Zvonokosy – Lázně

Gabriel Chevallier

79 

Elektronická kniha: Gabriel Chevallier – Zvonokosy – Lázně (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: chevallier03 Kategorie: Štítek:

Popis

Gabriel Chevallier: Zvonokosy – Lázně

Anotace

Gabriel Chevallier – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

Clochemerle-les-Bains

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zvonokosy – Lázně“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2/ Lázně dostávají řád

Texas dal hodně na reklamu, protože reklama věčným opakováním vtluče lidem do hlav, co jim má být vnuceno. Reklama ale musí být na pohled atraktivní a působivě zformulovaná. „Stručná a pádná,“ říkal. A taky se mu jí dostalo.

 

Dva prsy hojnosti voda a víno

cucejte zdraví

ve

Zvonokosech!

 

Dva prsy hojnosti vymyslel Lohengrin. Jakožto básník klasického ražení si představoval obraz vlčice, která kojila Romula a Rema. Nápad byl zavržen jako příliš alegorický a těžko pochopitelný.

„Dáme tam rovnou cecky,“ rozhodl Texas. „Stará neomylná finta, přiláká to pozornost. Lidi si přečtou, co je u toho, a zůstane jim to v hlavě.“

Objednali návrh u jednoho nadějného mladého umělce. Skica představovala přepychová ňadra mladé ženy, nalitá zvonokoskou vodou a vínem. Seskupili se okolo, aby to prohlédli a zhodnotili. Texas usoudil, že se po tom má skočit. Navrhovaná ňadra udělají na zdech ohromný dojem a o nic jiného nejde. Suffock, vzpomínaje na přátelskou službu Bobinčina hrudníku, taky myslel, že by to šlo. Téhož názoru byl Zucatti, i když s hořkostí v srdci, neboť v duchu viděl trochu už ochabující hrudník Jarmilin. Kdežto mladý, ušlechtile pevný hrudní koš Flořin byl pod ochranou dýk Jimmy Colta. Pěšinka s vyjádřením nespěchal. Podle zvyku čekal, až se zformuje většina, aby se jí pak postavil v čelo. Proti ňadrům jako takovým nic neměl, ostatně sochařství je slavilo odjakživa, a rozhodně se chránil pravičáckého puritánství. Byl ale člověk od vlády, odpovědný za veřejnou morálku a dobré jméno Zvonokos. Takový přerod vodoléčby v erotickou záležitost potřeboval něčím zaštítit. Nezavánějí obliny takových rozměrů přece jenom neslušností? „Jiná věc je potěšit se jimi v soukromí a jiná vystavit je před zraky veřejnosti.“ Funebral na to řekl, že jsou to tvary právě dost bohaté, aby mohly symbolizovat dva nevyčerpatelné prameny hojnosti.

„Ňadra Pomonina,“ řekl. „Nějaká nedochůdčata by neměla ten účinek.“

Suffock připomněl, že Zvonokosy mají v programu zpevnění hrudníku sprchou a masáží. Obraz mocných ňader má tedy své zdůvodnění.

To vypadalo jako dobrá záruka. Přesto však požádali umělce, aby trochu ubral, ovšem ne zas aby byl upejpavý nebo suchopárný. Může se to zkusit a s rozhodnutím se počká až na druhou skicu. Tu už nemusíme připomínat, zvonokoská reklama je dnes až příliš dobře známá. Jisté je, že nesmírně přispěla k věhlasu stařice. Objevila se v tisku v černobílém provedení. Jenom dvoje noviny ji odmítly otisknout: Kříž a Křesťanský plamen.

„Ještě jedna věc mě znepokojuje,“ řekl nakonec Pěšinka. „To ‚cucejte‘. Je to vůbec spisovné?“

Lohengrin, v otázce jazykové čistoty velice citlivý, při té otázce nadskočil.

„Snad nemyslíte, pane ministře,“ řekl pichlavě, „že by se mé pero snížilo k nesprávnému výrazu? Cucejte je naprosto spisovné.“

„Vy to jistě musíte vědět lip než já, milý Lohengrine. Ale stejně to člověku jaksi zavrže v uchu: Cucejte!

„Cucejte, cucejte, cucejte,“ opakovali nahlas přítomní.

„Opravdu, trochu …

Mohlo by se Vám líbit…