Sicilský román

Kapitola III

Hrad byl ponořen do spánku, když přišel Ferdinand za sestrami k madame. S nedočkavou zvědavostí šly za ním do Juliina pokoje. Na stěnách tam byly tapety. Ferdinand důkladně proklepával stěnu sousedící s jižním křídlem. Na jednom místě to zazvučelo a z toho Ferdinand usoudil, že je tam něco méně pevného než kámen. Strhl tapety a k jeho nesmírnému uspokojení se objevila dvířka. Rukou nedočkavě se chvějící odstrčil závory a dobýval se dál, ale jak si povšiml, bránil mu zámek. Marně vyzkoušel všecky klíče sester a madame, zklamán musil ustoupit, zrovna když už si blahopřál k úspěchu; neměl s sebou totiž nic, čím by dvéře vypáčil.

Stál tam a civěl na dveře a v duchu hořekoval, když tu se přímo pod nimi ozval tichý dutý zvuk. Emílie i Julie ho chytly za paži; strachem se div neskácely a v hlubokém tichu naslouchaly. Ozvaly se zřetelně kroky, jako když někdo prochází komnatou pod nimi, a zas všechno utichlo. Ferdinand podnícen tímto potvrzením poslední zprávy opřel se do dveří a znovu se je pokusil vypáčit, ale přes všecko úsilí nepovolily. Sestry se z toho zaradovaly, ač před chvílí nad tím bědovaly; ty zvuky v nich zas vyvolaly hrůzu, a ač noc pak uplynula bez dalšího rozruchu, jejich strach nebyl o nic menší.

Ferdinand, cele zaujatý tou záhadou, se nemohl příštího večera ani dočkat. Emílie a Julie byly právě tak nedočkavé. Počítaly míjející minuty, a když se rodina odebrala k odpočinku, s tlukoucím srdcem pospíšily k madame. Brzy za nimi přišel Ferdinand a přinesl si nářadí, že zámek ve dveřích vyseká. Chvíli v pokoji plni obav tiše čekali, ale nic neporušilo noční ticho. Ferdinand sekal do dveří nožem a zakrátko zámek vyřízl. Dveře povolily a za nimi se objevila velká šerá galerie. Vzal světlo. Emílie a Julie se bály zůstat samy v pokoji, chytly se madame z každé strany za paži a odhodlaně šly potichu za ním. Galerie už na mnoha místech chátrala, strop měla prasklý, okenice rozbité a stěny vlhké; to všecko vypadalo náramně zpustle. Polehounku šli dál, protože jejich kroky se v ozvučné galerii rozléhaly, a Julie se každou chvíli bázlivě ohlédla.

Galerie končila starým velkým schodištěm, které vedlo do dolní dvorany; po levé straně vedlo několik dveří nejspíš do jednotlivých komnat. Rozmýšleli se, kudy mají jít dál, a tu se po schodišti mihlo světlo a hned zase zmizelo; zároveň se ozvaly v dálce kroky. Ferdinand vytasil meč a vyrazil kupředu; jeho průvodkyně zavřískly hrůzou a utíkaly zpátky k madame. Ferdinand sestoupil do prostranné klenuté dvorany a prošel jí k nízkým klenutým dveřím, které zůstaly pootevřené a propouštěly proud světla. Dveře vedly do úzké křivolaké chodby; vstoupil do ní a světlo se brzy ztratilo v zákrutech. Šel nicméně dál. Chodba se zužovala a hromada roztroušeného kamení ho zdržovala v cestě. Dveře nízké jako ty, jimiž vešel, chodbu uzavíraly. Otevřel je a spatřil čtvercovou místnost, z níž vedlo točité schodiště do jižní věže. Ferdinand chvíli naslouchal; kroky už nebylo slyšet a vládlo hluboké t…