Zvonokosy – Lázně

3/ Celkový pohled

(pokračování)

Kdyby byl nastoupil po dobrém faráři Calabovi farář menší inteligence, byl by si řekl, že stačí vklouznout do bot po nebožtíkovi a podobně jako on žít životem svatého muže. Ale farář Paták neměl takové morální vybavení jako jeho dobrácký předchůdce, připomínaný tak často, až to bylo protivné. Pokud mohl vědět a vyrozumět z několika fotografií, patřil farář Calaba do kategorie povah přežvýkavých, které pomalu chápou, pomalu se hýbou a jednají jen v nejvyšší nutnosti. Bojovník boží toho nejslabšího ražení, laskavý z lhostejnosti, trpělivý z měkkoty, opatrný, aby neměl tahanice ani s arcibiskupstvím, ani s farníky, protože kdyby zaujal nějaké stanovisko, brzy by mu z jejich šarvátek hučelo v uších. Podle faráře Patáka si Calaba vybudoval důstojnou pověst celkem lacino. (Nezapomeňte ale, že se přece jednou nechal starý zvonokoský farář na kazatelně strhnout k jedné straně, a sice v proslulé aféře se záchodkem. Jeho kázání vyvolalo v naplněném kostele příšerný skandál, horší ještě o to, že při něm přišel o hlavu svatý Roch. Za tu odvahu pak nešťastného kazatele vypeskovaly hlavy obou nepřátelských klanů, Kulíšek i baronka z Kratihájů. A to byla zkouška hrozná.)

Na svého předchůdce bral farář Paták až moc přísná měřítka, zatímco sám kráčel, kam ho vedla vlastní povaha. Dělíme věci na správné a nesprávné podle toho, jací jsme sami. Tohoto determinismu nejsou ušetřeni ani duchovní. Paták byl povahou krevnatý cholerik, takže chtěl pořád něco podnikat, měnit, renovovat. V jeho bojovném duchu bylo skryté zrnko násilí, často propadal záchvatům hněvu, které maskoval drsnou rozšafností a hubováním. Svůj cíl však nikdy nespouštěl z očí a těžko snášel vzdor. Jeho názor byl, že se má zákonu božímu pomáhat k vítězství třeba i kopanci do zadku, aspoň v morálním smyslu.

Když viděl, v jakém stavu je kraj, do jaké hanebné lhostejnosti tu upadla víra, řekl si: „V tom zapadákově si klidně a spokojeně hnípají. Ale já s těmi chrapouny zatřepu. K čertu, farář není žádná stará bába!“ Na mužské moc nepočítal, ti se zajímali spíš o sukně než o náboženské povinnosti. Ty sukně ho ostatně nelekaly: chlapi víc namluví než nadělají. Ženy však chodily do kostela pravidelně, hlavně v neděli na hrubou, kdy se nejspíš mohly ukázat ve velké toaletě. Chodily taky ke zpovědi, a to většinou v obdobích velké duchovní čistky, což bývalo o církevních svátcích, jako jsou vánoce, velikonoce, Narození Panny Marie atd. Právě skrze zpovědnici hodlal znovu probudit víru, aby začala sypat.

Farář, provozující své řemeslo poctivě, to jest s veškerou námahou přesvědčování a výmluvnosti, nemohl podle faráře Patáka být živ jen z čisté vody a lásky, třeba to byla láska k Bohu. Básník to řekl dobře:

I malému ptáčku Pánbůh jídlo dá,

z jeho dobroty je živa celá příroda.

Ano, malým ptáčkům možná Pánbůh opatří potravu ve formě zaživa zhltnutého hmyzu, ale zato se zřejmě absolutně nestará o potravu svých kněží, ačkoliv jim dal jako každému jinému tak náročn…