Blaník

Scéna jedenáctá

DIVOKÝ: Kdo jste a co žádáte od nás?

HLÁSNÝ: Ve jménu Zděnka Zásmuckého, veškerého rytířstva a spravedlivé věci táži se vás, zdaž se dobrovolně vzdáti a zemskému právu podrobiti chcete? Sice boj vám! Neb jste zhoubci naší vlasti!

DIVOKÝ: Tu stojím ve jménu Zbihona, rytíře nejmocnějšího, a odpovídám Zděnkovi Zásmuckému, který nedávno z mrtvých vstal — odpovídám veškerému rytířstvu, a zdáli se vám, i zemskému právu, že se smějeme ouhrůžkám vašim. — Zdají-li se zdě našeho hradu Zděnkovi marcipánové býti, tedy ať je rozdrtí rekovností svou! — My se nevzdáme a jsme hotovi odolati málomocnosti vaší!

ZDĚNEK (nemůže se déle zdržeti): Ha! Tedy na horu, bratří! Kdo z vás nejprvnější na hradbu vylítne, za odměnu mu celé okolí dám!

Divoký: Hahaha! Zplodějí-li vás matky ještě jednou, pojďte! Jeden život u nás pohřbíte! (Odejde, a most se zdvihne.)

ZDĚNEK: Vzhůru! Lamte a bořte, my bojujem pro nebe! Kdo v spravedlnost věří a horlivý je Čech, ten následuj mne! (Vyběhne a vymrští se obzvláštní čerstvostí po skále až k hradbám, ŠVAMBERK a všickni za ním. — ZDĚNEK jsa u hradeb, uchopí na skále vzrostlou jedli, zlomí ji a dobývá se po ní nahoru. — Z hradu, po mostě opět spuštěném, vyhrnuvše se loupežníci vztekle zastávají hradeb. — Krutý boj — shůry lítají kameny, písek — sem tam se již z obou stran dosahují meči — troubení — skučení psů a větrů — loupežníci volají o pomoc. — Tu vyběhne po mostě ZBIHON, MILOSLAVU na smrt bledou s sebou vlékna.)

ZBIHON: Zpátky, zbrojnoši! Mámť ještě prostředky, abych zkrotil plachého lva!

ZDĚNEK (přehrozně odskočí nazpět): Ha! Miloslava!!!

MILOSLAVA: Bože na výsostech! — Zděnku! — O, nebesa! Můj Zděnek živ a tady!!

ZDĚNEK: Miloslavo! Celému peklu, tomuto obrazu neodolám! — Miloslavo, tady jsem se musil shledati s tebou?!!

ŠVAMBERK: Co je to? — Zázraky-li pak se dějí?

ZDĚNEK: Běda tvým loupežníkům! Tvůj Zděnek bude strašlivě soudit a strašlivě splácet tvou na smrt bledou tvář! — Vzhůru Čechové! Hle, toto děva česká — má choť — v mučírně pro nevinnost! — O, její tvář by saně pohnula k slzím — a kdybyste oblohu krví jejich skropiti měli, vzhůru, svůj život vám za odměnu dám!

ZBIHON: Hahaha! — Pošetilče! Ani tvých mocných rtů netřese se Zbihon! — Tys mi málomocen, neb tě zplodilo šestnácté století! — Bych ti ale dokázal, že i svých zdí zachovati míním, a kdybych kov nejdražší nasaditi měl, tedy ti přísahám na živé peklo a všecky ohavnosti jeho! Při prvním kroku, kterýmž vstoupí tvůj žoldnéř na hradby tyto, skoupá se má ostrá dýka v prsou tvého děvčete!

ZDĚNEK: Ha!!

MILOSLAVA (vinouc se mu z rukou): Bože! — O, Bože! — Vysvoboďte mne z jeho rukou!

ZDĚNEK: Krvežížnivý! Tebe sedmerou smrtí do pekla sešlu! — Nahoru!

ŠVAMBERK: Nahoru! Ať se čerti servou! (Všec…