Nový Ikaros

IV

Nezapomenu nikdy na první kanibalskou hostinu
to bylo v horkém létě
vyšel jsem na chodbu měli jsme právě latinu
už nevím sám jak jsem se octl ve školním kabinetě
sám s holokrkým supem a naježenými zvířaty
jež vycenila svůj bílý chrup nad kvintánkou Elou
umřela v mojí náruči tiše vzlykajíc
opřena zády o mapu Asie
až do dna jsem vyjed její živůtek rozpjatý
snědl jsem jí celou
zanechav na místě zločinu jenom rozsypané korálky
a na zemi zlomený hřebínek

Ostatně všichni milenci jsou lidojedi
zeptejte se na policejním úřadě
dají vám nahlédnouti do černé kroniky
zhrozíte se kolik mladých lidí snědlo se do roka
z nešťastné lásky

Na ňadrech žen si zoufali všichni Slované
zoufali Rusové Poláci
a pláčou Češi na ňadrech žen
jež zůstanou navěky jejich poutnickým místem jako hora Říp
s památnou kapličkou na vrcholu

Zde umírali Římané
Tu padli Řekové
že my tuhle mrtvi ležíme

Spí tvrdě Němci
tam kde nikdy neusnou Francouzové
a v noci plné hvězd
ó Josefíno
v té noci bezesné
nad sněhem vaší pyšné krásy sklonil se sám císař Napoleon
je o tom psáno v dějinách
byl to jeho první pochod přes Alpy

Miluješ ženy jsi toulavý fakír polykač ohně
v zemi věčného léta s krátkým vždy podzimem Číňanů
tolik jich najednou umírá na mor
jako když na chodník napadá pod stromy žluté listí
ještě dobře že jejich ženy místo očí mají kolébku
která se vysoko houpá
zvláště když na nás mrknou za žlutými záclonami budoáru
vy zakleté princezny špatně hlídané starými čínskými draky

Jsou to hlavně míšenky jež vyhlížejí na moře ze začarovaného zámku
okolo samých pávů jako palmovou alejí skrz samá zrcadla
vchází se na dvanáct bílým úsměvem černocha kolébaných sítí
a když indická bohyně svýma dvaatřiceti rukama
okolo samých pávů jako palmovou alejí skrz samá zrcadla
dvaatřicetkrát znásobí vaši rozkoš smutek i exotickou krásu
svých beztak velkých a atropinem ještě více rozšířených očí
neboť se v nich koupají javanští princové
upadajíce hned zas do hříchu

Vždy znova a znova vrhám se po hlavě do těchto magnetických zorniček
na kterých se třesou oranžová světýlka
jako z dálky přicházející průvod čínských lampiónů
jako zblízka rozevřená tlama zívajících leopardů
vyskakují z nich kopím mávající divoši
zachváceni láskou jako tropickou zimnicí
Všichni shořeli na místě jako shoří v kamnech uhlí
jenom jejich srdce zůstalo neporušené v hromádce usínajícího popelu
tam kde dneska nacházejí rubíny
Tam hluboko v hořících pralesích na Cejlonu
kde poslední ze všech bílých slonů
zvedá svou polnici celou stříbrnou
A je to anděl
a bude troubit při posledním soudu

Má Krásná Arsiti tato ústa jsou nepravou stopou
kdo půjde dál toho jistě přepadnou na cestě Indiáni
k vám skláněli se něžní Japonci vdechujíce zhluboka vůni třešňových květů
vaše bronzová ňadra leštěná olejem jako ve snu mi prcháte z ruky
s melancholickou ozvěnou černošských písní koloniálních vojáků
jaký odvážný inženýr sklenul mosty mezi Afrikou a Asií?
mezi Čínou a Evropou?
m…