinou, tahouna se svěšenou hlavou, bárkaře v špinavém slamáku, jak sedí uprostřed člunu, pokuřuje a kouká nad sebe na topolovou větev. Idylické: a otec Conmee rozvažoval nad prozíravostí Stvořitele, který učinil v močálech rašelinu, aby se tam mohla vykopávat a dopravovat do měst i vesniček a na oheň rozdělávat v domech chuďasů.

Na Newcomenském mostě veledůstojný pán John Conmee T. J. z kostela sv. Fratiška Xaverského v horní Gardiner Street nastoupil na tramvaj, m…