Zvonokosy – Babylón

5/ Náboženské komplikace

Přijel Calabův nástupce.

Čekali ho už kolik dní a trošku s neklidem: jak bude vypadat? Řekněme to rovnou: jeho vzezření vzalo Zvonokosanům dech a vnuklo jim předtuchu, že nebeské záležitosti vezmou prapodivný obrat. Od nádraží přijel jeden cyklista a zvěstoval jeho příjezd návštěvníkům výčepu. Prohlíželi si ho, když se cestou zastavil na náměstí u kostela a ptal se po faře.

„To teda jo,“ říkali si celí ustrnulí, „to teda jo!“

„Nevypadá, bráška, zrovna příjemně!“

Byl to vysoký, asi čtyřicetiletý kněz pekelně bledé a ponuré tváře, suché jak slepičí zadek, ruce i nohy samá kost, ostrý profil a brada jak nárazník, zkrátka chmurná postava, vyzařující z temných očí plameny náboženského fanatismu. Měl na sobě zelenavou záplatovanou hazuku a rozměklý okraj klobouku se mu plandal ve větru jako havraní křídla. Prostě chlapík, že by vám hrůzou naskočila husí kůže. Ztratil se ve slepé uličce, vedoucí k faře.

Ani ne za hodinu už si to zachmuřeně štrádoval dlouhým, trhavým krokem po Zvonokosech, nikoho nezdravil, na děti se neusmál, jenom vrhal po městečku supí pohledy. Nařídil Sedmikvítkovi, aby na zítřek vybubnoval zvláštní náboženské shromáždění. Zvonokosané se ze zvědavosti dostavili v hojném počtu.

Mše probíhala v atmosféře hrůzy. Každé Dominus vohiscum třesklo věřícím do tváří jako poplašný výstřel. Když byla mše odbyta, vystoupil farář Zámora na kazatelnu a trhavým hlasem spustil. Jeho kázání mělo vcelku asi tenhle smysl: „A teď, kamarádi, konec legrace! Nemyslete si, že je Pánbůh nějaký ubožáčky chudinka a že mu činí potěšení vaše obžerství a ženská nestoudnost. S takovým dobráckým Pánbíčkem uděláme rychlý proces. Já vám teď ukážu Boha, jehož syn za vás trpěl, Boha spravedlivého, ale taky strašného, a ten od vás bude chtít, abyste mu vydali počet z božské krve, z krve Ukřižovaného, prolité za vaši spásu. V téhle sprosté materialistické době, vyválené v kalu a zahrnující nebe urážkami, učiním z vás, Zvonokosanů, baštu té nejpevnější víry. Pro svět, pravím vám, je záchrana jen v pokání, cudnosti, zdrženlivosti, vytrvalé modlitbě a odvržení všech pozemských radovánek. Teď se budou skládat účty.“

„No Pámbu s námi!“

„To bude asi u zpovědi nadělení!“

Lidé byli zdrceni. Nikdo nikdy k nim nehovořil o Bohu tak hroznými slovy, ani jim neukázal tak drsnou cestu k dosažení života věčného. Ženské z toho načisto rozbolelo břicho, na zadnicích jako by jim vypálil ohnivé znamení a prsa měla najednou ostudnou váhu. Bylo na ně ukázáno jako na nástroje velkého všeobecného prasáctví. To stačí s člověkem pořádně zamávat. Z toho všeho začalo Zvonokosanům svítat, že kněz, který vidí všechno černě, protože sám je od přírody melancholický a škarohlíd, bude vidět hřích i tam, kde není, do duší zaseje pochyby, ráj bude svým ovečkám odměřovat poskrovnu a promění celou farnost v naprosto ponuré místo. Funebral zcela jasně prohlásil, že by žádný kněz neměl být postaven do čela obce, dokud nepodstoupí důkladnou psychiatrickou prohlídku.

„J…