Zvonokosy – Lázně

Gabriel Chevallier

3,63 $

Elektronická kniha: Gabriel Chevallier – Zvonokosy – Lázně (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: chevallier03 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Gabriel Chevallier: Zvonokosy – Lázně

Anotace

Závěrečný třetí díl proslulého satirického románu s námětem ze života malého jihofrancouzského vinařského městečka po 1. světové válce. Děj se odvíjí v posledních letech třetí republiky. Autorova kritika se zaměřuje hlavně dvěma směry – proti medicíně, která se v této době stává nikoli posláním, nýbrž výnosným obchodem, a také proti politickým korupčníkům, které v knize stělesňují zvonokoský starosta Pěšinka, senátor, který se dovede každé vládě skvěle přizpůsobit.

O autorovi

Gabriel Chevallier

[3.5.1895-6.4.1969] Francouzský spisovatel a klasik francouzského humoru Gabriel Chevallier se narodil roku 1895 v Lyonu. Navštěvoval několik středních škol, nějaký čas pobyl též v církevním semináři. V šestnácti letech začal studovat malířství, po vypuknutí 1. světové války byl odveden. Po roce utrpěl na frontě zranění a vrátil se do zázemí. Vystřídal nejrůznější zaměstnání a od roku 1925 se začal věnovat...

Gabriel Chevallier: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

Clochemerle-les-Bains

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zvonokosy – Lázně“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pramen

 

 

1/ Srážka vody s vínem

Ve Zvonokosech začínalo být rušno, všechno se skrz naskrz měnilo. Ten hluboký převrat způsobila jedna neuvěřitelná věc, ta poslední, jakou by kdo ve vinařském kraji čekal, a sice vpád vody.

Dole pod městečkem v místech zvaných Mechovina vyrazil pramen. Zpočátku to byl jen takový roztomilý vodotrysk, zdvihající se pár metrů nad zem a rozptylující se v elegantní křivce kapiček, trochu jako když se kropí hadicí. Byl to zajímavý úkaz, ale jinak v tom nikdo nic významného neviděl. Otvor, kudy voda prýštila, se ale rychle rozšířil. Proud byl jako paže, pak jako stehno. Brzy stoupala vřelá kouřící tekutina ze země kráterem o průměru kádě, rozlévala se po polích a hrnula se po svazích a v příkopech jako příval. Neobyčejný zázrak s sebou nesl otázku, jež si žádala odpověď: co si s tou spoustou vody počít a jestli by se nedala ta s ničím neharmonující hojnost zastavit?

Okamžitě se totiž našli tvrdí vodobijci, což se v kraji složeném převážně z vinařů dalo čekat. Ale zrovna tak se dalo čekat, neboť to bylo lidské, že jakmile vystoupili ti první, druzí začali vodu hájit. Říkali, že voda je vždycky k něčemu dobrá, že by mohla zúrodnit jižní část okresu a proměnit ho v bohatý zemědělský kraj. A byly by hromady mléčných výrobků, sýry, drůbež a vejce, tučná prasata a z meh zase jelita, klobásy, šunky, sekaná, samé báječné věci, které by proměnily Zvonokosy v zemi hojnosti. Říkali taky, že bresský kraj je bohatší než beaujolaiský, že víno dost nevynáší a bylo by dobře je doplnit ještě dalšími plodinami. Ta teorie byla dost neudržitelná, protože nížiny, užívané hlavně jako pastviny, se pro zemědělství nijak zvlášt nehodily a pro jejich malou rozlohu se už předem velký výnos nedal čekat. Ale vodomilci stáli na svém, možná proto, aby naštvali ty druhé, kterým nadávali zpátečníků, vrtáků a starých sův. Pokroku brání vždycky tíž lidé a jejich vinou to taky vypadá s lidstvem tak bídně. Duševní omezenost, lenost, šlendrián a lajdáctví… Atd.

Končilo to krupobitím nadávek v hospodách a ostrými hádkami v domácnostech. Je známo, že jakmile se manželé neshodnou v posteli, stojí proti sobě ve všem. Jedna taková hádka vzplanula jako požár v lese a rychle nabyla hrůzostrašných rozměrů. Žena stranila vodě, protože muž byl proti. Chrlila na něho svoje rozumy:

„Kdyby voda byla k ničemu, tak by nepokrývala dvě třetiny zeměkoule. Už tak slouží k plavbě. A nejen to!“

„Co je tobě ve Zvonokosech do lodí a námořníků? Jakživa jsi moře neviděla.“

„Ale vím, že jsou z něho tuňáci a sardinky a marinované makrely. Ještě řekni, že je nemáš rád?“

„To s tím nemá co dělat!“

„A treska na smažené cibulce?“

„Smažená cibulka není z moře!“

„To jsem taky neřekla.“

„Ale řekla.“

„Povídám ti, že ne.“

„A já ti povídám, že jo, ty huso!“

„Já dobře vím, co povídám! Přísahám, že jsem to neřekla.“

„A já přísahám, žes to řekla.“

„A neřekla, ty lháři!“

Mataška u konce s argumenty uštědřil z moci své mužské svrchovanosti Bertě facku. Místo odpovědi m…

Mohlo by se Vám líbit…