Kniha

Mé vzpomínky jsou velmi zmatené. Mám dokonce velké pochyby, kde vlastně začínají; neb chvílemi cítím úděsné přehlídky let táhnoucích se za mnou, jindy se zase zdá, jako by nynější okamžik byl osamoceným bodem v šedém beztvarém nekonečnu. Nejsem si jist, ani jak sděluji tuto zprávu. Sice vím, že mluvím, ale mám neurčitý pocit, že aby se má slova dostala tam, kde jsou mí posluchači, bude třeba nějaký podivný a zřejmě strašlivý přenos. I má totožnost je nepochopitelně mlhavá. Patrně jsem utrpěl těžký šok — zřejmě z nějakého naprosto strašlivého důsledku mého koloběhu jedinečných, neuvěřitelných zážitků.

Koloběh mých zážitků samozřejmě vyvěrá z té červy prožrané knihy. Pamatuji si, jak jsem ji našel — v temně osvětleném krámě poblíž černé mastné řeky, kde se neustále svíjí mlhy. Byl to velmi starý krám a regály vysoké až po strop plné tlejících svazků se táhly donekonečna skrze výklenky a vnitřní místnosti bez oken. Navíc se ohromné neforemné haldy knih válely po zemi a v chatrných koších; a tu věc jsem našel na jedné z těch hald. Její název jsem se nedozvěděl, protože úvodní stránky byly vytržené; ale ležela otevřená skoro na konci a zahlédl jsem v ní něco, z čeho mi běhal mráz po zádech.

Byl to recept — takový seznam, co je třeba říci a udělat — ve kterém jsem ihned poznal něco temného a zakázaného; něco, o čem jsem již dříve četl ve zdrženlivých rukopisech plných smíšeného zděšení a fascinace z pera těch podivínských starodávných badatelů, kteří se vrhli do hledání střežených tajemství vesmíru, jejichž zašlé texty jsem tak lačně hltal. Byl to klíč — průvodce — k jistým branám a přechodům, o nichž mystikové snili a šeptali již od dob, kdy byla lidská rasa ještě mladá, a které vedo…