Nový Ikaros

III

Když já jsem uviděl Cejlon

Když já jsem spatřil Borneo Sumatru Jávu Celebes
a všechny ty ostrovy dole

Když já jsem vstoupil do džungle smaragdovou chodbou vyšlapanou slonem v bambusovém listí
pod noční oblohou obrovských stromů s podemletými stíny
v olivovém ovzduší lomeného světla valí se truchlivá hudba
je to zádušní mše sloužená za Arthura Rimbauda
vznešenými ptáky a posvátnými opicemi jež rozhrnují dlouhou řasnatou divadelní oponu
za kterou náhle zvedají se vlny jež lámou stožáry
a moře jako ďábel už z dálky se tomu chechtá

Slyším dusot tapíra

Vidím orchideje ty fantastické květy
v hysterických záchvatech uspávané nočními motýly

Střelil jsem papouška od jeho peří vzňala se ihned suchá tráva
dikobraz dost bude násadek pro celou malajskou školu

Všechno tak strašně známé a zase tak úžasně zvláštní
poznávám zvířata která jsem nikdy v životě neviděl
ještěrku tokéh pořád vás varuje svým smutným lidským hlasem
ty veliké brouky všech barev jako vonící toaletní mýdla
já poznal hned i vysoké stromy damarové
a známá chuť divokého ovoce duku salak durian
anebo papaja
zrcadlí ve mně vzpomínky na tuto tropickou krajinu
která je rájem černých pardálů z mých chlapeckých let

zrovna tak příboj vln och kdysi též kolébal mou starou holandskou plachetnici
naloženou svatojánským chlebem a burskými oříšky
teď zapomenutou a zaházenou senem a svatými obrázky doma na půdě
mezi lahvemi od dávno vyšumělé sodovky
ale strhující moře zaznívá stejně prudce z malachitových hlubin
až docela ze dna tvé do tmy rozvlněné duše
jako po serpentině z minulých věků hrozivě hučíc stále stoupá zelená rozběsněná voda
v závitech tvého věčně kamsi do tmy vzhůru stoupajícího mozku
jako ta nejstarší hudba na světě
stará 50 000 000 roků
bláznivý orchestr řízený bůhvíkterým z tvých zvápenatělých předků
jehož pravěká touha postupovati v započatém jím růženci veškerého života
nutí nás k závratnému saltu do věčnosti
jen s krátkým vždy oddechem smrti
nutí nás stále k delšímu letu supové albatros a všichni tažní ptáci
žraloci parmy makrely lososi tresky delfíni
nás nutí stále k rychlejšímu tempu

Jindy zas jíti nazpátek jako lezou pod mořem raci

Šeptati šeptá v polích zelené obilí
býti němým říká zkamenělá ryba
mluvit mluvit protestuje ihned z lesa skála
křičeti na schůzi křičí karafiát
a řváti v noci na Václavském náměstí
ozval se z muzea lev

Jak podivným manželem je každý strakapúd
jak hodnou milenkou každá lama

Utíkat k nádraží a nebýt zlodějem
jít opět zvolna pomalu lenochod
jde k ženě růžové jako korál s očima modrýma jako moře

Býti zamilován to jest osel
Ale býti milován to jest césar ověnčený růžemi

Mrtvý slavík nutí krásně zpívat zamilovanou herečku
utonulá vlaštovka nedala spáti Lindberghovi tak dlouho až přeletěl oceán
kos přinutil žáka který ho zabil aby se naučil do dne a do roka pískati na flétnu
ráček poustevník není však ještě rozhodnut
má-li okamžitě poslati nevěstku z Marseille do kláštera barnabitek
anebo poč…