PÁTÉ DĚJSTVÍ
První výstup
FRÁTER TIMOTEJ sám.
TIMOTEJ: Tuhle noc jsem nemohl oka zamhouřit. Taková nedočkavost mě žene, abych se dověděl, jak pochodil Kallimach a ostatní. Trávil jsem zatím čas nejrůznějším zaměstnáním: Odsloužil jsem jitřní, přečetl jednu kapitolu v životopisech svatých, zašel do kostela a zapálil dohořelou lampičku, vyměnil jsem závoj zázračné soše Panenky Marie. Kolikrát jsem už bratřím říkal, aby ji udržovali bez poskvrnky. A pak se diví, že je dnes se zbožností amen. Pamatuji, že tam bývávalo takových pět set svatých obrázků, co nám věřící nosili. A dnes jich tam není ani dvacet. To všechno vzchází od nás, že jsme si nedovedli udržet vážnost. Chodívávali jsme večer co večer po nešporách s procesím a každou sobotu jsme dávali zpívat chvály Boží. A zásliby obětí jen pršely a taky tu bylo pořád vidět nové obrazy. A my jsme utvrzovali ve víře muže i ženy, aby se zavazovali Pánubohu k darům. Nic z toho se dnes nedělá a pak se divíme, že spějem od devíti k pěti. Ach, ti mí bratři, Duch svatý je zapomněl osvítit! Ale, ale, slyším náramný rámus z domu pana Mikuly. Namoutě, to jsou oni! Pouštějí zajatce zas ven. Přišel jsem právě včas. Dotáhli to až do poslední kapky – zrovna se rozednívá. Stoupnu si, aby mě neviděli, a vyposlechnu si, co budou říkat.
Druhý výstup
PAN MIKULA, KALLIMACH, LIGUR, SYR.
MIKULA: Čapni ho tuhle. A já zas tuhle. A ty ho, Syre, chyť vzadu za kazajku!
KALLIMACH: Neubližujte mi!
LIGUR: Jen se neboj! Táhni jen odtud!
MIKULA: Nepůjdem radši kousek dál?
LIGUR: Máte pravdu. A tady ho necháme běžet. Párkrát se s ním obrátíme, aby nevěděl, odkud přišel. Zatoč s ním, Syre!
SYR: A je to.
MIKULA: Ještě jednou!
SYR: Hotovo.
KALLIMACH: Mou loutnu!
LIGUR: Syp, rošťáku, už ať jsi odtud! A jestli tě uslyším někde žvanit, zakroutím ti krk!
MIKULA: Už utek. Pojďte se přestrojit. A musíme se hezky časně ukázat všichni na ulici, aby to nevypadalo, že jsme celou noc ponocovali.
LIGUR: Správně jste řekl.
MIKULA: Tak jděte. A ty, Syre, zajdi za mistrem Kallimachem a vyřiď mu, že to proběhlo jedna radost.
LIGUR: Co my mu můžem vykládat, my o tom nevíme toho nejmenšího. Jen si vzpomeňte: Sotva za námi zapadla vrata, my jsme šli do sklepa na víno a jeho jste si nechali pod rukama vy a tchyně. A víc jsme se neviděli až zas teď, když jste nás volal, že ho musíme vyšoupnout zas ven.
MIKULA: Pravda, pravda. No to si nechte vypravovat! Žena ležela na posteli potmě. Sostrata zůstala u krbu a čekala na mne. A já vyrazil s chlapíkem kupředu. Jistota je jistota, tak abych se nepřekalupíroval, zatáh jsem ho napřed do spíže, co mám nad síní. Bliká tam jen lojová lampička, takže mi nemohl vidět do obličeje.
LIGUR: Moudře jste udělal.
MIKULA: A tam se musel svléct. Ten vám vřískal! Já se na něho vrh jak pes – určitě mu to připadalo celá věčnost, než měl konečně šaty dole a zůstal, jak ho Pámbu stvořil. Fuj, ten má obličej! Takovýhle frňák a hubu celou nakřivo. Ale to masíčko – pane! – to se hned tak nevidí. Běloučké, …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.