Povídky II

Logické a nelogické hlavy

Když profesor Antonín Tlamicha zemřel, zbyl mezi jinými věcmi a spisy, které zůstavil světu z oboru chemie, fyziky a matematiky, i malý sešitek poznámek s podivným nápisem Lanl H. Zápisník tento byl pln jmen a komise, která zabývala se zkoumáním jeho pozůstalosti, seznala, že zápisník ten není ničím jiným než knihou prospěchů jeho bývalých žáků. Pozůstalost profesora Tlamichy připadla muzeu a stkví se dnes v literárně-pedagogicko-historickém oddělení, i zápisník profesora Tlamichy s nepochopeným a neprozkoumaným názvem Lanl H.

Na první straně poznámek například stálo: „Hovora 6, n l H.“ Komise učené společnosti pedagogicko-literárně-historické rozluštila rychle, co znamená „Hovora 6“. 6 znamená strašlivý zjev, číslicí, pojem pro úplného ignoranta: „Hovora zcela nedostatečně.“ Další rozluštil jednoho dne návštěvník onoho oddělení, který zastaviv se před zápísníkem ve skříni, povzdechl: „Ano, ano, kdo jsou ty časy, kdy Hovora dostával šestky a byl nelogickou hlavou. Logické a nelogické hlavy, milý profesore Tlamicho!“ Tím byla záhada tajemných písmen rozluštěna jeho bývalým žákem a nezbývá nic jiného než na tomto místě ocenit stručně vychovatelskou činnost profesora Antonína Tlamichy.

Profesor Tlamicha nenáviděl k smrti nelogických hlav, kdežto vážil si hlav logických.

Dle toho zařídil také svá jednání. Záludnými otázkami hleděl vyzkoumat, zdali jeho žáci jsou logickými hlavami, či nikoliv.

Nelogické hlavy přísně trestal, neboť dle něho nelogické hlavy nemají práva na život.

„Ano,“ říkal po obdržené odpovědi. „Kazuba má šestku a píši n,“ nelogická hlava. Kazubo, Kazubo, nebojíte se boha? Říci molekule. Neříká se ryba, rybe, neříká se molekula, molekule. Říká se ryba, ryby, molekula, molekuly, Kazubo. Jste slabý pro život a při příležitosti nejbližší podrazím vám nohy. Ano, logické uvažování, hoši, je tedy čímsi mohutným, tedy, studenti, zdalipak je správné rčení: Na trhu bylo laciné víno? „Co myslíte, Hovoro?“

Ozval se Hovora: „Řekne-li někdo: Na trhu bylo laciné víno, není to rčení správné.“

„Výborně, Hovoro, píši: Hovora h l, hlava logická, a dále, Hovoro, vysvětlete blíže tento pojem nesprávnosti. Proč není správné říci: Na trhu bylo laciné víno. Vy mlčíte, dobře, Hovoro! Píši Hovora 6, n l. nelogická hlava. Tedy když není koláč navrchu mazaný, tedy je mazaný vespod.

Ozbrojí-li chemik oko své brýlemi chemickými, jaké rčení je správné? Nikdo se nehlásí, jak vidím.

Se slzou v oku, se srdcem zarmouceným, lavici po lavici musím dát napsati šestky. Zodpovím otázku sám. Chemik, ozbrojí-li své oko brýlemi chemickými, řekne: Na trhu byly laciné vinné hrozny. Zdalipak jest to totožné, víno a vinné hrozny, samo sebou se rozumí, že se nikdo nehlásí. Se srdcem probodeným píši lavici po lavici nových šestek řadu. Zodpovím otázku sám. Není totožné víno a vinné hrozny. Víno jest produkt a poznamenejte si, že víno vyrábí se z vinných hroznů. Přemýšlejte o tom!“

A jak logickým byl profesor Tlamicha ve škole, tak logickým byl i v životě soukromém.

Když ponejprv seznámil se prostřednictvím ředitele ústavu se slečnou Varšovou, napsal pečlivě do svých poznámek: „Slečna Varšová, n l, nelogická hlava.“ Později častěji s ní chodil a studoval blíže její logické úvahy, jako za onoho památného dne, kdy začal jí vykládat význam kysličníku …