Julietta čili Slasti neřesti

U dvora carevny Kateřiny II.

Příjemným zážitkem našeho pobytu v Itálii bylo setkání s milým přítelem Borchampsem, členem Společností přátel zločinu. Vracel se právě z Ruska, kde dlel u dvora carevny Kateřiny II. a pověděl nám mnoho zajímavého o této bezesporu úctyhodné ženě. Zde je jeho vyprávění:

„Původně jsem byl uveden do venkovského sídla carevny, později mi však byla prokázána čest přijetí v Zimním paláci, který se nachází naproti Admiralitnímu ostrovu.

„Borchampsi,“ oslovila mě carevna, „vše, co jsem dosud o tobě slyšela, mě přesvědčilo o pevnosti tvého charakteru. Mohu se ti svěřit, že i já jsem se zbavila všech předsudků, které mi v mládí byly naočkovány a zcela souhlasím s tvým míněním o tom, co hlupáci nazývají zločinem. Jestliže pro obyčejného člověka je tento názor občas prospěšný, pro suveréna i pro každého jiného státníka je holou nezbytností.

Každý, kdo je odkázán sám na sebe, vystačí pro zajištění svého štěstí s jedním nebo dvěma zločiny na celý život. Jinak je to s námi monarchy. Jsme neustále obklopeni podvodnými lichotníky či mocnými nepřáteli, jejichž touhou a cílem je nás zničit. Právě z těchto důvodů musíme často sahat ke zločinu, jen abychom se udrželi. Petr Veliký, můj proslulý předchůdce, se domýšlel, že vykonal kdovíjak zázračnou službu svému lidu, když jej zbavil okovů. Ten lid přece neznal nic jiného než otroctva a jen v něm se cítil spokojen. Petr, který víc myslel na svou slávu, než na štěstí těch, kteří budou povoláni po něm převzít trůn, si vůbec neuvědomil, jak svými činy zhanobil carskou korunu, aniž by se národ stal šťastnějším. Co svými převratnými změnami dokázal? Co znamenalo zvětšení říše pro něj, který měl užitek jen z několika málo verst této země? Co měl z toho, že velkými náklady zavedl v zemi vědu a umění? V zemi, od níž nemohl požadovat nic jiného než výnosy. Jak se mohl těšit z paprsku jakési svobody, která byla opakem jeho násilných opatření? Udělal z Ruska nešťastnou zem a jen ten, komu se podaří dostat tuto zemi do původního jha, se může právem nazývat jejím osvoboditelem.

Jen malá část osvícených Rusů ví, oč přichází. Masa národa je spokojena, je-li postaráno o její denní potřebu. Koho tedy lze nazývat šťastnějším? Toho, kterému spadla páska z očí, takže si uvědomuje, čeho všeho se mu nedostává, nebo toho, kdo ve své nevědomosti si žije v klidu a bez myšlenek na vyšší cíle? Řekni mi, Borchampsi, pohlížíš-li na to z tohoto hlediska, musí přece zlovolný despotismus poddanému vyhovovat daleko více, než nevázaná samostatnost. Přiznáš-li mi to ale, a já jsem přesvědčená, že je zcela nemožné se těmto mým důvodům uzavřít, pak mě také nemůžeš kárat za to, že se všemi prostředky snažím dovést Rusko zpět do těch poměrů, ve kterých bylo před nešťastnou Petrovou érou.

Chci vládnout tak, jako Ivan čtvrtý, jehož tyranie je mi příkladem. Říká se o něm, že své potěšení nacházel v zabíjení zajatců, v prznění jejich žen a dcer, že je vlastní rukou znetvořoval, aby je pak dal rozsápat a spálit. Zavra…