Ílias

Homér

89 

Elektronická kniha: Homér – Ílias (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: homer01 Kategorie:

Popis

Homér: Ílias

Anotace

Homér – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Ílias“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

P

Paflagoni, n. v přímořské k. u Černého mo. (na v. je hranicí ř. Halys, na z. ř. Parthenios).

Paiéón (2. pád -ona), božský lékař na Olympu.

Paioni, obyvatelé Paionie, tj. pozdější Makedonie a Thrákie u ř. Axia a Strýmónu, spojenci Trójanů. M-em jejich byl Amydón u ř. Axia. Jejich kr. Pyraichmés zabit od Patrokla, jiný jejich vůdce, Asteropaios, byl usmrcen od Achillea. Bojovali kopím i lukem. – Váleční jezdci s dlouhými dřevci a křivými luky.

Pallas (2. pád -llady), příjmí Athénino (mávající síla), viz Athéné.

Pandaros (2. pád -ra), syn lyckého Lykáona, vůdce trójských Lyčanů, výborný lučištník. Z Athénina návodu postřelil Meneláa, čímž porušil smlouvu, kterou Trójané učinili s Achajci před Paridovým soubojem. V boji postřelil i Dioméda, ale ještě téhož dne byl od něho zabit. V osnovu básně zasáhl tím, že zamezil smír a umožnil tím další vývoj událostí.

Panopeus (2. pád -péa), 1. otec pěstního zápasníka Epeia, 2. fócké m. na ř. Kéfísu.

Panthoos (2. pád -thoa), otec Púlydamantův, přední šlechtic trójský, obecní starší a průvodce Priamův. Jiní dva jeho synové byli Euforbos, který první ranil Patrokla, a Hyperénór (2. pád -nora), Panthoovci. Oba byli zabiti od Meneláa.

Paris (2. pád Parida), jinak též Alexandros, syn Priamův, bratr Hektorův, původce války trójské. Ve sporu tří bohyň o krásu (Afrodíty, Athény a Héry) přiřkl cenu krásy Afrodítě, když mu slíbila nejkrásnější ženu. Pohaněné bohyně (Athéné a Héré) zanevřely prudkým záštím nejen na něj, nýbrž vůbec na všecky Trójany. O únosu Heleny viz Helené. – Přímo do Tróje s Helenou se nevrátil, nýbrž asi bloudil, jak soudíme z toho, že s ní byl v Sídóně. – Ve válce choval se nestále. Byl statečný bojovník, hlavně měl úspěchy šípem. Ale rád si hověl a nechtíval bojovat, hledě si raději milostných pletek, fintění a loutny. Pro tyto vlastnosti, ale ovšem hlavně proto, že na ně uvalil krutou válku, byl v nenávisti u Trójanů, kteří se smýšlením svým netajili, ale netroufali si veřejně proti němu vystoupit. Ani bratr Hektór o něm nesmýšlel příznivě, ba přál si i jeho smrt. Paris o té nepřízni věděl, a snad proto po souboji s Meneláem nechtěl jít do boje. Tak si to také vykládal Hektór. Ale Paris vykládá své jednání žalostí. Také Heleně se zprotivil. Ale pro smyslný požitek zapomínal na hrdost muže. Po porážce v souboji s Meneláem přivítala ho s posměchem a nenávistně jej odpuzovala – a P. ji ještě žebral o lásku. – A přece byl od osob rozhodujících chráněn. Viz Anténór. Jest vedle Agamemnona ze všech osob Í-dy nejnesympatičtější. V osnovu básně zasáhl negativně tím, že zamítl návrh Anténorův a zamezil tak ukončení války.

Pásitheé (2. pád -they), Charitka.

Patroklos (2. pád -kla), syn Menoitiův z lokerského Opoenta (Menoitiovec). Zabiv z chlapecké prchlivosti při kostkách syna jakéhosi Amfidamanta, byl od otce přiveden do Fthíe k Péleovi, který jej vlídně přijal a dal Achilleovi za soudruha. Záhy se mezi oběma hochy vyvinulo nejvřelejší přátelství, bezpochyby pro různost povahy. Ach. byl nanejvýš prudký, kdežto Pat. mírný, povolný a vlídný. Ach. P-a miloval víc než otce a syna. K splynutí obou přispívalo také to, že Ach. byl před Trójou osamocen. Vynikal po každé stránce nade všecky reky. Ale taková převaha tísní; vede snad k úctě a podivu, ale ne k přátelství a lásce. Mimoto byl A. prudký, přímý, až bezohledný. To neláká, spíš odpuzuje. Neměl tedy nikoho krom Patrokla, k němuž tím více přilnul. A přece byl P. jaksi v pozadí. Když odjížděli do války, otec Menoitios kladl P-ovi na srdce, aby jakožto starší byl A-ovi rádcem a vůdcem; Achilleus že ho bude poslušen. Ale v Í-dě je to naopak. P. je na slovo a mlčky poslušen rozkazů A-ových a nikdy se neodvažuje říci mu odlišné mínění. Bojí se jeho prudkosti. Až když Trójané zapalovali lodi, tu teprv – a to ještě na popud Nestorův – odvážil se prosit za pomoc Achaiům. – P. byl ke každému vlídný, a proto ho měl každý rád. I ta cizí zajatkyně, Bríseovna, vrhla se na mrtvolu jeho, nazývajíc ho drahým a nade vše milým. I koní Achilleových si hleděl s láskou, takže i tito koňové nad smrtí jeho plakali. Odtud ta nesmírná láska k němu, proto všecky ty pocty. Byl statečný – zbabělce by si byl A. nezvolil za přítele. Slove i potomkem Diovým, poněv. prý pocházel z rodu Aiaka, syna Diova. Byl i dobrým vozatajem a válečným jezdcem. Od Achillea se naučil lékařství. P. jest vedle Hektora z nejsympatičtějších postav Í-dy. Hluboko zasáhl v osnovu básně, způsobiv svou smrtí obrat událostí. Je s Achilleem a Hektorem hlavní osobou básně. Bez těchto tří nelze si Í-dy myslit.

Pédasos (2. pád -sa), 1. výborný, ale smrtelný kůň Achilleův, 2. strmé m. Lelegův u ř. Satnioentu, sídlo Alta, otce Láóthoy, vedlejší manželky Priamovy. Zbořil je Achilleus, 3. m., které Agamemnón sliboval Achilleovi, upustí-li od hněvu, 4. syn víly Abarbarey a Búkolióna, nejstaršího syna Láomedontova.

Peirithoos (2. pád -thoa), syn Diův a Die (Dié), dc. Ixíonovy, manžel Hippodamein, otec Polypoitův, kr. Lapithů, zahnal Kentaury z Pélia k Aithíkům, když jeden z nich, Eurytión, o svatbě Peirithoově, chtěl unést jeho choť.

Peirithoovec, syn P-ův = Polypoités.

Pelasgové, prastarý n., který dle udání Í-dy bydlil v Épeiru v okolí Dódóny, v Thessalii, kde Pélasgické Argos je thessalská rovina podle ř. Péneia, n. i celé Thessalsko, pak n. v Malé Asii, pobřežní k. j-í Tróady podél zl. Adramytského.

Pélegón (2. pád -gona), syn boha ř-y Axia a Periboie, otec Asteropáiův. Proto Pélegonovec je Asteropaios.

Péleus (2. pád -lea), otec Achilleův. Byl syn Aiaka, kr. aiginského, syna a kněze Diova, ale sám byl kr. Myrmidonů v thessalské Fthíi. To si vysvětlíme z báje zachované od pozdějších spisovatelů. Zabil prý nevlastního bratra Fóka, a proto prchl do Fthíe ke králi Eurytiónovi, který jej očistil a dal mu za choť svou dc. Antigonu, z níž měl dceru Polydóru. Teprv po smrti prvé manželky pojal za choť Néréovnu Thetidu – člověk bohyni (viz Thetis). P. byl pro svou zbožnost bohům obzvlášť milý, a proto se účastnili jeho svatby …

Mohlo by se Vám líbit…