Gulliverovy cesty

KAPITOLA 7

Spisovatel odjíždí z Lagada, přichází do Maldonady. Není po ruce loď. Odjíždí nakrátko do Glubbdubdribu, je přijat guvernérem.

Pevnina, jejíž částí je toto království, prostírá se, jak se důvodně domnívám, na východ k oné neznámé končině americké ležící na západ od Kalifornie a na sever do Tichého oceánu, k němuž není z Lagada dále než sto padesát mil. Je tam dobrý přístav a vede se čilý obchod s velkým ostrovem Luggnaggem, který leží na severozápad asi na devětadvacátém stupni severní šířky a sto čtyřicátém stupni východní délky. Ostrov Luggnagg je jihovýchodně od Japonska ve vzdálenosti nějakých sto mořských mil. Japonský císař a král luggnacký jsou věrnými spojenci, takže je co chvíli možno plout z jednoho ostrova na druhý. Tam jsem se tedy rozhodl zamířit, abych se tak dostal zpátky do Evropy. Najal jsem si dva mezky s průvodcem, aby mi ukazoval cestu a nesl mi drobná zavazadla. Rozloučil jsem se se svým šlechetným ochráncem, který mi už projevil tolik přízně a ještě mě na rozchodnou štědře obdaroval.

Cesta mi ubíhala bez nehody i dobrodružství, jež by stálo za řeč. Když jsem se dostal do přístavu Maldonady (tak se totiž nazývá), nebyla v přístavu žádná loď, která by jela do Luggnaggu, a zdálo se, že ještě dlouho žádná nepojede. Město je veliké asi jako Portsmouth. Udělal jsem si brzy známosti a byl jsem přijat velmi pohostinně. Jedna význačná osobnost mi řekla, že se teprve za měsíc přichystají lodi k odplutí do Luggnaggu, a že mě snad tedy pobaví výlet na ostrov Glubbdubdrib, vzdálený asi pět mořských mil na jihozápad. Nabídl se, že mě tam spolu s přítelem doprovodí a na cestu mi dá malou pohodlnou bárku.

Glubbdubdrib znamená podle mého přibližného překladu ostrov čarodějů nebo kouzelníků. Je asi jako třetina ostrova Wightu a je nadmíru úrodný. Vládne na něm předák kmene, který se skládá ze samých čarodějů. Žení se a vdávají jen mezi sebou a nejstarší je vždycky knížetem neboli guvernérem. Má skvělý palác a sad v rozloze asi tří tisíc jiter obehnaný zídkou z tesaného kamene vysokou dvacet stop. V tom sadě je několik menších ohrad pro dobytek, obilí a zeleninu.

Guvernéra a jeho rodinu obsluhují a provázejí poněkud neobyčejní sloužící. Je tak zběhlý v čarodějnictví, že má moc vyvolávat z mrtvých, koho se mu zachce, a vyžadovat celých čtyřiadvacet hodin, ne však déle, jeho služeb. Kromě výjimečných případů nesmí také vyvolat touž osobu dříve než za tři měsíce.

Když jsme asi o jedenácté hodině odpoledne přistáli na ostrově, jeden z velmožů, kteří mě doprovázeli, zašel ke guvernérovi a žádal ho o slyšení pro cizince, který schválně přijel, aby měl čest poklonit se Jeho Výsosti. Slyšení nám bylo ihned povoleno a všichni tři jsme prošli bránou paláce mezi dvěma řadami stráží ozbrojených a oděných velmi fantasticky. Ty stráže vypadaly tak, že mi hrůzou, kterou nedovedu vyjádřit, naskakovala husí kůže. Prošli jsme několika komnatami mezi sloužícími stejného druhu, seřazenými opět po obou stranách, až jsme se octli v audienční síni. Tam jsme se třikrát hluboce uklonili, a když jsme odpověděli na několik všeobecných otázek, směli jsme usednout na stoličky u nejnižšího stupně trůnu Jeho Výsosti. Guvernér rozuměl řeči balnibarbské, třebaže se lišila od řeči jeho ostrova. Žádal mě, abych mu vyprávěl o svých cestách. A aby mi ukázal, že se mnou bude jednat bez zbytečných okolků, propustil jediným pokynutím prstu celou svou družinu, která k mému velikému úžasu mžikem zmizela jako přeludy ve snu, když náhle procitneme. Chvíli jsem se nemohl vzpamatovati. Ale guvernér mě ujistil, že se mi nic zlého nestane. Vida, že se oba moji společníci, kteří tu zábavu zkusili už častěji, nikterak neznepokojují, dodal jsem si odvahy a podal mu stručnou zprávu o svých rozličných dobrodružstvích, ač jen s nemalým váhá…