Zvonokosy – Lázně

Pramen

1/ Srážka vody s vínem

Ve Zvonokosech začínalo být rušno, všechno se skrz naskrz měnilo. Ten hluboký převrat způsobila jedna neuvěřitelná věc, ta poslední, jakou by kdo ve vinařském kraji čekal, a sice vpád vody.

Dole pod městečkem v místech zvaných Mechovina vyrazil pramen. Zpočátku to byl jen takový roztomilý vodotrysk, zdvihající se pár metrů nad zem a rozptylující se v elegantní křivce kapiček, trochu jako když se kropí hadicí. Byl to zajímavý úkaz, ale jinak v tom nikdo nic významného neviděl. Otvor, kudy voda prýštila, se ale rychle rozšířil. Proud byl jako paže, pak jako stehno. Brzy stoupala vřelá kouřící tekutina ze země kráterem o průměru kádě, rozlévala se po polích a hrnula se po svazích a v příkopech jako příval. Neobyčejný zázrak s sebou nesl otázku, jež si žádala odpověď: co si s tou spoustou vody počít a jestli by se nedala ta s ničím neharmonující hojnost zastavit?

Okamžitě se totiž našli tvrdí vodobijci, což se v kraji složeném převážně z vinařů dalo čekat. Ale zrovna tak se dalo čekat, neboť to bylo lidské, že jakmile vystoupili ti první, druzí začali vodu hájit. Říkali, že voda je vždycky k něčemu dobrá, že by mohla zúrodnit jižní část okresu a proměnit ho v bohatý zemědělský kraj. A byly by hromady mléčných výrobků, sýry, drůbež a vejce, tučná prasata a z meh zase jelita, klobásy, šunky, sekaná, samé báječné věci, které by proměnily Zvonokosy v zemi hojnosti. Říkali taky, že bresský kraj je bohatší než beaujolaiský, že víno dost nevynáší a bylo by dobře je doplnit ještě dalšími plodinami. Ta teorie byla dost neudržitelná, protože nížiny, užívané hlavně jako pastviny, se pro zemědělství nijak zvlášt nehodily a pro jejich malou rozlohu se už předem velký výnos nedal čekat. Ale vodomilci stáli na svém, možná proto, aby naštvali ty druhé, kterým nadávali zpátečníků, vrtáků a starých sův. Pokroku brání vždycky tíž lidé a jejich vinou to taky vypadá s lidstvem tak bídně. Duševní omezenost, lenost, šlendrián a lajdáctví… Atd.

Končilo to krupobitím nadávek v hospodách a ostrými hádkami v domácnostech. Je známo, že jakmile se manželé neshodnou v posteli, stojí proti sobě ve všem. Jedna taková hádka vzplanula jako požár v lese a rychle nabyla hrůzostrašných rozměrů. Žena stranila vodě, protože muž byl proti. Chrlila na něho svoje rozumy:

„Kdyby voda byla k ničemu, tak by nepokrývala dvě třetiny zeměkoule. Už tak slouží k plavbě. A nejen to!“

„Co je tobě ve Zvonokosech do lodí a námořníků? Jakživa jsi moře neviděla.“

„Ale vím, že jsou z něho tuňáci a sardinky a marinované makrely. Ještě řekni, že je nemáš rád?“

„To s tím nemá co dělat!“

„A treska na smažené cibulce?“

„Smažená cibulka není z moře!“

„To jsem taky neřekla.“

„Ale řekla.“

„Povídám ti, že ne.“

„A já ti povídám, že jo, ty huso!“

„Já dobře vím, co povídám! Přísahám, že jsem to neřekla.“

„A já přísahám, žes to řekla.“

„A neřekla, ty lháři!“

Mataška u konce s argumenty uštědřil z moci své mužské svrchovanosti Bertě facku. Místo odpovědi m…