Sicilský román

Kapitola VIII

Asi čtvrt míle od hradu jsme se zastavily a já jsem si oblékla kroj, v němž mě teď vidíte. Mé šaty jsme zatížily kamením a Caterina je hodila do řeky u mandloňového háje, jehož šumění jste se tolikrát obdivovala. Únava a strázně této cesty, vykonané z větší části pěšky, by mě byly jindy nadobro zmohly: ale byla jsem tak cele zaujata nebezpečím, jemuž unikám, že jsem si těchto menších trampot nevšímala. Bez nehody jsme dorazily k domku opodál vesnice Farrini a tam nás přivítali Caterinini rodiče, sice trochu užasle, ale velmi vlídně. Brzy jsem pochopila, že zachovat přijatou roli by bylo zbytečné, ba dokonce nebezpečné. Z očí Caterininy matky jsem vyčetla jistý úžas a obdiv, který prozrazoval, že ví o mé urozenosti; zdálo se mi tedy moudřejší svěřit se jí se svým tajemstvím a tak si získat její věrnost, než je tajit, až na ně sama svou zvědavostí a bystrostí přijde. Vyjevila jsem jí tedy, kdo jsem a jaké mám trápení, a ona mě vřele ubezpečila svou pomocí a oddaností. Pro jistotu jsem se uchýlila do tohoto zákoutí. Chýše, v které teď bydlíme, patří Caterinině sestře; na její věrnost jsem se až dosud právem spoléhala. Ale ani tady nejsem bez obav, poslední dny se totiž poblíž Marcy, pouhé půl míle odtud, objevují nějací podezřelí jezdci.“

Tady ukončila Julie své vyprávění, jemuž madame naslouchala se směsí úžasu a soucitu, zračící se jí zřetelně v očích. To, o čem se Julie zmínila nakonec, ji vážně polekalo. Pověděla Julii o vévodově pátrání; podle Juliina popisu rovnou usoudila, že je to hlouček jeho lidí. Důtklivě jí tedy radila, aby odtamtud odešla a provázela ji v přestrojení do kláštera sv. Augustina, kde najde bezpečný útulek; i když vypátrají její útočiště, svrchovaná autorita církve ji ochrání. Julie tento návrh s radostí přijala. Na noc musila madame jít do vesnice, kde nechala služebnictvo a koně, ale dohodly se, že za svítání se vrátí do chýše a Julie ji tam bude očekávat. Madame se s Julií láskyplně rozloučila; když viděla Julie madame odcházet, třebaže to bylo jen na dobu nutného odpočinku, nevědouc proč, zmalomyslněla!

Za svítání madame vstala. Její služebníci, najatí jen na cestu, Julii neznali: od těch se tedy Julie nemusela ničeho obávat. Madame dorazila k chýši před východem slunce – své lidi nechala opodál. Hned tušila něco zlého, když se na zaklepání nikdo neozval. Zaklepala znovu a zas bylo ticho. V jitřním šeru nebylo oknem nic vidět. Otevřela dveře a k nevýslovnému překvapení a zděšení zjistila, že je chýše prázdná. Šla dál do komůrky, kde leželo nějaké Juliino oblečení. Postel nevypadala na to, že v ní někdo spal, a obavy v ní každým okamžikem rostly a sílily. Hledala dál a najednou uslyšela u dveří dupot a vzápětí vešli do chýše nějací lidé. Strach o Julii teď ustoupil strachu o vlastní bezpečí a nevěděla, má-li se ukázat nebo zůstat, kde je, až ji z toho váhání vysvobodila sama Julie.

Po návratu té hodné ženy, která doprovodila minulý večer madame do vesnice, odešla Julie do domku ve Farrini. Ve sv…