Justina čili Prokletí ctnosti

Markýz de Sade

89 

Elektronická kniha: Markýz de Sade – Justina čili Prokletí ctnosti (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: sade02 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Markýz de Sade: Justina čili Prokletí ctnosti

Anotace

Věhlasný román francouzského libertinského autora je koncipován především jako dokument doby, vypovídající o morálce francouzské společnosti 18. století.
Základem románu je příběh dvou sester, z nichž první se nezříká přepychu, který jí muži za tělesnou rozkoš nabízejí a druhá neochvějně setrvává při zásadách ctnosti, vštípených dobovými konvencemi. Jako oběť svých zásad prochází řadou nástrah a zvrhlých útoků, jimž odolává za cenu ještě hlubšího ponížení. Po nečekaném setkání sester, kdy se zdá, že hrdinka bude konečně za svou počestnost odměněna, je zabita bleskem. Dílo, které je v prvé řadě dobovým erotickým románem, lze chápat také jako filozofický traktát, který na základě libertinských idejí analyzuje mravy společnosti, v níž se morálka sváří s nemravností a zbožnost s rouháním.

O autorovi

Markýz de Sade

[2.6.1740-2.12.1814] Francouzský šlechtic, spisovatel a filozof Donatien Alphonse François de Sade, známý spíš jako Markýz de Sade, proslul hlavně jako autor řady zčásti pornografických, zčásti filozofických knih. Jeho jméno je dnes spojováno s pojmem „sadismus“ kvůli jeho spisům, které zobrazovaly extrémní formy násilí, sexuální zvrácenosti a bezohledného jednání. De Sade se narodil roku 1740 v Paříži do aristokratické rodiny, s...

Markýz de Sade: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu

La Nouvelle Justine ou les Malheurs de la vertu

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Justina čili Prokletí ctnosti“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Kteréhosi dne v šest hodin večer jsme přijely do Vollefranche, kde se mi přihodilo neštěstí, které mne k vám přivedlo v poutech zločince. Rychle jsme se navečeřely a šly jsme spát, abychom nazítří urazily větší díl cesty. Neodpočívaly jsem ani dvě hodiny, když do ložnice vnikl hustý dým a my jsme se probudily. Někde nablízku hořelo. Oheň se již rozmohl s hroznou děsivostí. Polonahé jsme otvíraly dveře, ale ze všech stran jsme slyšely pouze strašný praskot trámů, lomoz bortících se stěn a hrozný řev nešťastníků. Do tváří nám zavanuly sžíravé jazyky plamenů a nám zbyl jen okamžik k útěku. Vyrazily jsme ven a záhy jsme se octly mimo nebezpečí na dvoře v zástupu zpola upečených nešťastníků. Má družka, paní Bertrandová, omdlela. V této chvíli jsem si vzpomněla, že Bertrandová zapomněla na své dítě.

Neřekla jsem nikomu nic a letěla jsem plamen zpět do našeho pokoje. Oheň mne oslepoval, na mnoha místech sežehl mé tělo, ale přesto jsem děťátko našla. Vrhla jsem se zpět, abych je přinesla matce. Opřela jsem se o zpola prohořelý trám, ale smekla se mi noha. Pudově jsem před sebe vztáhla ruku a tento impulsivní pohyb sebeobrany mne přinutil pustit drahocenné břemeno. Nešťastné děvčátko spadlo před matčinýma očima do plamenů. Poloomdlelá strašná žena nemyslila na účel mého jednání, kterým jsem její dítě chtěla zachránit. Zdrcena jeho ztrátou, divoce na mne skočila, zasypala mne ranami a puzena šílenou bolestí, obvinila mne z vraždy.

Mezitím byl požár uhašen. První starostí paní Bertrandové bylo, aby se vrátila do našeho pokoje, který zůstal jednou z nejméně poškozených místností v hostinci. Zde vypukla pláč a vyčítala mi, že jsem měla nechat dítě tam, kde bylo, že by mu nehrozilo nebezpečí.

Zpozorovala jsem, že všechny její věci někdo ukradl. Naslouchajíc pouze hlasu svého zoufalství, obvinila mne z požáru, abych jí mohla snadněji okrást. Řekla, že mne udá, a také to okamžitě učinila. Marně jsem ji zapřísahala svou nevinou. Neposlouchala mě.

Úředník, po němž se ptala, nebyl daleko. Pronesla obžalobu a aby jí dodala váhy a věrohodnosti, vyzdobila ji vším, co ji napadlo. Vylíčila mne jako špatnou děvku, která v Grenoblu unikla provazu, řekla, že jsem osoba, kterou jí proti její vůli svěřil mladý muž, patrně milenec. Mluvila o františkánovi z Lyonu, nezapomněla na nic, čím by všechny přesvědčila, že jsem vinna. Řekla vše, co jí zoufalství mohlo vnuknout.

Soudce počal vyšetřovat. Poznali, že oheň vznikl na půdě. Několik lidí tvrdilo, že mne tam k večeru viděli vstupovat. Byla jsem zatčena souzena podle všech pravidel. Vyslechli svědky a nechtěli slyšet mou obhajobu Křivé svědectví jim stačilo k důkazu, že jsem žhářka, usoudili, že mám spoluviníky, kteří kradli, zatímco já jsem unikala plamenům. Nazítří ráno mne odvedli zpět do vězení v Lyonu a zavřeli mne jako žhářku, vražednici dítěte a zlodějku. Jsem od mládí zvyklá trpět křivými obviněními a pomluvami, nespravedlností a pronásledování, proto jsem pociťovala bolest spíše tupou než hlodavou a má lí…

Mohlo by se Vám líbit…