Manfréd

SCÉNA TŘETÍ

Hory. Manfrédův zámek v pozadí v dálce. Taras před věží. Soumrak.

Herman. Manuel a jiní sluhové Manfréda.

Herman

Dost zvláštní — Po leta již každou noc
v té věži na dlouhém on trval bdění
vždy bez svědků. Já často uvnitř byl,
jak všichni my a nemožno přec bylo
z něj i z obsahu jisté vývody
na něco dělat, k čemu směřuje
badání jeho. Jedna jizba jest,
kam nikdo nepřijde. Já dal bych rád
tři leta mzdy své, abych její taj
moh’ vyzkoumat.

Manuel

                                                    V tom nebezpečí jest;
měj na tom dosti již, co nyní víš.

Herman

Ty’s, Manueli, starý již a moudrý
a moh’ bys říci mnoho. Bydlel’s v zámku,
jak dávno to již?

Manuel

                                                    Dřív než Manfréd žil,
já otci sloužil, jemuž není roven.

Herman

To často přihází se u synů;
ký rozdíl v nich?

Manuel

                                                    Nemyslím tahy snad
a postavu, však ducha způsoby.
Byl hrabě Sigmund hrdý, volný, čacký,
byl bojovník a piják, s knihami
styk neměl o samotě, nebděl v nocích,
spíš oddával se veselému kvasu,
jenž veselejší denního byl, hvozdy
a stržemi neběhal jako vlk
a lidí nestranil se ni jich zábav.

Herman

Prokletá chvíle! To byl lepší čas!
Kdy vrátí se zas těmto starým zdem?
Jakby to zapomněly, tváří se…

Manuel

Dřív jiný musí zdědit tyto zdi.
Ó divných věcí zřel jsem, Hermane!

Herman

Pojď, buď tak dobrý, něco vypravuj,
by zkrátil’s naši stráž. Já slyšel často,
jak o věcech jsi mluvil tajemně,
jež zde se udály u této věže.

Manuel

To byla noc! — Já vím to podrobně,
jak nyní právě taký soumrak byl
a taký večer! Tentýž rudý oblak
na Eigru ležel skráni ostnaté,
jak týž by byl to posud. Vítr dul
nárazy chabými a alpský sníh
se začal třpytit, sotva vyšel měsíc.
Byl hrabě Manfréd jak teď ve věži,
čím zaměstnán — to nikdo nevěděl,
s ním byla družka jeho jediná
všech cest i bdění, z všeho, co tu živo,
to jediné, co milovat se zdál,
jak ovšem krví k tomu zavázán,
hraběnka Astarte to, jeho — Kdos jde, ticho.

(Vstoupí opat.)

Opat

Kde hrabě Manfréd?

Herman

                                                    Tam v své věži dlí.

Opat

Jej musím vidět.

Manuel

                                                    Nemožno to, pane;
on v nejpřísnější trvá samotě
a rušit nedá se.

Opat

                                                    Chci na se vzít
vše viny svojí následky, když chybím.
Jej musím vidět.

Herman

                                                    Viděl jsi ho již
dnes večer jednou.

Opat

                                                    Já ti poroučím,
ty zabuš a mne ohlas hraběti!

Herman

Nám nemožno…

Opat

                                                    Pak musím býti sám
heroldem úmyslů svých.

Manuel

                                                    Zadrž, Otče!
zde zůstaň, prosím.

Opat

                                                    Nač?

Manuel

                              …