Zvonokosy – Babylón

4/ Zvonokosy se vzmáhají

Vraťme se trochu zpátky. Jarmila Macarátová se nudila, štvána neodbytnou potřebou rafinovaných lichotek, podlehla tahle krásná žena před několika lety milostnému žáru jednoho krásného písaře a jednoho záletného kapitána (Viz Zvonokosy.). Neobešlo se to bez různých divokých příhod. Odchodem milenců, mužů nestálých, kteří si chtěli jen užít, se všechno vrátilo k starému pořádku. Když její smysly ovdověly, potřebovala rozkošnická hostinská v období srdeční rekonvalescence nějaký lék proti melancholickým vzpomínkám.

Vzala si do hlavy, že svůj hostinec povznese do rangu hotelů. Věčně tytéž tváře, tytéž řeči, tytéž těžkopádné žerty v oblacích tabákového kouře a sprostého pachu, byla z toho všeho k smrti unavená. Od časů, kdy poznala romantiku, toužila, aby ji navštěvovali elegantní lidé z dalekých krajů, nechávající za sebou opar vznešenosti a dobrodružství. Přemílala věc v hlavě a pojistila se předem, ačkoliv věděla, že při troše šikovnosti svůj nápad stejně prosadí. Parohy totiž Macaráta poučily, že nemá Jarmilu pod zámkem (jak si dlouhá léta myslel), a začal si jí považovat.

Jaký dostane jeho dům název, to mu bylo dokonale jedno, hlavně aby si v něm dál mohl vést život, jaký se mu líbí. To nejhezčí v tom životě bylo, že mohl popíjet a hrát se Zvonokosany mariáš. Hostinský musí udržovat hosty v žíznivém stavu, přimět je, aby zapomněli na hodiny, a v diskusi nikdy neprojevit svůj názor, protože jinak si to nutně rozleje s jednou nebo druhou stranou. Hospoda je neutrální půda a každý tady může svůj názor svobodně projevit.

Macarát ještě pořád chodil rád na hony, na ryby a na houby. Býval proto často z domu pryč. Starost o dobrý běh obchodu nechával na manželce. I když dobře věděl, že v přílivu zákazníků hrají svou roli Jarmilina stehna a mocné obliny jejího hrudníku. Někteří návštěvníci měli dokonce až moc drzé ruce. Ale když má člověk obchod a chce, aby prosperoval, a přitom si nechce odříct hony, ryby a houby, musí nad jistými věcmi přimhouřit oko. Jarmiliných ctitelů bylo ostatně tolik, že se jeden před druhým styděli. Když na sebe sočí dvacet obdivovatelů před očima všech, není to tak nebezpečné, jako když jeden jediný svou hru potměšile tají a připravuje útok. Bohdanovi nasadili parohy dva outsideři, které ani v nejmenším nepodezříval.

Když začne zralá žena spřádat milostné sny, dokáže zpitomět víc než nějaká holka. Macarát viděl, že je žena náladová, zamyšlená, nepozorná. Tentam byl její proslulý dobrý humor. Viděl tedy rád, že se zabavila novými plány, a nic nenamítal, když začala mluvit o tom, že by se na průčelí napsalo velkými písmeny:

HOTEL U JARMILY Bohdan Macarát

Průčelí stejně potřebovalo opravu. A celý dům novou fasádu. „Tak jo,“ řekl, „ať je po tvém. Dělej, jak myslíš, ale pomalu.“ (Pomalu s penězi, to mělo znamenat.)

Jarmila objednala podnikatele a vrhla se do rozpočtů. Začaly rychle narůstat. Protože brzy došlo na takové věci, jako je na příklad tekoucí voda do pokojů, zrcadla, nové čalou…