Nový Ikaros

Konstantin Biebl

43 

Elektronická kniha: Konstantin Biebl – Nový Ikaros (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: biebl08 Kategorie:

Popis

E-kniha Konstantin Biebl: Nový Ikaros

Anotace

O autorovi

Konstantin Biebl

[26.2.1898-12.11.1951] Básník Konstantin Biebl se narodil roku 1898 ve Slavětíně u Loun. Otec byl zubním lékařem a r. 1916 spáchal sebevraždu na haličské frontě. Matka byla sestrou A. Ráže, který ovlivnil další Bieblův literární vývoj. Spolu s ním vydal Biebl svou prvotinu (13 básní).Obecnou školu navštěvoval ve Slavětíně. Do reálky začal chodit v Lounech (z té doby se datuje jeho celoživotní...

Konstantin Biebl: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Nový Ikaros“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

I

Přichází noc už za tmy vplul parník do ulic Cařihradu
po teplých vlnách v nachovém moři
a že je půlnoc čínský kuli se probudil z hladu
a že je ráno v palmovém háji zpívají bosé Javanky
a že je krásný večer stanul jsem na kraji tohoto rychle žloutnoucího lesa
s hlavou poněkud zvrácenou do oblak

Bože dej křídla básníkům
tak jako andělům semenům javorovým
všichni ptáci je mají
havrani sojky i v keři malý králíček
ryby jež plachtí na Indickém oceánu
a na podzim listí tak zvolna se snáší rovněž bez motoru

Hle bílý mrak jako kůň když vysoko se vzpíná
rozdupe západ slunce a skočí přes komín dolů
však dáma v závoji se nebojí
a stojíc přímo pod jeho kopyty svůj život dává za růže
A vidím velrybu ta majíc v těle harpunu
rozhání po zelené louce pasoucí se beránky
a hrochu který zívá vletělo do huby hejno holubů
ale toho všeho nevšímá si zástup klečících pastýřů
ani Panna Maria když nad nimi s jásotem zvedá svého právě v krvi narozeného Krista
jaká to pro ni šťastná chvíle

Sám bez víry přec časem rád si vzpomínáš
kolikrát přes propast tebe dítě jistě provázel anděl
jak jsi se skláněl nad vodou dívaje se tam dole co si počínají pstruzi
anebo na topoly v touze uvidět zblízka oblaka a vraní hnízda
a všude anděl za tebou i na pozlaceném kříži gotického kostela
a nikdo ho nevidí ani tvá ustrašená matka
ani otec když před jeho hněvem kdosi tě chrání svými milosrdnými křídly
ani když potom do tmy rozpouští svoje zlaté vlasy
jakmile se rozsvítí lampa

Přichází noc tam v dálce na vodě dlouhé blesky svítí
lemujíce zlatem koráby jež se křižují na širém moři
už lezou krabi z podsvětí po zelené skále
vzhůru nad černým zrcadlem až na nejvyšší palmy
a bláznivý Hamlet oceán
před sebou koulí kokosové ořechy až někam do Rudého moře
kde potom marně bloudí kolem pustých břehů Arábie
já všechno tohle už dávno zažil jsem
každý můj krok třeba tak pomalý někam mne šíleně unáší
kolikrát mávnutím ruky já obešel celou Palestinu
i tyto verše klušou stejným rytmem
i tato báseň půjde křížovou cestou
jako by mým osudem bylo jíti ve stopách kokosových ořechů
jako by moje hlava je to tak úžasné
jak je to zoufalé
byla tím žhavým ovocem tropů
kladouc se s pustým smíchem do klína těch nejkrásnějších žen
kde potom marně bloudí kolem pustých břehů Arábie

Tak jako skalní orel když rozpíná svá dlouhá melancholická křídla
zvolna krouže koncem popelavých perutí smazává mlhavý obzor podzimního večera
skláníš se zcela sám nízko nad listím jako bys líbal Číňankám ruce
zas k slzám dojat jejich žlutou pletí
Poslední sbohem vy na smrt nemocná
a trháš květy enciánu
abys změřil jejich mořskou hloubku
a nemůžeš dojíti ke dnu jako jsi nedošel hledě do očí malé Oki
v blízkosti samého Japonska vracíš se domů z procházky
rozmlouvaje potichu a japonsky s usínajícími ptáky
sám jako František z Assisi
v domě kde od rána nadává papoušek arara
a s hlavou dolů umírá wauwau tvá černá opice z Jávy
zvolna se přitom houpajíc na lustru teď zhasla už ne…