Zvonokosy – Babylón

7/ Stovka za hodinu

Drsná, ježatá a sousedská postava pátera Patáka způsobila sensaci. Rázem ho zařadili do kategorie podivínských kněží, kteří se vrátili z války a přinesli si z fronty řeč i způsoby. Žil mezi vojáky v dennodenním styku se smrtí, která za spěšného vyklízení bitevních polí rovnala v jediném velikém zmatku mrtvá těla vítězů i poražených svorně do společných hrobů, a u nich poznal zblízka tu nejhorší bídu, nejvyšší odvahu i strach. Zůstal tím poznamenaný stejně jako oni.

Nový kněz nebyl toho druhu, aby se líbil všem, a mnohokrát vyvolal pohoršení. Osobnost, která se vymyká z průměru, přijatého průměrnými lidmi, působí provokativně. Silná povaha se ale nestará o mínění druhých. Vnutí se jim, jak je, a s ironií překlene ubohé pomluvy sudičů, kterým odpovídá předem: Když se vám to nelíbí…

Farář Paták, lhostejný k lidským řečem, s dýmkou v ústech, starou vojenskou čapkou na hlavě a na obleku prýmky z válečných let, vypadal na to, že povede své stádo kupředu za rachocení bubnů, nedělaje rozdíly mezi kázáním a pamfletem; z jeho strany se nikdo ničemu nedivil, ani kdyby byl poplácal matrónu po faldech a uličnicky se jí zeptal: „Tak co, macku, copak dělá dušička?“ Ostatně skoro tak nějak, až na to gesto, připomínal svým farníkům, že jim náboženství rozhodně neublíží, že to je čirou náhodou docela dobrá záruka pro budoucnost na onom světě, o které toho přece jenom moc nevíme, a tedy něco jako nadživotní pojistka.

Patákův Bůh byl cynik a držkatý posměváček a přitom bručounsky něžný jako táta regimentu, jako starý velitel pěchoty, odchovanec fronty, který má rád tvrdé palice a dobře ví, že stará vojna občas potřebuje důkladně vypucovat. Být vojákem je zatracené řemeslo, jednotvárné a truchlivé; být člověkem není o nic veselejší a vojsko Ježíšovo si taky občas potřebuje trochu ulevit nějakou tou dělovou salvou. Rozjímat o věcech posledních není zrovna ta nejbáječnější zábava.

„Však vás Pánbůh nespolkne,“ říkal. „Dobře ví, že jste zatracení hříšní kanci. Trochu vám zatopí, ale to ještě neznamená, že vás pošle do pekla. A tu jednu horkou chvilku v očistci vždycky vydržíte.“

Anebo:

„V armádě se stříleli jen zběhové. To jediné na vás chci, abyste nezběhli. Čas od času se ukažte v kostele a bude všechno v pořádku.“

Nebo:

„Jenom sviňáci se srdcem prožraným závistí, lakomstvím a nenávistí nedosáhnou odpuštění. Miluj svého bližního, řekl Bůh, miluj ho jako sebe samého. A když trochu míň, taky se tím spokojí. Aspoň někdy se ale snažte zapomenout na svoje sobectví. Pomozte sousedovi nést jeho trápení, tak jako pěšák vezme kamarádovi tlumok, když už nemůže, tak jako pro něj běží v ohni palby, aby mu zachránil život. To je celá ta paráda. Když si nastřádáte zásobu dobrých, nesobeckých skutků, nebudete nikdy zatraceni.“

O duši moc řečí nenadělal, jsa toho názoru, že musí, chudinka, přebývat v těle, které si sama nevybrala, a nebývá to úděl vždycky šťastný. Musí se přizpůsobit prostředí jako nájemník, který odhalil vady v bytě a nemůže se v…