Blaník

Scéna druhá

VAVŘINEC: Zdař vás Bůh, pane rytíři! — Laskavé pozdravení od naší dobrotivé paní —

ŠVAMBERK: Jest tchán ještě živ?

VAVŘINEC: Ach! Již opět o šlechetného muže více pod studenou zemí!

ŠVAMBERK: Hnije!? — — Pokoj popeli jeho! — Tedy vás pohřeb tak dlouho zdržel? Tebe jsem již včera očekával —

VAVŘINEC: Dílem pohřeb — dílem — (Nechce ven.)

ŠVAMBERK: Dílem?

VAVŘINEC: Dílem také neštěstí, ježto nás na cestě do Jesenic potkalo.

ŠVAMBERK: Neštěstí?

VAVŘINEC: Naše šlechetná rytířka — v tom nejžravějším nebezpečenství seslal jí divotvorný Bůh mocného strážce —

ŠVAMBERK: Johana?! — Mluv, mluv! Ať se čerti servou!

VAVŘINEC: Již jsme nebyli ani na dva hony od Jíloví, splašili se u vozu hřebci, vozka se svalil pod kola, a nadarmo volání, i nadarmo jízdba v největším vzteku, hřebci s vozem v povětří, a naše paní v voze! —

ŠVAMBERK (vyskočí): Ďáble a peklo!

VAVŘINEC: Již sletěli přes pahorky co zemětřes dolů, a v oudolí Sázava s svým jekotem prchlým!

ŠVAMBERK: Hrom, ďáble a veškeré peklo! — A Johana!?

VAVŘINEC: Co smrtící šíp srazila mne hrůza z oře — nic jsem neviděl než smrt své nešťastné paní —

ŠVAMBERK: Smrt — chlape! Což by žádný anjel nebděl! —

VAVŘINEC: Ba, Bůhť jest živ! Anj…