Zvonokosy – Lázně

4/ Stanice se vzmáhá

Jak pojmenovat pramen, ten pramen, kterému vděčil kraj za svou přeměnu a nový věhlas? Tato kapitální otázka vyvolala ostré diskuse. Silná klika místních zbožných žen vyžadovala, aby se mu říkalo Calabův pramen na paměť dobrého starého faráře, dodnes ve Zvonokosech s lítostí vzpomínaného. („Takový farář jako Calaba už se nenajde!“) Podle legendy nebožtík Calaba přivolal svými ctnostmi zázračné proroctví, které podle svého tvrzení slyšely Lojzina Klepetková a Rozálie Šarapatrčková, když před pohřbem bděly nad ostatky výtečného kněze. Podle nich prý zněla předpověď doslova takto: „Tvá pokora, Calabo, dojala srdce boží a přijde den, kdy budeš prohlášen za svatého. Na tvoji památku dojde v krajině k velikým zázrakům a Zvonokosy k sobě obrátí zraky celé Francie.“ Že se Zvonokosy staly vodoléčebnou stanicí, to byl přece zázrak, a nemálo významný. A zrovna tak byl zázrak, že se zvonokoský syn Tony Texas vrátil jako miliardář a mohl podnik podpořit obrovským majetkem, vyrvaným americké půdě.

Levicová obecní rada ovšem nemohla stát za nějakými zázraky, to by mohlo přinést nebezpečné následky. Zvonokosy přece, k čertu, nejsou Lourdy a Calaba má do Bernadetty taky daleko! Městská rada tedy hlasovala pro název Pramen Na ohradě, podle jména pozemku, kde voda vyrazila. Bylo to staré místní jméno, figurovalo v katastru odedávna a nemělo do sebe nic kompromitujícího. Aby však nebyla obviněna ze sektářství a neznepřáteliia si část veřejného mínění, rozhodla rada na téže schůzi, že se podle bývalého faráře pojmenuje jedna velká ulice na starém městě: Calabův bulvár. A aby nepřišel nikdo zkrátka a taky kvůli rovnováze, byla jiná ulice překřtěna na Duplikátovu třídu. Byl to první Zvonokosan, který udělal kdysi vysokou politickou kariéru: pět měsíců byl v jedné vládě krátkého trvání ministrem zemědělství. To stačilo, aby mu do smrti říkali „pane ministře“. Podle všeobecného mínění, sdíleného i rodnou stranou dotyčného, nebyl Alexandr Duplikát nic jiného než starý pitomec. Za své jmenování vděčil vinárenskému klanu, z něhož pocházel a který bývá ve volebních obdobích obzvlášť mocný. Ale jednou byl zkrátka ministrem, to byla hotová věc, a nikoho lepšího po ruce neměli. Duplikátovo jméno navrhl sám Pěšinka a volbu prosadil bez námitek.

Potměšilý rejpal Řemdihák navrhoval, když už jsou jednou v tom, aby hlavní zvonokoské náměstí, to veliké terasovité náměstí, taky překřtili a dali mu nějaké slavné jméno z francouzské historie, třeba Poincaré nebo Clemenceau. Tomu se Pěšinka energicky vzepřel.

„Prozatím to stačí, přátelé. Ve službách vlasti se proslaví ještě jiní Zvonokosané. Například náš spoluobčan Texas, který tak šlechetně přispěl k velkolepému rozmachu našeho milovaného města. A doktor Suffock, který se tolik zasloužil o proslulost naší vody. Musíme nechat volné ulice pro hrdiny budoucnosti.“

Všichni to uznali. Ale Řemdihák na odchodu poznamenal:

„Vidím starostovi až do žaludku! Centrum si nechává pro sebe, už před sebou vidí, jak se…