Kočovníci severu

KAPITOLA XX

Byly dvě hodiny odpoledne. Sobi na rožních již začínali hnědnout. Měla začít hostina. Hodina zápasu nadešla.

Uprostřed mýtiny se kolem plaňkové klece, deset yardů čtverečních veliké, tísnilo v kruhu tři sta mužů, žen a dětí. Těsně k této kleci byly přiraženy, na každé straně jedna, obě menší klece. Vedle jedné této klece stál Henri Durant, vedle druhé Tetřívek Piet. Teď se nevysmívali. Obličeje měli tvrdé a strnulé. Upíralo se na ně tři sta dvojic očí a tři sta párů uší čekalo na vzrušující signál.

Dal jej – Tetřívek Piet.

Durant prudkým pohybem vytrhl dveře u klece. Pak rychle pošťouchl zezadu Mikiho špičatou holí a ten se jedním skokem octl ve velké kleci. Téměř zároveň vyskočil z klece vlčák Tetřívka Pieta a oba stanuli v aréně proti sobě.

Při dalším nadechnutí Durant téměř zasténal. Mikiho chování v následující půlminutě lze vysvětlit vlivem prostředí. V lese by ho vlčák zaujal tak, že by všechno ostatní přestalo pro něho existovat. Byl by na něho pohlížel jako na druhého Netaha nebo divokého vlka. Avšak za současných okolností mu nebylo nic vzdálenější než myšlenka na zápas. Ten chmurný a čekající kruh tváří obklopujících velkou klec ho fascinoval. Zkoumal jej, otáčeje prudce hlavou hned sem, hned tam, jako by doufal, že uvidí Nanetu a dítě, nebo dokonce svého prvního pána Challonera. Piet dal vlčákovi jméno Táo, podle jeho neobyčejně dlouhých tesáků; a k rostoucí Durantově hrůze Miki si Táa po prvním pohledu vůbec nevšímal. Odběhl na konec klece a prostrčil čumák mřížemi; Tetřívkovi se vydral z hrdla škodolibý smích. Pak začal Miki běhat v kleci dokola, s očima ostře upřenýma na mlčenlivý kruh obličejů. Táo stál uprostřed klece a ani na chvíli nespustil z Mikiho své narudlé oči. Nejevil nejmenší zájem o to, co se děje mimo klec. Bylo mu jasné, co se od něho čeká; byl vycvičen na řemeslného vraha. Chvíli, v níž Durantovi tlouklo srdce jako buchar, se otáčel jako na obrtlíku a sledoval Mikiho pohyby; srst se mu na páteři zježila jako ostny.

Pak se Miki zastavil a v tom okamžiku se Durantovi zdálo, že je veta po všech nadějích. Bez jediného hlesnutí vrhl se vlčák na svého protivníka. Ze rtů Tetřívka Pieta vyšlo zařvání. Kruhem diváků proběhlo hluboké oddychnutí a Durantovi proběhl mráz po páteři až ke kořínkům vlasů. Události příštího okamžiku zastavily lidem srdce. S Mikim by měl být konec hned po tom prvním dravém útoku. Očekával to Tetřívek Piet a také Durant se s tím již smířil. Avšak v nejposlednějším zlomku vteřiny, než se čelisti vlčáka sevřely, proměnil se Miki v živoucí blesk. Vrhl se na Táa tak prudce, že se přihlížejícím zatajil dech.

Jejich čelisti se srazily. Bylo slyšet hrůzný zvuk drcených kostí a hned nato se oba už váleli a svíjeli v jednom chumlu na hliněné podlaze. Ani Tetřívek Piet, ani Durant nemohli sledovat, co se děje. V hrůze toho zápasu zapomněli i na vlastní sázky. Takový zápas na stanici Fort O’God ještě nebyl.

Hluk boje dolehl do skladu Společnosti. Ve dveřích stál mladý bílý muž a díval se k velké kleci. Slyšel vrčení, skřípění zubů. Čelisti mu ztvrdly a oči se mu temně zaleskly. Prudce vydechl.

„Hrome!“ zvolal tiše.

Sevřel pěsti a zvolna vykročil od prahu a zamířil ke kleci. Když se prodral kruhem diváků, bylo už po všem. Zápas skončil tak náhle, jako začal; vlčák Tetřívka Pieta ležel uprostřed klece s přeťatou krční žilou. Miki vypadal jako v posledním tažení. Durant otevřel dveře a hodil mu přes hlavu provaz; před klecí pak Miki chvějivě stál na nohou, zakrvácený a poloslepý. Na mnoha místech bylo vidět rudé živé maso a z huby mu crčela stružka krve. Když se na něho…