Hadrián z Římsů

OBRAZ 4.
VĚZENÍ NA HRADĚ

HADRIÁN: Ach, mne smutného.

JEHOŇ: I co jsou tu vaše achy platné.

HADRIÁN: Jehoni, tys nikdy nestonal?

JEHOŇ: Chvála bohu, jakživ.

HADRIÁN: Proto také nevíš, co je nemoc.

JEHOŇ: Nemoce jsou různé. Vím, že ta vaše je nejnemocnější nemoc.

HADRIÁN: Tak vidíš.

JEHOŇ: Vy chcete být nemocný. Máte tolik potěšení z nemocí, že si je za drahé peníze od lékařů kupujete.

HADRIÁN: Zeptej se našeho mastičkáře.

JEHOŇ: Ten se vyzná v lékařství asi tak jako já. Kdy byste zejtra přestal chtít být nemocný, musel by pozejtří o hrad dál.

HADRIÁN: Zatuchlo je tady, jako –

JEHOŇ: Jako v hladomorně.

HADRIÁN: Kam si lehneme k odpočinku? – Kdyby nás otec viděl.

JEHOŇ: Skákal by radostí.

HADRIÁN: Poslal mne pro nevěstu…

JEHOŇ se směje.

HADRIÁN: Neublížil jsem jakživ kuřeti –

JEHOŇ: Protože by vám uteklo.

HADRIÁN: Jako zlosyna mne do žaláře vrhnou.

JEHOŇ: Pojistili si nás, aby nepřišli o ženicha.

HADRIÁN: Ale až přijdeme domů…

JEHOŇ: Bude to brzo?

HADRIÁN: A z toho sňatku nebude nic.

JEHOŇ: Asi nic.

HADRIÁN: Z toho sňatku nebude nic! (Uhodí do stolu.) Jehoni, já jsem se uhodil.

JEHOŇ: Hm.

HADRIÁN: Ale mne to bolí.

JEHOŇ: Pamatujte, že jste Hadrián.

HADRIÁN: Ať si vezme toho Hadriána, který je také Hadrián a Kyliánův syn a přijíždí také z Kamzíkova nad Bystřicí.

JEHOŇ: Co se tam pálí uhlí a co je tam zrzavý kostelník.

HADRIÁN: A víš to jistě, že není zrzavý?

JEHOŇ; Ať je, nebo není, už nám to nepomůže.

HADRIÁN: Ale že nám dal otec tak nesmyslný list na cestu, to nebylo chytré.

JEHOŇ: Protože nesmysl nikdy není chytrý.

HADRIÁN: Ale budu se bránit –

JEHOŇ: Tuším v tom nějaký podvod.

HADRIÁN: Obořím se na ně, vyzvu je na boj, já – já jim dokáži, že jsem rytíř.

JEHOŇ: To jste měl udělat, když vám tam své hadriánství mečem dokazovat chtěl. Teď je již pozdě, abyste zařval jako lev a skákal jako Horymír. Pohanu máme již na sobě.

HADRIÁN: Ty zdi musí se ustrnout.

JEHOŇ: V hladomorně jsou zdi nářkům zvyklé.

HADRIÁN: Ouvej, hvězda má zachází v nejkrásnějším věku. Jehoni!

JEHOŇ: Poslouchám.

HADRIÁN: Přines otci poslední mé sbohem.

JEHOŇ: Sejdu-li se s ním.

HADRIÁN: Řekni, že jsem na něj do poslední chvíle pamatoval.

JEHOŇ: Vyřídím.

FADRIÁN: Že jsem se s obrazem jeho těžce loučil. Že mu i za život i za vychování, i za všecko všudy synovsky děkuju.

JEHOŇ: Za všecku diviznu a pampelišky.

FADRIÁN: Ale s takovým listem, aby podruhé nežertoval.

JEHOŇ: Tiše, někdo přichází.

JENOVEFA (vejde): Potěšte vás věrné dušičky. Lačné krmte, vězně těšte. Tady už na sedmý rok žádný neseděl.

JEHOŇ: Proto je tu také čerstvé povětří, že v něm ani lampa nehoří.

JENOVEFA: Stěžoval jste si, rytíři, na horkost a žízeň –

HADRIÁN: Ach ano, anděli můj, plíce mám jako v ohni.

JENOVEFA: Proto vám přináším večerní dojení kozího mléka. Je moc dobré pro prsa.

HADRIÁN: Děkuju vám, šlechetná paní.

JENOVEFA: Počestná dívka stojí před vámi.

HADRIÁN: Děkuji vám, dívko počestná.

JEHOŇ: Nelejte to do sebe, kdoví není-li v tom jed!

HA…