Vlastní pokoj

I.

Vážené a milé dámy,

možná si teď říkáte: Vždyť jsme vás žádaly o přednášku o ženách a literatuře! Co s tím má co činit vlastní pokoj?

Pokusím se vám to objasnit. Když jste mne požádaly, abych tu promluvila na téma “Ženy a literatura”, sedla jsem si na břeh řeky a začala přemítat, co ta slova znamenají. Mohlo by se jimi prostě mínit pár poznámek o Fanny Burneyové, pár dalších o Jane Austenové, hold sestrám Brontéovým a popis haworthské fary pod sněhem, pár pokusů o vtip na účet slečny Mitfordové, uctivou vzpomínku na George Eliot, zmínku o paní Gaskellové - a bylo by hotovo. Ale při druhém zvážení se ta slova už nejevila tak jednoduše. Ten název, “Women and Fiction”, by mohl znamenat (a možná jste jej tak mínily) ženy a to, jaké jsou - anebo by mohl znamenat ženy a beletrii, kterou píší - anebo by mohl znamenat ženy a beletrii, která se píše o nich - anebo by mohl znamenat, že všechna ta tři hlediska jsou nějak vnitřně provázána a vy chcete, abych se nad nimi zamyslela v tomto světle. Ale když jsem o tématu začala přemýšlet tímto posledním způsobem, který mi připadal nejzajímavější, brzy jsem zjistila, že má jednu osudnou nevýhodu. Nikdy při něm nedojdu k závěru. Nikdy nesplním to, co je - jak dobře vím - hlavní povinností přednášejícího: dát vám po hodině řeči do rukou valounek ryzí pravdy, který si zabalíte mezi stránky zápisníků a navždy uschováte na krbové římse. Jediné, co jsem mohla udělat, bylo sdělit vám svůj názor na jednu nepříliš zásadní otázku, totiž tu, že pokud má žena psát literaturu, musí mít peníze a vlastní pokoj - čímž, jak samy uvidíte, zůstává klíčový problém skutečné podstaty ženy a skutečné podstaty literatury nedotčen. Setřásla jsem ze sebe povinnost dojít v těchto dvou otázkách k závěru: pokud jde o mne, ženy a literatura zůstávají nevyřešenými problémy. Ale pokusím se to napravit tím, že vám - v rámci svých schopností - ukážu, jak jsem k tomuto názoru ohledně pokoje a peněz došla. Pokusím se před vámi ve vší úplnosti a spontánnosti rozvíjet onu úvahu, která mne k této myšlence přivedla.

Když před vámi odhalím představy a předsudky, o něž se toto tvrzení opírá, zjistíte možná, že mají svůj význam pro ženy a mají svůj význam pro literaturu. Každopádně platí, že u tématu, které je vysoce kontroverzní - a otázky pohlaví jsou takové všechny -, nelze doufat, že vyřkneme plnou pravdu. Můžeme jedině předvést, jak jsme došli ke svému názoru, ať je ten názor jakýkoli. Můžeme pouze dát posluchačům šanci, aby vypozorovali omezení, předsudky a idiosynkrazie mluvčího a vyvodili si vlastní závěry. Je pravděpodobné, že smyšlený příběh tu bude obsahovat víc pravdy než strohý popis. Využívám proto všech svobod a autorských licencí romanopisce a hodlám vám teď vyprávět příběh těch dvou dní, které předcházely mému příjezdu: příběh o tom, jak jsem - shrbena pod tíhou námětu, který jste mi vložily na bedra - zvažovala téma a nechala je pronikat svým obvyklým životem. Není třeba dodávat, že nic z toho, co budu popisovat, neexistu…