Nové časy
Velkému povyku říkáte sláva.
P.-L. Courier
1/ Smrt, zázraky a zpěvy
Zemřel farář Calaba.
Ta truchlivá novina dolehla na užaslé Zvonokosy v roce 1933 a všechna srdce se sevřela. Uronili slzu i rouhači, když si vzpomněli, jak popíjeli a žertovali s tím nejdobráčtějším ze všech farářů, jakého kdy beaujolaiský kraj poznal. Tahle smrt mohla totiž ohrozit samotnou tvář Pánaboha.
Zvonokosům báječně vyhovoval venkovský, demokratický a socialistický Bůh, shovívavý k mazavkům a hospodským tlučhubům stejně jako k nedočkavým milencům, když se za nyvého jara měli náramně k dílu v listnatých zátiších Mechoviny. Bylo skoro pravidlem, že dívky a chlapci okoušeli manželských radovánek už předem. Tímhle zcela instinktivním počínáním se dávali na cestu eugeniky, založené na souhlase obou zúčastněných stran, a zavčas se zbavovali komplexů. Takové dítě lásky má v sobě přirozeně cosi veselého, vřelého a podnikavého, co bude vždycky chybět nešťastníkovi, zrozenému z nuceného, mrzoutského objetí. A tak ty lesní zásnuby pod patronátem slavíků a kosů připravovaly novou generaci bujarých, optimistických prvorozenců, počatých v záplavě světla, ve vůni květů, v hebkém laskání trav a za vášnivých vzdechů obapolného vzrušeni. Svátost manželská pak následovala spíš jako úřední zjištění a legitimování faktického a plně odsouhlaseného stavu věcí.
Dobrý zvonokoský Pánbůh, jehož apoštolem byl Calaba, nic proti tomu nenamítal, protože ve své moudrosti věděl, že čas žhavých lásek není časem trpělivosti ani chladného rozumování. V jiskřivém chvění zavřených víček a mdlobných závratích touhy, z níž se pacientka probírá celá roztřesená, začíná veškerý život. Čím těsněji je člověk spjat se zemí, čím blíž je říši živočichů, tím spíš se nechá beze všech skrupulí unést kouzlem prastarého úkonu početí.
Hlavní ostatně bylo, že Zvonokosy na tom svém větrném vršku, zkadeřeném smaragdy vinic, stály jako pevně stmelený blok dvou harmonicky vyvážených pohlaví a že výborná shoda a uspokojení těch pohlaví zajišťovaly rodinám trvání a majetku dědice. V zásadě ovšem ani taková harmonie nemohla zabránit tajným chtíčům či žalům a různým bláznivým představám: duch se musí nějak bavit. Ale kdo už byl jednou obdařen dobrou ženou nebo manželem, nebyl v nejmenším ochotný vzdát se svého podílu na kráse, získaného cestou svobodné volby.
Když se nálada přiostřila, když začala být jednotvárnost příliš tíživá, když bylo nesoulad či neochotu příliš cítit, samo sebou že se to občas nějak zařídilo. Jedna sousedská úsluha neznamenala žádnou katastrofu, hlavně když ponechala řád věcí, jak byl, totiž děti matce a hektary zeleně jejich majiteli. Pořád bylo lepší nějaké to kradmé zanášení, pokud se bralo filosoficky, nežli hádky, nešváry a dokonce nepřátelství, jaká se nutně rodí z tahanic o majetek. Pořád bylo lepší trochu se podělit o těla nežli rozvrátit pozemek. Těla se člověk brzy nabaží. Kdežto vášeň k zemi neopustí lidské srdce nikdy. Protože v zemi je cosi neměnného, vě…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.