Povídky I

Lidožroutská historie

Abychom mluvili vědecky, jsme nuceni rozdělit lidožrouty na tři velké skupiny. Na lidožrouty v Tichém oceáně a kolem Austrálie, dále na lidožrouty v Africe, z nichž vynikali kdysi Dahomejci a jejichž dědictví přešlo na Botokudy, konečně známe velkou skupinu ostrovanů kolem jižní Ohnivé země v Americe.

Všichni tito milovníci lidského masa pochutnávali si vlivem křesťanství na misionářích.

Ovšem způsob úpravy misionářů byl velice různý. Chyba ovšem je, že všechny tyto skupiny lidožroutů nevydávají časopisy, ve kterých by byla zavedena pravidelná rubrika „Jídelní lístek na týden pro pořádnou rodinu“.

Z toho důvodu uniká nám velice mnoho a musíme se spolehnout jedině na některé zprávy, které zachovány byly ve způsobě velice nejasných líčení oněch ubohých obětí lidské nenasytnosti. Zprávy ty jsou velice neúplné, neboť schází esprit v těch líčeních, což je pravděpodobné již ze stanoviska psychologického. Má-li být někdo upečen, nemá pohromadě všechny myšlenky. Přesto však víme určitě:

Na Nové Guineji upravují misionáře na rožni, prošpikovaného listím eukalyptovým a kořením z ostrovů moluckých. Omastek žádný.

Ve Střední Africe: Misionář se opatrně rozkrájí, zbaví kostí a dusí v kotli s omáčkou tomatovou. Vlivem kultury předkládá se též na způsob sendvičů.

Ve třetí skupině lidožroutů zříme způsob nejprimitivnější. Misionář jest pečen beze všeho koření. Jest bez příchuti.

Zbývá tedy jen otázka, který druh misionářů jest chutnější. Koho vyváží tedy Evropa mezi divochy? Jezovity, dominikány, benediktýny. Anglie stejně jako Německo některé druhy pastorů. Ze Švédska přicházejí některé druhy bároftirů, kněží různých sekt.

Všechny tyto druhy jsou druhotřídní jakosti. Hubení tou měrou, že už ani mořská nemoc nemůže s nimi nic udělat.

Také pohlavár Papuánů z ostrova Roroto u Nové Guineje žádal německého konzula z Wilipuroro, aby jim nebyli posíláni tak hubení pastoři.

To jsou tedy stručné vzpomínky na kuchařské umění národů nekulturních, jak v Tichém oceáně, tak ve středu Afriky a taktéž i v zemi Ohnivé.

Křesťanství dělí se hlavně, jak známo, na tři velké skupiny: katolicism, evangelism a pravoslaví. V Moskvě žil v době, kdy odehrává se děj této smutné historie, Alexej Dimitrij Kurilovič, pop u velkého chrámu svaté Jerovičky Huňaté.

Alexej Dimitrij Kurilovič, čest jeho památce, byl dobrý pop. Udělal čtrnáct zázraků, a poněvadž při té příležitosti získal 480 000 rublů, přišel k němu načalnik policejní správy a nic jiného neřekl: „Ej, ty sveňa, když žil nebožtík svjaščenik Panurlov, tvůj předchůdce, dával nám z každého zázraku polovičku, z pogromu třicet pr…