Tom Jones

KNIHA DESÁTÁ,

ve které příběh pokročí asi o dvanáct hodin.

1. Kapitola

Obnáší rady, které by moderní kritik rozhodně neměl opomenout bedlivě si prostudovat.

Čtenáři můj, není mi dáno vědět, co jsi za člověka: třeba budeš takový znalec lidské přirozenosti jako sám Shakespeare, a třeba nebudeš o nic moudřejší než někteří jeho editoři. Pro tento druhý případ zdá se mi na místě, než se spolu vypravíme na další cestu, poskytnout ti pár užitečných rad, abys nepodlehl tak kolosálním omylům při čtení a výkladu našeho textu, jako když zmínění editoři četli a vykládali svého autora.

Předně bych ti tedy kladl na srdce, abys příliš zbrkle neodsoudil kterékoli příhody v našem vyprávění jako nepatřičné a nesourodé s hlavním záměrem jen proto, že si okamžitě neujasníš, jakým způsobem dotyčná příhoda k onomu záměru přispívá. Hleď na toto dílo jako na svět mnou stvořený: když si pak takové kritické hádě troufá vytýkat jednotlivé nedostatky, aniž má představu, jak je to celé propojené, ještě než dočte ke konečné katastrofě, je to donebevolající drzá hloupost. Prosím, uznávám, použité náznaky a přirovnání jsou v této souvislosti příliš velkolepé, jenomže se nenabízí žádné jiné, které by patřičně vystihly rozdíl mezi autorem první velikosti a kritikem poslední malosti.

Dále bych tě chtěl varovat, milé mé hádě, abys nehledalo přílišnou podobnost mezi jednotlivými postavami zde vystupujícími, jako například mezi hostinskou ze sedmé knihy a tou z deváté. Věz, příteli, že jisté charakteristické znaky jsou většině příslušníků téhož řemesla či povolání společné. Zachovat tyto charakteristické znaky, a přitom rozrůznit počínání jejich nositelů, to patří k umu dobrého spisovatele. A dále: citlivě vymezit rozdíly mezi osobami hnanými touž neřestí či pošetilostí vyžaduje zase jinou schopnost, a jako se jí může vykázat jen málokterý spisovatel, tak ji umí vnímat jen málokterý čtenář, ačkoli podle mého mínění tento zážitek patří k vrcholnému čtenářskému potěšení těch, kdo jsou schopni ho sdílet; tak například kdekomu bude zřejmý rozdíl mezi sirem Epikurem Mamonem a sirem Hezounem Přelétavým, ale vycítit, čím se liší sir Hezoun Přelétavý od sira Krasomila Dvorského, to vyžaduje jemnější usuzovací schopnosti: když jich není, pak obhroublí diváci velmi často nespravedlivě zatracují představení, a také jsem už v divadle zažil, že byl básník osočován co zloděj na základě mnohem chabějších důkazů než podobnost ruky u soudu. Mám odůvodněné obavy, že každá láskychtivá vdova na jevišti riskuje opovržlivé odsouzení jako otrocká kopie Didonina, jenže naštěstí mál…