Gentlemani i podfukáři

O. Henry

65 

Elektronická kniha: O. Henry – Gentlemani i podfukáři (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: henry01 Kategorie:

Popis

O. Henry: Gentlemani i podfukáři

Anotace

O. Henry – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Gentlemani i podfukáři“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nabídnutí k sňatku

„Jak už jsem vám jednou říkal,“ pravil Jeff Peters, „neměl jsem nikdy přílišnou důvěru k ženské perfidnosti. Jako partnerkám a koedukatorkám nemůžete ženským věřiti ani při tom nejnevinnějším humbuku.“

„Za to si zaslouží jen pochvalu,“ odpověděl jsem. „Podle mého mínění by se jim mělo říkat počestné pohlaví.“

– Proč ne? – řekl Jeff. – Přinutily druhé pohlaví, aby za ně buď provádělo švindle, nebo pracovalo přesčas. V obchodě dělají dobrotu jen potud, pokud se nedotknete jejich citů nebo jejich vlasů. Podívejte se příkladně na tu vdovu, kterou jsme angažovali společně s Andy Tuckerem, aby nám byla nápomocná při malém podfuku se sňatkovou agenturou, co jsme založili v městě Cairo ve státě Illinois.

Když máte dost kapitálu, abyste mohl inzerovat, můžete na sňatkové agentuře vydělat ukrutné peníze. Měli jsme dohromady asi 6000 dolarů, a běželo nám o to, jak bychom to za dva měsíce zdvojnásobili. A tak jsme sepsali malý inzerátek asi tohoto znění:

„Sličná vdova, podle úsudku jiných okouzlující, 32 l., 3000 dolarů na hotovosti a cenný majetek na venkově, ráda by se znovu provdala. Dá přednost chudobnému muži s pěkným zacházením před boháčem, neboť věří, že solidní ctnosti se nejčastěji najdou v nižších vrstvách společenských. Hlaste se starší páni, třeba i domáckého zevnějšku, jsou-li jen věrní a dovedou spravovat majetek a investovat rozumně peněžní kapitál. Nabídky s udáním podrobností pod značkou ‚Osamělá duše‘ na sňatk. agenturu PETERS & TUCKER, Cairo, Illinois.“

„Čím dál tím hůř,“ řekl jsem, když jsem přečetl tuto literární plácanici. „A kde je ta dáma?“ zeptal jsem se.

Andy se na mě podrážděně podíval. „Jeffe,“ řekl, „myslil jsem, že už jsi pustil z mysli ten svůj idealismus a realismus při obchodování. Jakápak dáma? Když ti na Wall Streetu prodají balík akcií vodního družstva, snad si nemyslíš, že v těch papírech najdeš rusalku? Co má sňatkový inzerát co dělat se ženskou?“

„Poslyš tedy,“ řekl jsem mu. „Znáš mou zásadu, Andy, že při všech mých nezákonitých nájezdech na legální literu zákona musí artikl, který prodávám, býti viditelný a musí existovati, abych ho mohl každému ukázati. Tímto způsobem a kromě toho pečlivým studiem jízdních řádů se mi vždycky podařilo uniknouti všem opletačkám s policií, když se to nedalo spravit pětidolarovou bankovkou nebo dobrým doutníkem. A tak taky při tomhle svém podniku musíme býti reelní a ukázati lidem opravdovou okouzlující vdovu, nebo aspoň její ekvivalent, ať už sličný nebo nesličný, její věno a vůbec veškeré příslušenství, jak je to v inzerátu uvedeno, jinak se ocitáme v nebezpečí, že upadneme do spárů smírčího soudce.“

„Možná,“ řekl Andy, jenž si mezitím zrekonstruoval v duchu svou morálku, „možná, že opravdu by to bylo bezpečnější, jak to říkáš. Ale kde chceš sehnat vdovu, která by ti mařila drahocenný čas se sňatkovým inzerátem, při kterém není vůbec žádná naděje na sňatek?“

Řekl jsem Andymu, že bych o jedné věděl. Jeden můj starý přítel, Zeke Trotter, který na jarmarcích tahával lidem zuby a peníze z kapsy, oženil se s nějakou vdovou zrovna rok před tím, než zemřel následkem medicíny, kterou mu předepsal jeden MUDr. a kterou on chudák užíval místo toho lektvaru, který sám ostatním nemocným lidem prodával. Často jsem je navštěvoval a tak jsem si myslil, že by s námi mohla jít do spolku.

Vdova po příteli Trotterovi bydlila v malém městečku jenom asi 60 mil od Caira a tak jsem skočil na vlak dráhy Illinois Central a jel k ní. Našel jsem jí v malém domku mezi slunečnicemi a mezi slepicemi, zrovna prala v neckách prádlo. Paní Trotterová se hodila k našemu inzerátu znamenitě, až na to, že nebyla sličná a že byla stará a že nic neměla. Ale byla taková milá a přívětivá, že už pro uctění památky mého přítele Trottera si zasloužila, aby to místo od nás dostala.

„Ale je to poctivý podnik, do kterého se pouštíte, pane Petersi?“ zeptala se, když jsem jí vyložil, co od ní chceme.

„Paní Trotterová,“ odpověděl jsem. „Andy Tucker a já jsme si vypočítali, že při nejmenším 3000 mužů v této naší širé a hamižné vlasti se pokusí získati vaši krásnou ručku a peníze a majetek, který jim svým inzerátem nabízíme. Z tohoto počtu aspoň třicet set vám nabídne výměnou za vaše peníze roztřepanou kostru povalovače, zkrachovaného podvodníka a podfukáře, kterému práce nevoní. Já a přítel Andy chceme dát těmto společenským příživníkům pořádně za vyučenou. To vám, doufám, stačí?“

„To mi úplně stačí, pane Petersi,“ řekla ona. „To jsem si ostatně mohla hned myslit, že vy byste nešel do ničeho nesprávného. Jaké však budou mé povinnosti? Musím těch 3000 lumpů, co jste o nich zrovna mluvil, odmítnout a vyhodit každého zvlášť, nebo můžu vyhazovat vždycky několik najednou?“

„Vaše práce při tom, paní Trotterová,“ odvětil jsem, „bude učiněná sinekura. Budete bydlet v tichém hotelu a nemusíte dělat vůbec nic. Já s Andym budu obstarávat veškerou korespondenci a obchodní stránku. To se rozumí, že někteří ohnivější a výbojnější nápadníci, kteří si seženou peníze na cestu, přijedou do Caira a budou se chtít o vás ucházet osobně, aby se přesvědčili, jestli jste opravdu ucházející. V takových případech budete asi muset vyhazovat je z bytu sama, jak se říká, tváří v tvář. Budeme vám platit 25 dolarů týdně a hotelové výlohy.“

„Popřejte mi pět minut,“ řekla paní Trotterová, „než se napudruji a nechám klíč u sousedky, a pak mi můžete začít vyplácet mou týdenní mzdu.“

Odvezl jsem paní Trotterovou do Caira a ubytoval ji v malém rodinném hotelu hodně daleko od toho místa, kde jsem bydlil já a Andy, aby to nebylo podezřelé, a pak jsem šel k Andymu a vypravoval mu, jak jsem to zařídil.

„Znamenitě!“ řekl Andy. „A teď když je tvé svědomí upokojeno, můžeme vyhodit udici.“

A hned jsme začali uveřejňovat ten inzerát ve všech možných novinách daleko široko. Do banky jsme uložili 2000 dolarů na jméno paní Trotterové a knížku jsme jí dali, abychom v případě potřeby mohli každému dokázati, že naše sňatková agentura je solidní podnik. Znal jsem paní Trotterovou, že j…