Blaník

Scéna pátá

VOJTĚCH (unaven co střela se vrátí): Ohy! — To ať čert vydrží! — S větrem v závod běžím — již jsem byl půl míle od katrče —

FILISKA: Nu, mluv, Mluv, Vojtěše! — S jakou přicházíš — našels?

VOJTĚCH: Vždyť jsem tam ještě nebyl, zapomněl jsem pytel.

FILISKA: A co s pytlem?

VOJTĚCH: Nu, do čehopak dám zlato? Pytel dukátů neseberu do kapsy!

FILISKA: To je pravda. Nu, vezmi tedy a pospěš!

VOJTĚCH: (hodí pytel přes rameno — běží, a vrátí se zas:) — — Ještě něco. —

FILISKA: Nu?

VOJTĚCH (se dobře urovnav, postaví se před ní): Jak ti říkají, má beruško?

FILISKA: Filiska.

VOJTĚCH (vezme ji za ruku): Filisko! — Podívej se na mne! — Jsi ještě svobodna?

FILISKA: Ovšem žeť jsem.

VOJTĚCH: Juhu, to je dobře!

FILISKA: Což tobě na tom záleží?

VOJTĚCH: Filisko, koukej, — máš ty dukáty ráda?

FILISKA: Jsou také velmi krásné!

VOJTĚCH: Tu je máš.

FILISKA: Co je mně po nich, mně nenáležejí!

VOJTĚCH: Vem je, Filisko, vem je. — Pro ty ostatní hned poběhnu, smísíme je dohromady a koupíme si veliký hrad za ně! — Pak budu rytířem, tebe si vezmu za manželku, a udělám tě rytířkou! — Nu?

FILISKA: Pomalu, pomalu, z toho mraku nebude pršet!

VOJTĚCH: Jak? — Ty mne nechceš?

FILISKA: Nelíbíš se mi!

VOJTĚCH: Můj Bože, pročpak ne? Rytíř s velikým hradem?

FILISKA: Ještě hrad nemáš — a byťbys — předce se mi nelíbíš!

VOJTĚCH: Filisko, ty si mne musíš vzít! — Mám-li pak jaké chyby na sobě?

FILISKA: Chybu hroznou velikou!

VOJTĚCH: Jakoupak?

FILISKA: Jsi bojácný, nemáš čistého svědomí!

VOJTĚCH: I kdo ti to n…