Magdalena

Josef Svatopluk Machar

62 

Elektronická kniha: Josef Svatopluk Machar – Magdalena (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: machar02 Kategorie:

Popis

Josef Svatopluk Machar: Magdalena

Anotace

Josef Svatopluk Machar – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Magdalena“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

VI.

Podél Labe k blízkým lesům
kvetoucí se šíří luka,
po těch lukách středem běží
úzká, pískovitá cesta,
po té cestě hýbají se
nyní volným, dlouhým tahem
klátící se slunečníky,
jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest –
třicet bys jich napočítal;
světlé dámské toalety
pod nimi se pestří v slunci
kolem nich pak s prava, s leva,
na polo k nim obráceni,
pošvihujíce si hůlkou
poskakují seladoni.

Slunce lije přímo oheň
z modrošedivého nebe
na tu louku. Země pálí
pod nohama. Sprahlá tráva
temníc schlipuje své listy.
Hlavy kvítků visí dolů,
jakby byly nalomeny.
Intensivní těžké vůně
leží ve vzduchu. Sta cvrčků
plní pekelným jej vřeskem,
zdá se, jakby miliony
kapek taveného kovu
tříštily se o skleněnou
desku…
              Tlusté dámy v sboru
pracujíce kapesníky
po svých lících libují si
každou chvíli: »Je to počas!
Vydařilo se to dneska!«

Plavovlasé, modrooké
dcerky patricijské kráčí
plny štěstí. Jeť jim svátkem
taký výlet. Staré vtipy,
každý nejhloupější nápad
jejich dvorných kavalírů
odměněn je vděčným smíchem.
Jejich prázdný, mělký život
v dnešním dnu má nový mezník:
budou totiž vzpomínati
asi takto: Po výletě
za čtrnáct dní, měsíc, za dva
stalo se to… Ubohé ty
naše dcerky patricijské!
Do čtrnácti roků sedí
s kratičkými sukenkami,
s vlásky na zad sčesanými
v školní škamně svého města.
Pak se pošlou starým zvykem
do Zákup kams k zbožným sestrám…
O vánocích ukážou už
matky se slzami blaha
čistě psaná blahopřání
v čisté němčině. Dva roky
tráví tak tam, navrátí se
v dlouhém staromodním šatu,
vlas nad čelem rozčísnutý,
v zadu visící dva copy,
s okem sklopeným vždy k zemi,
s hospodářstvím vědomostí.
Šťastná máť je vede nyní
do světa. Jdou k panu správci,
purkmistrovi, ku všem radním,
ku všem městským kapacitám.
Dcerka je tak tichá, skromná
jako fialka. Máť září:
bezvadně se vyjadřuje
dítě její v druhém zemském;
od jeptišek přivezla si
kupu svatých obrázečků
za pilnost a dobré mravy;
doma všude jest jí k ruce,
myje, vaří, pere, žehlí;
otci k svátku tajně chystá
pestrobarvých střevíců pár;
kolem páté odpoledne
kráčí s modlitební knížkou
přes most v ono druhé město
a tam v chrámě klečívává
vždy po celé požehnání
před zázračným obrazem.

Za čtvrt, za půl roku na to
zponenáhlu přijde změna:
copy zmizí, vlasy v předu
nad čelem jsou přistřiženy;
šat je ušit podle mody;
svaté obrázky své rozdá
mladším svojim sourozencům,
v neděli jen jde v chrám páně
a jen proto, že to zvykem;
vynajde si přítelkyně,
s nimiž během čtrnácti dnů
věčné přátelství si slíbí,
které až i měsíc trvá;
památník má, kam psát musí
každý tvor, jenž s ní se setká;
potulný pak mistr tance
zasvětí ji v umění své
(jednou za rok s matkou jede
do Prahy v čas karnevalu
na ples studentský), čte ráda
(matka chtíc, by nepozbyla
klášterních svých vědomostí,
odbírá jí »Gartenlaube«),
často při lektyře pláče;
Wernerku a Heimburgovou
pozře tak, jak máti její
vyssála kdys Marlittovou;
z našich poet…