Zvonokosy – Lázně

4/ Tony Texas

Do Zvonokos přijel nádherný bourák, ohromný jak vagón, sklápěcí střecha, všude samé chromování, karosérie rudá jak rak a trávově zelená kožená sedadla. Vystoupil z něho hranatý chlapík s narvanou dršťkou zbohatlého čističe bot. Husté vlasy, zuby, čelisti, hrudník, šíji a ramena zápasníka. Pohled stejně temný jako vlasy a v puse doutník o rozměrech trnože od židle. Jemu po boku tělesný strážce šibeničního výrazu v podobě vyzáblého míšence, jednoho z těch výtečníků, co mají browning v ruce, než byste řekli švec, a provrtají vám cejchu na cimprcampr. Párek roztomilých pirátů! Vystoupili po schodech k restauraci úmyslně pomalým, pružným a zneklidňujícím krokem majetníků. Zrovna tam byla Jarmila.

„Helou!“ řekl první a dotkl se prstem širáku, staženého přes ostříží zraky.

„Vy jste majitelka?“

„Ano,“ řekla Jarmila, „to jsem já.“

„Chceme se ubytovat ve vašem motelu. Potřebujeme apartmá.“

„Apartmá nemám,“ řekla Jarmila. „Jenom pokoje.“

„Tak najmu celé patro. Případně se zadaptuje.“

„Celé volné patro tady nemám. A hosté by se určitě nestěhovali.“

„Tak je vylejem. Koupím tu chajdu celou. Kolik?“

„Myslíte celý dům?“

„Dům a co k němu patří. Vy tady můžete zůstat jako správkyně. Řekněte si cenu.“

„Jsem vdaná, kdyby vás to zajímalo.“

„Manžela přiberem taky. Za přídavek, jestli to bude stát za to.“

„Dům není na prodej.“

„Zaplatím dvojnásob. Smlouvu hned podepíšu. A platím na dřevo.“

„Tohle jsou mi způsoby! Kdopak vůbec jste?“

Muž ani nevyndal doutník a roztáhl ústa v širokém úsměvu, který odhalil dvě řady silných zubů.

„Copak mě, Jarmilo, nepoznáváš? Před dvaceti lety jsem ti hladíval faldy. Zatraceně, to byly faldy! Ještě dneska cítím ty bochánky v rukách.“

Na jednu stranu bylo lichotivé, že si na to někdo vzpomíná ještě po dvaceti letech. Jenže obliny Jarmiliných kyčlí prošly tolika rukama (to víte, při obchodě…), že se jí z té řady jmen žádné nevybavovalo.

„Nevzpomínám si. Ale přece jako byste mi byl povědomý…“

„Tonda Buran.“

„Buran z Ameriky? Ten rošťák Tonda, co běhal za Julčou?“

„Přesně tak!“

Od té chvíle byla známost navázána a všechno se dalo zařídit. Buran si vybral podle svého čtyři sousední pokoje v prvním patře. Dal zbourat přepážky, instalovat telefon, koupelnu, nové čalouny. Objednal čtyři hluboká kožená křesla, pár beden whisky a šampaňského. Na peníze nekoukal, ale podnikatele honil, jen aby práce ubývala. A jeho pravá ruka Jimmy Colt (jméno nebo přezdívka, to bylo konečně jedno) se uměl tak podívat, že všechny překážky padaly a flákači dostávali vervu.

Tak se Zvonokosy dověděly, že se Toník Buran vrátil z Ameriky a je z něho pán, miliardář. Ale nejdřív hrdinu představme.

Začalo to před dvaceti lety milostnou historií, která nejdříve skončila špatně, totiž nezdarem, a potom dobře, neboť bylo nakonec pro zamilovaného veliké štěstí, že dostal košem.

U kořenů neobyčejné kariéry Tondy Burana byla ženská tvář, tvář hezké a vášnivé Julči Buckové, která byla svého času nejpěknější děvče ze Zvonokos. V …