Zvonokosy – Babylón

Gabriel Chevallier

74 Kč

Elektronická kniha: Gabriel Chevallier – Zvonokosy – Babylón (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: chevallier02 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Gabriel Chevallier: Zvonokosy – Babylón

Anotace

Pokračování slavného satirického románu Zvonokosy, malého města z jihofrancouzského vinařského kraje. Děj je zasazen do doby velké hospodářské krize v letech třicátých, kdy dochází k přeměně starosvětských řádů a kdy se radikalizuje politický život. Tuto přeměnu symbolizuje smrt starého faráře, který měl víno v úctě a nad nějakou tou lidskou slabostí uměl zamhouřit oko, a příchod faráře nového, který víno nemá rád a káže proti němu. Politicky stoupnou Zvonokosy ve vážnosti, když se místní povaleč prohlásí a je uznán za nezaměstnaného a doplní tak chybějící článek v politickém modelu moderní společnosti.

O autorovi

Gabriel Chevallier

[3.5.1895-6.4.1969] Francouzský spisovatel a klasik francouzského humoru Gabriel Chevallier se narodil roku 1895 v Lyonu. Navštěvoval několik středních škol, nějaký čas pobyl též v církevním semináři. V šestnácti letech začal studovat malířství, po vypuknutí 1. světové války byl odveden. Po roce utrpěl na frontě zranění a vrátil se do zázemí. Vystřídal nejrůznější zaměstnání a od roku 1925 se začal věnovat...

Gabriel Chevallier: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu

Clochemerle-Babylone

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zvonokosy – Babylón“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nové časy

 

 

   Velkému povyku říkáte sláva.

   P.-L. Courier

 

1/ Smrt, zázraky a zpěvy

Zemřel farář Calaba.

Ta truchlivá novina dolehla na užaslé Zvonokosy v roce 1933 a všechna srdce se sevřela. Uronili slzu i rouhači, když si vzpomněli, jak popíjeli a žertovali s tím nejdobráčtějším ze všech farářů, jakého kdy beaujolaiský kraj poznal. Tahle smrt mohla totiž ohrozit samotnou tvář Pánaboha.

Zvonokosům báječně vyhovoval venkovský, demokratický a socialistický Bůh, shovívavý k mazavkům a hospodským tlučhubům stejně jako k nedočkavým milencům, když se za nyvého jara měli náramně k dílu v listnatých zátiších Mechoviny. Bylo skoro pravidlem, že dívky a chlapci okoušeli manželských radovánek už předem. Tímhle zcela instinktivním počínáním se dávali na cestu eugeniky, založené na souhlase obou zúčastněných stran, a zavčas se zbavovali komplexů. Takové dítě lásky má v sobě přirozeně cosi veselého, vřelého a podnikavého, co bude vždycky chybět nešťastníkovi, zrozenému z nuceného, mrzoutského objetí. A tak ty lesní zásnuby pod patronátem slavíků a kosů připravovaly novou generaci bujarých, optimistických prvorozenců, počatých v záplavě světla, ve vůni květů, v hebkém laskání trav a za vášnivých vzdechů obapolného vzrušeni. Svátost manželská pak následovala spíš jako úřední zjištění a legitimování faktického a plně odsouhlaseného stavu věcí.

Dobrý zvonokoský Pánbůh, jehož apoštolem byl Calaba, nic proti tomu nenamítal, protože ve své moudrosti věděl, že čas žhavých lásek není časem trpělivosti ani chladného rozumování. V jiskřivém chvění zavřených víček a mdlobných závratích touhy, z níž se pacientka probírá celá roztřesená, začíná veškerý život. Čím těsněji je člověk spjat se zemí, čím blíž je říši živočichů, tím spíš se nechá beze všech skrupulí unést kouzlem prastarého úkonu početí.

Hlavní ostatně bylo, že Zvonokosy na tom svém větrném vršku, zkadeřeném smaragdy vinic, stály jako pevně stmelený blok dvou harmonicky vyvážených pohlaví a že výborná shoda a uspokojení těch pohlaví zajišťovaly rodinám trvání a majetku dědice. V zásadě ovšem ani taková harmonie nemohla zabránit tajným chtíčům či žalům a různým bláznivým představám: duch se musí nějak bavit. Ale kdo už byl jednou obdařen dobrou ženou nebo manželem, nebyl v nejmenším ochotný vzdát se svého podílu na kráse, získaného cestou svobodné volby.

Když se nálada přiostřila, když začala být jednotvárnost příliš tíživá, když bylo nesoulad či neochotu příliš cítit, samo sebou že se to občas nějak zařídilo. Jedna sousedská úsluha neznamenala žádnou katastrofu, hlavně když ponechala řád věcí, jak byl, totiž děti matce a hektary zeleně jejich majiteli. Pořád bylo lepší nějaké to kradmé zanášení, pokud se bralo filosoficky, nežli hádky, nešváry a dokonce nepřátelství, jaká se nutně rodí z tahanic o majetek. Pořád bylo lepší trochu se podělit o těla nežli rozvrátit pozemek. Těla se člověk brzy nabaží. Kdežto vášeň k zemi neopustí lidské srdce nikdy. Protože v zemi je cosi neměnného, vě…

Mohlo by se Vám líbit…