Ze země hvězd, pruhů a dobrodruhů

Podkrovní světnička

Paní Parkerová, která ve svém domě pronajímá pokoje podnájemníkům, nejdříve vám, když tam přijdete hledat pokoj, ukáže dvoupokojový byt s nábytkem. Netroufáte si jí skočit do řeči, když vám líčí výhody a krásy těchto pokojů, a jaký to byl nóbl pán, co je měl pronajaty po celých osm let nepřetržitě. Nakonec jen ze sebe vykoktáte, že nejste ani doktor, ani zubař a že nepotřebujete dvou pokojů. V tom okamžiku paní Parkerová ochladne tak, že se zastydíte za své rodiče, kteří vás nedali vystudovat do té míry, abyste se hodili do nejlepších pokojů paní Parkerové.

Pak vás vyvede po schodech do prvního patra a ukáže vám pokoj do dvora za 8 dolarů. Přesvědčí vás, že ten pokojík by vlastně měl stát 12 dolarů, jak za něj také platil pan Toosenberry, který se vystěhoval jen proto, že musil po svém bratru převzíti pomerančovou plantáž na Floridě nedaleko Palm Beach, kde vždycky tráví zimu také paní McIntyrová, která jinak bydlí v předním pokoji s koupelnou. A vy se pak nesměle přiznáte, že hledáte něco ještě lacinějšího.

Vydržíte-li pohrdavý pohled paní Parkerové, půjdete s ní prohlédnout si velký pokoj pana Skiddera v druhém poschodí. Pokoj pana Skiddera není zrovna volný. On tam sedí celý den a píše divadelní hry a kouří cigarety. Ale když si někdo přijde prohlédnout jeho pokoj, pan Skidder se lekne, že snad bude vyhozen, a zaplatí pak paní Parkerové menší splátku na dlužné nájemné.

A potom – zatímco vy v kapse mačkáte do hrsti tři upocené dolary a chraptivým hlasem dáte najevo svou mrzkou a zaviněnou chudobu – nebude se už paní Parkerová s vámi zahazovat. Vykřikne hlasitě: „Kláro!“ otočí se k vám zády a sejde po schodech dolů. A Klára, černošská služka, vyprovodí vás po schodech, jež jsou vlastně jakýsi kobercem přikrytý žebřík, do třetího patra a ukáže vám podkrovní světničku. Je to malinký prostor, asi 7 k 8 stopám, původně nějaká komora, po straně s malým kumbálkem na uhlí nebo na harampádí.

V pokoji je železná postel, umyvadlo a jedna židle. Jakási police hraje tu úlohu prádelníku. Čtyři holé zdi se zdají sbližovati jako stěny rakve. Bezděčně si zde sáhnete na krk a vydechnete několikrát, abyste se nezalkli. Okno je ve stropě a úzkými skleněnými tabulkami je vidět čtverec modrého nebe.

„To stojí dva dolary,“ řekne černoška Klára, a i z jejího hlasu zaznívá pohrdání.

Jednoho krásného dne přišla slečna Leesonová hledat pokojík u paní Parkerové. Pod paždím si nesla psací stroj, který byl patrně vyroben pro nějakou větší a silnější dámu. Slečna Leesonová byla malé děvče s velkýma očima a bohatým vlasem, jenž stále ještě rostl, ač ona sama dávno již přestala růsti.

Paní Parkerová jí nejdříve ukázala dvoupokojový byt. „V této skříni,“ pravila, „byste si mohla uschovat kostru nebo uspávací prostředky, nebo uhlí – –“

„Ale vždyť já nejsem doktor ani dentista,“ prohlásila slečna Leesonová a otřásla se hrůzou.

Paní Parkerová se na ni podívala nedůvěřivým, útrpným, opovržlivým, ledovým pohledem, který měla vždycky připravený p…