Magdalena

IX.

Jiří dal si zřídit pokoj
v rohu domu za pracovnu.

Těžké portiery oken
pouštěly jen málo světla.
Vznešené a dumné přítmí
kabinetů velkých pánů
bylo vzorně zachyceno.
Nábytek – byl objednaný
odkuds z Vídně – sesiloval
vážný dojem: matný eben
s lesklým plyšem barvy mechu.
Havlíčka a Sladkovského
v dokonalých dřevorytech
pověsil na velkou stěnu
vedle Brožíkona Husa.
Slavnou sedmu mladočechů,
jež na říšské radě prvá
hájila ta svatá práva,
v drahých pozlacených rámcích
rozvěsil si kolem stolu.
Velké regály se táhly
podél stěn, v nich bylo plno
učených a tlustých svazků
o národním hospodářství,
knihy velkých filosofů,
dějepisy, na sta brožur,
všecky politické řeči
počínaje Demosthenem
až ku Bismarckovi; sbírky
citatů, jež pilní Němci
sebírají, roztřiďují
podle vztahů v silné svazky,
a jež výtečně se hodí
k ornamentům řečníkovi;
sněmovní si protokoly
opatřil v kožených vazbách;
zákonníky zemské, říšské –
spousta, z které časem vyňal
to a ono, přečet stránku,
zív a zas to nazpět vložil.
Velký psací stůl byl pokryt
papíry a haldou aktů,
den co den tam skládal pilně
svoje kandidátní řeči,
plné ohně, plné slibů
voličům všech možných stavů,
plné sírných blesků, hromů
proti nepodajné Vídni –
blížily se velké volby,
slavné volby červencové!

Doktor navštívil jej často;
kouřili a Jiří čet mu
svoje pádné filipiky.
Doktor opravoval místy,
usmíval se, sliboval mu
velký úspěch, jistý mandát;
řekl, že mu výbor strany
pošle z Prahy důvěrníka,
jehož mrštný jazyk bude
provádět jej po okresu;
časem otcovsky mu radil,
aby hleděl skoncovati
onu historii s Lucy,
věří prý, že čestně jedná,
ale voličové v tomhle
jsou prý lidé nechápaví,
těžko na rozum jim půjde
tahle rehabilitace
téhle dívčí počestnosti…
Ať prý moudře ožení se:
berních Anda je prý dívka
plná žití, plná ohně,
její náruč slibuje prý
muži mnoho pěkných chvilek.
Jiří zamáv vždy jen rukou,
sliboval, že promyslí vše,
ale nepromýšlel. Neměl
k tomu času ani chuti.

V dýmu cigar kochal se však
luznými sny budoucnosti.
Plavovlasou berních Andu
vezme sobě jistě brzo.
Chvěl se sladkým rozčilením
mysle na tu její náruč –
ale jako zlaté mušky
odháněl si obrazy ty.
Jeho duše půlila se:
větší půle spěla jinam.
Bude zvolen na sněm zemský,
bude mluvit tam a bude
slavným mužem. Jmeno jeho
bude známo celé vlasti,
jeho řeči bude čísti
celý národ v listě strany,
v listech venkovských a potom
separátně otisknuté.
Přijdou časem deputace,
budou přát si to a ono,
přijme zde je, v pokoji tom
(rozhlížel se po něm pyšně
čechraje své sporé vlasy),
odpoví jim tak a onak,
stiskne ruku, vyprovodí
až ku vratům svého statku…

Zemský mandát je však stupněm
k dalším činům; dá se zvolit
v radu říšskou, ve Vídni pak
bude mluvit, bouřit, hřímat –
dál už ani myslit nemoh,
snění se mu zatočilo
v jakéms víru, sklonil hlavu,
přivřel oči, tonul, tonul
v příjemném a blahém moři
tajuplných příštích časů.

»-ýsské Listy« zahájily
zatí…