Azathoth

Když si stáří podmanilo svět a z myslí lidí se vytratil údiv; když šedá města vzpínala k zakouřenému nebi vysoké věže ponuré a ohavné, v jejichž stínu nikdo nemohl snít o slunci nebo rozkvetlých lukách Jara; když učenost zbavila Zemi jejího závoje krásy a básníci již více nepěli, leč o pokřivených přízracích vídaných zkaleným zrakem obráceným do nitra; když toto vše nastalo a dětinské naděje navždy zmizely, jeden muž opouštěl život a vydával se pátrat do míst, kam prchly sny světa.

Málo je psáno o jméně a obydlí toho muže, neb obojí patřilo jen do světa bdících; přesto se říká, že obojí bylo nejasné. Postačí říci, že pobýval ve městě vysokých zdí, kde panoval skličující šerosvit, že se celý den lopotil mezi stíny a vřavou, večer se vraceje domů do pokoje, jehož jediné okno se neotvíralo do otevřených polí a hájů, ale do šerého dvora, odkud další okna zírala v md…