Sicilský román

Kapitola I

Na sklonku šestnáctého století byl tento hrad vlastnictvím Ferdinanda, pátého markýze Mazzini, a po léta byl hlavním sídlem jeho rodiny. Markýz byl člověk smyslný a panovačný. Jeho první žena byla Luisa Bernini, druhorozená dcera hraběte della Salario, vynikající krásou, a ještě víc líbezným chováním a ušlechtilou povahou. Obdařila markýze synem a dvěma dcerami; ti ztratili laskavou matku v útlém dětství. Zpupný, prchlivý markýz neblaze působil na mírnou, citlivou povahu své paní: svou nerudností a nevšímavostí, jak se mnozí domnívali, jí ukrátil život. Ať už je tomu jakkoli, brzy se potom oženil s Marií de Vellorno, mladou dámou pozoruhodné krásy, leč povahy zcela opačné, než měla její předchůdkyně. Byla to žena nesmírně lstivá, poživačná, bezuzdně ohnivá. Markýz, odcizený otcovské něze, ženatý s mladou světačkou, nestarající se o domácnost, svěřil výchovu dcer péči dámy, pro tento úkol nejvýš způsobilé; byla to vzdálená příbuzná zemřelé markýzy.

Po druhém sňatku markýz záhy zaměnil hrad Mazzini za radovánky a lesk Neapole, kam s ním odešel i jeho syn. Ač od přírody nadutý a panovačný, byl markýz zcela v područí své paní. Vášně měl prudké a ona je dovedně řídila k vlastnímu cíli; své působení dovedla tak šikovně skrývat, že se měl markýz za nejsvobodnějšího, když byl nejvíc zotročen. Každoročně navštěvoval hrad Mazzini; ale markýza ho tam zřídka doprovázela, a on se tam zdržel, jen co dal zcela povšechné příkazy stran výchovy dcer, zřejmě diktované spíš pýchou než láskou.

Starší Emílie zdědila mnoho z matčiny povahy. Mírná, líbezná letora se v ní snoubila s bystrou a chápavou myslí. Její mladší sestra Julie byla živější povahy. Při své nesmírné citlivosti často propadala chmurám; byla prudká, ale velkodušná; rychle vzplanula a zas se rychle uklidnila; pro sebejemnější výtku se často rozplakala, ale nikdy nevzdorovala; měla živou obrazotvornost a záhy projevila příznaky nadání. Madame de Menon dbala zvláště toho, aby u svých mladých svěřenek potlačovala povahové rysy nepříznivé jejich příštímu štěstí; pro tento úkol měla schopnosti, zaručující úspěch. Hojné rány utrpěné v mládí jí zjemnily srdce, aniž jí oslabily chápavost. V ústraní nabyla klidu a téměř zapomněla na strasti, které doposud vrhaly na její povahu lehký, ne nelibý stín. Milovala své mladé svěřenky mateřskou láskou a ony se jí prospíváním a něžnou úctou odměňovaly za všechnu péči. Madame byla znamenitá hudebnice a kreslířka. V těchto zálibách často zapomínala na starosti, když ve své sklíčenosti nenacházela útěchu v knihách; a také Emílii a Julii vytrvale vštěpovala tuto vzácnou schopnost zahánět pocit žalu. Emílie měla zálibu v kreslení a brzy v tomto umění udělala velké pokroky. Julie zas byla neobyčejně vnímavá pro kouzlo harmonie. City se jí zachvívaly v souzvuku se všemi jejími rozmanitými kouzelnými silami.

Lekce u madame chápala kupodivu bystře a ve svém oblíbeném oboru se brzy tak zdokonalila, že se jí jen málokdo vyrovnal. Měla zcela osobitý přednes. N…