Mandragora

ČTVRTÉ JEDNÁNÍ

První výstup

KALLIMACH sám.

KALLIMACH: Aspoň kdybych věděl, co zařídili. Proč se tu Ligur ještě neukázal? Měl přijít ve třiadvacet hodin a už je čtyřiadvacet. Taková úzkost mě svírala a pořád ještě svírá! Ach věru, štěstí a příroda drží naše účty v rovnováze: Nikdy ti neudělají nic dobrého, aby proti tomu nevyvstalo hned něco zlého. Čím víc rostly mé naděje, tím víc rostla má bázeň. Já ubožák! Což mohu vůbec žít v takovém trápení, zkrušený uprostřed tolika obav a tolika nadějí! Jsem loď, zmítaná dvěma protichůdnými větry: Tím větší strach, čím blíž je k přístavu. Hloupost pana Mikuly mi dodává naději. Prozíravost a neochvějnost paní Lukrecie ve mně vzbouzí obavy. Běda mi, nikde nenacházím klid. Tolikrát zkouším ovládnout se, vyčítám si tu zaslepenost a říkám si: Co to vyvádíš? Zbláznil ses? Když toho dosáhneš, co pak? Poznáš svůj omyl, budeš litovat té námahy a myšlenek, kterými ses zanášel. Jako bys to neznal: Jak málo dobrého nakonec najde člověk v tom, po čem prahne, porovná-li to tím, co všecko doufal najít! A z druhé strany: Co horšího se mi může stát, než že umřu a půjdu do pekel. Ale co jiných už umřelo – a kolik je v pekle výtečných lidí! Tak nač by ses ty styděl odebrat se tam taky. Obrať se čelem k svému osudu: Buď se zlu vyhni – a nemůžeš-li se mu vyhnout, nes je jako muž. Nepokořuj se, neponižuj se jako žena. A takhle si dláždím cestu nejlepšími předsevzetími. Ale dlouho mi to stejně nevydrží. Ze všech stran mě přepadá taková touha jen jedinkrát být s ní, že se cítím od hlavy k patě jak vyměněný. Kolena se mi třesou, uvnitř to vře, srdce div nevyskočí z hrudi, ruce visí jak bez vlády, jazyk dřevění, před očima se dělají mžitky a hlava se mi točí… Aspoň kdybych našel Ligura, měl bych si komu vylít srdce. A hleďme, zrovna sem ke mně utíká. Teď jenom jaké nese zprávy. Buď mi zas dodá jiskřičku života – nebo mě nadobro zahubí.

Druhý výstup

LIGUR a KALLIMACH.

LIGUR: Jaktěživ jsem si tolik nepřál potkat Kallimacha – a jaktěživo nedalo takovou námahu opravdu ho potkat. Kdybych mu nesl smutnou novinu, určitě by mi padl rovnou do rány. Byl už jsem u něho doma, na náměstí, v trhu pod podloubím, u směnárníků – a nikde po něm ani stopy. Tihle zamilovaní mají v nohou rtuť: Chvilku to nemá stání.

KALLIMACH: Jak koukám, Ligur jde zrovna sem a rozhlíží se. Pravděpodobně mě hledá. Nač tady čekám, proč ho nezavolám? Zdá se mi, že jde s veselou. Hej, Ligure! Ligure!

LIGUR: Hej, Kallimachu! Kde vězíš?

KALLIMACH: Jaké máš zprávy?

LIGUR: Dobré.

KALLIMACH: Opravdu dobré?

LIGUR: Báječné.

KALLIMACH: Lukrecie je svolná?

LIGUR: Ano.

KALLIMACH: Fráter udělal, co bylo potřeba?

LIGUR: Všecko.

KALLIMACH: Blahoslavený fráter! Do smrti se za něho budu modlit k Pánubohu.

LIGUR: To se ví! Jako by Pámbu odplácel dobré zrovna tak jako špatné. Fráter chce něco jiného než modlitby.

KALLIMACH: Co chce?

LIGUR: Peníze.

KALLIMACH: Má je mít. Koliks mu slíbil?

LIGUR: Tři sta dukátů.

KALLIMACH: Dobřes udělal.

LIGUR: Doktor už jich p…