Zlom

Reservista

(J. Čecháčkovi)

Na vojnu voják časně rukuje,
všecko, co nenáviděl a miloval,
do staré tornistry pakuje,
aby tam nezapomínal.

Nad kostelíkem v mlhách se naklonil,
kleknout si musel k tomu,
aby mu plechovou věžičku nezlomil
s vrcholky zelených stromů.

Co to dnes potkává za divné věci?
Hlásí se k němu polní láhev a karabina.
Na co si člověk hned nevzpomíná,
to připomenou dávní svědci.

Od rána na ně sakroval,
ale pak stanul bez dechu,
jako by pod jejich tíží se zpovídal
u soudního výslechu.

Puška se před ním rozkročí,
aby mu lépe viděla do očí:
Vojáčku, vojáčku, zdali mne znáš?
Na co si se mnou vzpomínáš?

Na prstech z bodáku pouští červánků nach,
za černou mříží kapesního zrcátka
dívá se dávno zapomenutý vrah,
kterého čeká žalář a oprátka.

Úží se vzdálených vzpomínek léč.
Ta věc řekne to, a ta zase ono…