Zvonokosy – Babylón

Gabriel Chevallier

74 

Elektronická kniha: Gabriel Chevallier – Zvonokosy – Babylón (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: chevallier02 Kategorie: Štítek:

Popis

Gabriel Chevallier: Zvonokosy – Babylón

Anotace

Gabriel Chevallier – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

Clochemerle-Babylone

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zvonokosy – Babylón“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6/ Náboženské komplikace (pokračování)

Hle polekaně zachvěla se v habrovém houští nahá běl dívčího ňadra. To už zase k nám měsíc duben přiletěl!

 

S jitřenkou v její zlaté kráse ze spánku slavík procitnul, na větvi trylky rozzpíval se ve všech stupnicích mol i dur.

 

V hladinách vod se nebe směje a vítá na svět mladý den. Zas srdce světa nevinné je, kaluže září safírem.

 

Socha své vystavila vnady paprsku slunce k mazlení, trávníku poručila, aby se oděl novou zelení.

 

Ó smavá kráso nezralosti, jež sotva v prvním květu je! Vstříc ku ostrovům blaženosti teď naše bárka popluje.

 

Zase tu budou loubí stinná a hrdličky a ptáků dav – i ty, i ty, má přejediná tam na břehu v objetí trav.

 

Zas slunce růžové a zlaté bude a život plný krás. Zas budou zítřky rozesmáté a den za dnem vždy nový zas!

Polekané se zachví zase bělostná bujnost dívčích vnad, jež vlastní vášně zlekala se, a vydechne své: Měj mě rád!

 

Ač sotva oči otevřel a slabý je a bledý v tváři, přec leskem knížecím nám září Princ Duben, jenž k nám přiletěli

 

Zatím co Lohengrin slavil veršem žár jarního probuzení, zalévaného běloskvoucím jasem čirého modravého nebe, na úbočích pahorků, na koberci trávy, ženoucí vzhůru jak špice chřestu, se rozpučely růžové skvrny broskvoňových květů a vzduch se tetelil v hemžení droboučkých křídel prvního hmyzu. Vlaštovky vylétaly ráno vzhůru za sluncem, kroužily jako opilé a leskly se v žáru prvních paprsků. Znovu se kvapem probouzela oku lahodící zeleň všech odstínů, počínaje temnou zelení lesů přes světlejší modravou a řeřichovou zeleň vinic až k jemné zeleni mladé pšenice a ovsa při úpatích hor a lehce našedlé, stříbřité zeleni vrb a bříz, a v jasné zeleni větví to bylo všude samé pípání a cvrlikání.

Všechno se probíralo ze spánku, tentokrát obzvlášť těžkého a chmurného. V náhlém výbuchu zářivých barev se Zvonokosy vyhouply z šedi ponurých dnů. Po domech a podél cest se jako o závod rozstřikly zářivé barvy pukajících poupat. Lahodný, svěží větřík, provoněný hlohem, zimostrázem, mátou a petrželí, probouzel v lidech touhu po štěstí. Dívky měly najednou ňadra napjatá, zralá jak plody ze skleníku, div že se jim blůzičky neprotrhly, a byla to jako každý rok hotová žeň, hotová pastva! Míza stoupala, vzrušená těla supěla a život se dával znova do pohybu. Hlavy snily o výbojích, úsměvech, hrdinských činech, no prostě o lásce. Zas jako po každé se rozzářilo klamné světlo ilusí jak souhvězdí Velkého medvěda, když nebe slibuje námořníkům dobrou plavbu.

Období požehnané. Období hojnosti. Období vřelých pozdravů, horlivých poklon, sladké povolnosti, něžného roztoužení. Právě takové, jak o něm pěl Lohengrin, omládlý sladkou poesií přírody, která vyháněla do všech stran úponky, stvoly a větve, aby mohla země vydat svou vůni a plody. V takovém jarním rozbřesku mohla být všechna srdce spokojená. Jenomže to tak nebylo. Vizte důkazy.

 

Zvonokosy dne 27. dubna 1934

 

Vaše Milosti, pane arcibiskupe.

 

Ten farář, co jste nám poslal, tady není k…

Mohlo by se Vám líbit…